Stanovisko MŠMT k žádosti ve věci sestavování názvu právnických osob vykonávajících činnost střediska volného času
K č.j.: MSMT-24424/2012-51
Praha, 12. 7. 2012
STANOVISKO SEKCE LEGISLATIVY A PRÁVA
k žádosti ve věci sestavování názvu právnických osob vykonávajících činnost střediska volného času sdělujeme následující stanovisko:
1. Účelu současné právní úpravy lépe vyhoví název právnické osoby vykonávající činnost střediska volného času, ať již je tato činnost organizována v podobě domu dětí a mládeže nebo stanice zájmových činností, bude-li obsahovat označení „středisko volného času“, případně i spolu s označením „dům dětí a mládeže“, nebo „stanice zájmových činností“. Současně však platné právní úpravě přímo neodporuje, pokud název takové právnické osoby obsahuje označení „dům dětí a mládeže“ nebo „stanice zájmových činností“ bez označení „středisko volného času“.
2. Uvedený závěr by měla respektovat i Česká školní inspekce při své činnosti.
Podané stanovisko vychází z následujících úvah:
1. Odbor pro mládež žádá odbor legislativy o stanovisko k nejednotné praxi tvorby názvů právnických osob působících jako domy dětí a mládeže nebo stanice zájmových činností (§ 4 odst. 3 vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání).
V případě zmíněných institucí vyvstává otázka jejich správného odrazu v názvu právnické osoby, a to zejména v souvislosti s praxí České školní inspekce, která vytýká označení „středisko volného času“ jako nesprávné.
2. Pravidla tvorby názvu právnických osob vykonávajících činnost škol a/nebo školských zařízení vycházejí z § 8a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Z citovaného ustanovení se podává, že pokud se v názvu právnické osoby označuje školské zařízení, označuje se druhem nebo typem.
3. Vymezení druhů a typů školských zařízení na poli zájmového vzdělávání není současnou právní úpravou provedeno zcela důsledně.
Podle této úpravy je poskytování zájmového vzdělávání ve smyslu § 111 zákona č. 561/2004 Sb. svěřeno školským zařízením pro zájmové vzdělávání, která jsou druhem školských zařízení; druhy školských zařízení stanoví zákon (§ 7 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb.).
Druhy školských zařízení se dále člení na typy; stanovení těchto typů je zákonem svěřeno prováděcím právním předpisům (v případě zájmového vzdělávání se jedná o vyhlášku č. 74/2005 Sb.). V případě školských zařízení pro zájmové vzdělávání je však typové rozdělení právní úpravou poněkud zatemněno, jak vyplývá z následujících odkazů:
▪ podle § 111 odst. 1 věty druhé zákona č. 561/2004 Sb. se zájmové vzdělávání uskutečňuje ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, „zejména ve střediscích volného času, školních družinách a školních klubech“, přičemž uvedené instituce nejsou výslovně označeny jako typy. K citované části právního ustanovení lze z historického hlediska poznamenat, že snad ve své době odrážela zájem na upevnění jakési rámcové představy skupiny institucí poskytujících zájmové vzdělávání, nelze jí však přikládat význam stanovení typů školských zařízení pro zájmové vzdělávání, a to v zásadě ze tří důvodů: předně se o typech výslovně nehovoří, dále by se bez zřejmého důvodu vyčerpával význam zákonného zmocnění stanovit tyto typy prováděcím právním předpisem a konečně demonstrativní formulace výčtu vylučuje dostatečně určité vymezení typů školských zařízení, jak je ovšem nutné je předpokládat z povahy zmocňovacího ustanovení;
▪ v § 3 vyhlášky č. 74/2005 Sb. se stanoví, že „školská zařízení pro zájmové vzdělávání jsou: a) středisko volného času (dále jen „středisko“), b) školní klub (dále jen „klub“), c) školní družina (dále jen „družina“)“. Vyhláška v § 3 uvedené kategorie neoznačuje výslovně jako typy školských zařízení, přesto je nutno dovozovat, že má tyto typy na mysli; opačný závěr by postavil klub a družinu zcela mimo typovou klasifikaci, z obecnějšího pohledu by narušil systémový přístup ke vzdělávací soustavě (§ 7 zákona č. 561/2005 Sb.), a není tudíž udržitelný;
▪ v § 4 vyhlášky č. 74/2005 Sb. se praví, že „středisko má tyto typy: a) dům dětí a mládeže, který uskutečňuje činnost ve více oblastech zájmového vzdělávání, b) stanice zájmových činností zaměřená na jednu oblast zájmového vzdělávání“. Užívá tedy výraz „typy“, nejedná se však o typy školských zařízení. Tento závěr lze argumentovat jak negativně (viz argument, že pokud by na § 3 vyhlášky č. 74/2005 Sb. nebylo možno nahlížet jako na vymezení typů školských zařízení pro zájmové vzdělávání, byly by družina a klub postaveny mimo typovou klasifikaci), tak pozitivně (z jazykového hlediska – v § 4 odst. 3 se hovoří pouze o „typech“, což je širší a spíše obecné pojmenování oproti užšímu a terminologickému pojmenování „typ školského zařízení“).
Výše konstatovaná nedůslednost současné právní úpravy tedy spočívá v tom, že ustanovení § 3 vyhlášky č. 74/2005 Sb., ačkoli o typech školských zařízení nehovoří, stanoví typy školských zařízení v souladu s § 121 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., kdežto ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky č. 74/2005 Sb., ačkoli o typech výslovně hovoří, nestanoví typy školských zařízení na základě zmocnění § 121 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., nýbrž „subtypy“.
4. Popsaný právní stav se odrazil ve skutečném stavu názvů právnických osob poskytujících zájmové vzdělávání ve smyslu § 111 zákona č. 561/2004 Sb.; úzus tvorby těchto názvů není jednotný.
Platné právní úpravě typové struktury školských zařízení pro zájmové vzdělávání podle našeho názoru nejlépe přiléhá, pokud právnická osoba vykonávající činnost střediska volného času – ať už má toto středisko podobu domu dětí a mládeže nebo stanice zájmových činností –, v jejímž názvu se tato činnost uvádí, bude v příslušné části názvu obsahovat slova
▪ „zařízení zájmového vzdělávání“ samostatně. V takovém případě by byl v názvu použit druh školského zařízení;
▪ „zařízení zájmového vzdělávání“ ve spojení se slovy „dům dětí a mládeže“, jde-li o středisko volného času s podobou domu dětí a mládeže, resp. „zařízení zájmového vzdělávání“ ve spojení se slovy „stanice zájmových činností“, jde-li o středisko volného času s podobou stanice zájmových činností. V takovém případě, který je ovšem spíše teoretický a z hlediska sdělnosti názvu právnické osoby není ani obzvlášť vhodný, by byl v názvu použit druh školského zařízení s upřesněním (dům dětí a mládeže, resp. stanice zájmových činností);
▪ „středisko volného času“ samostatně, ať už má toto středisko podobu domu dětí a mládeže nebo stanice zájmových činností. V takovém případě by byl v názvu použit typ školského zařízení;
▪ „středisko volného času“ ve spojení se slovy „dům dětí a mládeže“, má-li toto středisko podobu domu dětí a mládeže, resp. „středisko volného času“ ve spojení se slovy „stanice zájmových činností“, má-li toto středisko podobu stanice zájmových činností. V takovém případě by byl v názvu použit typ školského zařízení (středisko volného času) s upřesněním (dům dětí a mládeže, resp. stanice zájmových činností).
Vedle těchto alternativ se lze v praxi setkat s názvy právnických osob, v nichž se uvádí pouze upřesnění „dům dětí a mládeže“, nikoli však typ středisko volného času (ani druh zařízení pro zájmové vzdělávání). Jelikož se takto formulované názvy mohou opřít o slovo „typ“ použité v § 4 odst. 3 vyhlášky č. 74/2005 Sb., tedy o text právního předpisu, nelze je podle našeho názoru striktně hodnotit jako odporující úpravě pozitivního práva, a to zejména při úřední činnosti dozorového charakteru. Nesprávnost názvu by bylo lze konstatovat jen za podmínky existence precizní právní úpravy.
5. K současné právní úpravě lze uvést, že se nevyjadřuje zcela precizně, k jejímu obsahu lze nicméně dospět výkladem (pokud jde o stanovení typů zařízení pro zájmové vzdělávání, lze ji hodnotit jako „hůře čitelnou“, nikoli však „nečitelnou“).
Uvedené umožňuje
▪ na jednu stranu trvat na precizním výkladu, jde-li o požadavky na úřední praxi bezprostředně se nedotýkající zavedených poměrů právnických osob vykonávajících činnost středisek volného času (zejména požadavky na praxi vedení školského rejstříku),
▪ na druhou stranu odpovídající shovívavost (posuzováno ve vztahu k míře nedokonalosti textace § 3 a § 4 odst. 3 vyhlášky č. 74/2005 Sb.), jde-li o úřední postupy vůči dotčeným právnickým osobám (zejména postupy České školní inspekce).
Z principiálního hlediska uvedené řešení ladí se zásadou, podle níž adresátům právní úpravy nemůže jít k tíži její nejednoznačnost, odstranitelná až výkladem metodologické úrovně, kterou od zřizovatelské praxe nelze rozumně očekávat.
Z realizačního hlediska – jde-li o možnost ovlivnění kontrolní činnosti České školní inspekce – je základem tohoto řešení ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy podřízena Česká školní inspekce. Na základě tohoto ustanovení může Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy usměrnit činnost České školní inspekce závazným výkladem.
7. Závěrem nutno uvést, že popsaný stav právní úpravy – jakkoli umožňuje řešení cestou výkladu – nelze z hlediska požadavků na srozumitelnost a určitost právní úpravy považovat za ideální. Případné legislativní změně však v tomto směru musí předcházet pečlivé uvážení řešení struktury zařízení pro zájmové vzdělávání. Tato struktura by měla jednak odrážet konsenzus praxe, jednak být vyjádřena v právních předpisech v souladu s požadavky na jejich obsah. V úvahu by bylo ovšem třeba vzít jak text vyhlášky č. 74/2005 Sb., tak zákona č. 561/2004 Sb. (kde jsou kategorie školských zařízení pro zájmové vzdělávání nesystémově rozvedeny).
8. Odbor pro mládež může zvážit sdělení tohoto výkladu České školní inspekci, která podle jeho poznatků (při inspekční činnosti) vytýká některá označení právnických osob vykonávajících činnost střediska volného času jako odporující právním předpisům; výklad sdělený podřízenému správnímu orgánu je pro tento orgán závazný.
9. Stanovisko se podává podle právního stavu ke dni datování.
Datum přidání: 2012-09-04
