2004 č. j. 29 756/2004 - 14 Právní výklady 4/2004

2004 č. j. 29 756/2004 - 14 Právní výklady 4/2004

Č.j. 29 756/2004-14

Právní výklady 4/2004

1. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami podle zákona č. 561/2004 Sb.
2. Úplata za vzdělávání a školské služby podle § 123 zákona č. 561/2004 Sb.
3. K přijímání do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole pro školní rok 2005/2006
4. Použití správního řádu na rozhodování v oblasti výkonu státní správy podle zákona č. 561/2004 Sb.
5. Stravování zaměstnanců škol a školských zařízení podle zákona č. 561/2004 Sb.
6. K povolování výjimek z počtu dětí, žáků a studentů od 1. ledna 2005
7. K uvádění rodného čísla na vysvědčeních

1. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami podle zákona č. 561/2004 Sb.

          Od 1. ledna 2005, kdy nabývá účinnosti zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (dále jen „zákon č. 561/2004 Sb.“), dochází k některým významným změnám v oblasti vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

          Současnou právní úpravou (§ 28 a násl. zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů) byly vymezeny samostatně druhy speciálních škol (např. speciální základní škola, zvláštní škola, pomocná škola, odborné učiliště, praktická škola).
          Nová právní úprava s takovým vymezením již do budoucna nepočítá. V praxi to ovšem neznamená, že by takové školy nevznikaly nebo dokonce docházelo k jejich rušení. Naopak povinnost zohledňovat při vzdělávání vzdělávací potřeby jedince je výslovně zakotvena již v § 2 týkajícím se zásad a cílů vzdělávání.
          Nová právní úprava tedy nepočítá se samostatným právním vymezením stávajících „speciálních škol“. Z právního hlediska se tyto školy stanou školami druhově vymezenými v § 7 s tím, že zvláštním typem základní školy zůstává pouze základní škola speciální zřizovaná pro žáky s těžkým mentálním postižením, s více vadami a s autismem podle § 16 odst. 8 a § 48 (stávající pomocná škola).

          Tato změna se v některých případech může dotknout i názvu právnické osoby, která vykonává činnost dané školy nebo školského zařízení.
          V souladu s § 8 odst. 8 musí název právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení obsahovat označení druhu nebo typu školy, popřípadě druhu nebo typu školského zařízení.
          Od 1. 1. 2005 je tedy ponecháno na uvážení zřizovatele, zda zvolí označení druhem nebo typem školy, popřípadě druhem nebo typem školského zařízení. V případě označení druhem školy se tedy bude jednat o školy ve smyslu jejich vymezení v § 7 (mateřská škola, základní škola, střední škola, konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky). Bude-li zvoleno označení typem školy, je možno ponechat název stávající, pokud s daným typem bude i nadále počítat příslušný prováděcí právní předpis na základě zmocnění uvedeného v § 7 odst. 3 (vyhláška o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí žáků s studentů mimořádně nadaných – viz níže).
          Výjimkou bude pouze zvláštní škola a pomocná škola, neboť s takovým označením nová právní úprava již počítat nebude. V souladu s § 185 odst. 3 bude zvláštní škola podle dosavadních právních předpisů základní školou podle tohoto zákona a pomocná škola podle dosavadních právních předpisů základní školou speciální podle tohoto zákona. Tyto změny je současně nutné promítnout do názvu právnické osoby, která činnost těchto škol vykonává, a to v termínu stanoveném v § 186 odst. 1.

          Oblasti vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami je věnován § 16 zákona č. 561/2004 Sb.
          V souladu s § 16 odst. 1 je dítětem, žákem nebo studentem se speciálními vzdělávacími potřebami osoba se:

Ř zdravotním postižením (mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování),
Ř zdravotním znevýhodněním (zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžaduje zohlednění při vzdělávání),
Ř sociálním znevýhodněním (rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo postavení azylanta a účastníka řízení o udělení azylu na území České republiky).

          Všechny tyto kategorie jsou tímto ustanovením vymezeny. Jedná se však o vymezení a definici pouze pro účely zákona č. 561/2004 Sb. Výslovně je zde stanoveno, že speciální vzdělávací potřeby jsou zjišťovány školským poradenským zařízením (viz ustanovení § 116 a dále pak i vyhlášku o poskytování poradenských služeb ve školství, která by měla rovněž nabýt účinnosti dne 1. ledna 2005).
          Ustanovení (§ 16 odst. 6) dále zakotvuje právo dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním na vzdělávání způsobem, který odpovídá jejich potřebám při současném využití speciálních pomůcek, které jim takové vzdělávání umožní. Při hodnocení těchto žáků, jejich přijímání ke studiu i při jeho ukončování se vždy přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění. Ve výjimečných případech je pak připuštěna možnost prodloužení délky středního a vyššího odborného vzdělávání ředitelem školy.
          Děti, žáci a studenti se zdravotním postižením mají právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou, a to v souladu s § 16 odst. 7.

          Děti, žáci a studenti se zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním se budou vzdělávat v „běžných“ třídách „běžných“ škol s tím, že při jejich vzdělávání bude využíváno takových forem a metod, které jsou přizpůsobeny jejich potřebám. Pro tyto kategorie osob se speciálními vzdělávacími potřebami tedy nebudou zřizovány samostatné školy či třídy, je jim pouze přiznán nárok na zvláštní péči v rámci „běžné“ třídy „běžné“ školy. Především z důvodů organizačních však zákon i nadále počítá s kategorií škol při zdravotnických zařízeních (viz § 181 odst. 1 písm. e).

          Ustanovením § 16 odst. 8 se zakotvuje právo žáků s těžkým mentálním postižením, více vadami a autismem na vzdělávání v základní škole speciální, pokud nejsou vzděláváni jinak (kategorie žáků je vymezena shodně se stávající pomocnou školou).

          Vyžaduje-li to povaha zdravotního postižení, je možné zřizovat pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením školy, popřípadě se souhlasem krajského úřadu (s ohledem na zvýšenou finanční náročnost) v rámci školy jednotlivé třídy, oddělení nebo skupiny s upravenými vzdělávacími programy. Jedná se tedy například o stávající speciální školy pro zrakově postižené, sluchově postižené, tělesně postižené či stávající zvláštní školy.
          Je třeba upozornit, že školy samostatně zřízené pro vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením sice budou školami např. základními bez jejich dalšího právního vymezení, v žádném případě to však neznamená, že se stanou „běžnými“ základními školami zřizovanými obcí ve smyslu § 178 odst. 1 písm. a).
          Povinnost zajistit podmínky pro uskutečňování vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je i nadále svěřena kraji (stejně jako tomu bylo v § 16 písm. c) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů), a to § 181 odst. 1.
          Kraji je pak tímto ustanovením dána rovněž povinnost zřizovat školská zařízení pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením. Jedná se o ta školská zařízení, která s ohledem na svůj účel vymezený příslušným prováděcím předpisem poskytují školské služby výhradně dětem, žákům a studentům se zdravotním postižením, tedy speciálně pedagogické centrum (školské poradenské zařízení - §116), internát (školské ubytovací zařízení - § 117) a přípravný stupeň základní školy speciální (školské účelové zařízení - §120).

          V případě zřízení jednotlivých tříd, oddělení nebo skupin pro děti, žáky či studenty se zdravotním postižením (viz výše) nebude tento údaj zapisován do školského rejstříku, ale bude se jednat pouze o organizační opatření v rámci „běžné“ školy. S ohledem na skutečnost, že je při vzdělávání v těchto třídách založen zvýšený nárok na finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, je k těmto „organizačním krokům“ nutný vždy souhlas krajského úřadu.

          Touto právní úpravou je také nově zakotvena možnost zřízení funkce asistenta pedagoga. Tato funkce může být zřízena se souhlasem krajského úřadu ředitelem mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy a vyšší odborné školy ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami.
          Se zřízením takové pozice počítá i § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, který rovněž nabývá účinnosti dne 1. ledna 2005.

Od 1. ledna 2005 by rovněž mělo dojít k nabytí účinnosti vyhlášky o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, která nahradí stávající vyhlášku č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách, ve znění pozdějších předpisů.
          V této souvislosti je však třeba upozornit na její značnou provázanost se zákonem č. 561/2004 Sb., proto je nutné v daleko větší míře vycházet z jeho úpravy, a to nejen v části týkající se přímo vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, ale rovněž z úpravy v části obecné (např. vzdělávací programy, právní postavení škol) i částech vztahujících se např. ke školskému rejstříku, způsobu financování škol, kompetencím ředitele školy atd.

      Nová právní úprava (§ 18) umožňuje dále žákům nebo studentům se speciálními vzdělávacími potřebami vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. O povolení vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu rozhoduje ředitel školy, a to v případě škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí formou správního rozhodnutí ve smyslu § 165 odst. 2.

2. Úplata za vzdělávání a školské služby podle § 123 zákona č. 561/2004 Sb.

Ř Obecný úvod

      S účinností od 1. ledna 2005 se v § 123 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) výrazně zpřehledňuje úprava úplaty za vzdělávání a školské služby, která byla dosud roztříštěna v několika zákonech.
      Vymezuje se tak základní právní rámec pro stanovení úplaty v konkrétních školách a školských zařízeních, přičemž pro školy a školská zařízení zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí zákon zmocňuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) ke stanovení podrobností v prováděcím právním předpisu. Právní úprava proto bude kompletní až vydáním příslušných vyhlášek vztahujících se k jednotlivým druhům škol a druhům a typům školských zařízení. Jelikož tyto vyhlášky v současnosti procházejí legislativním procesem, nelze jejich obsah zatím předjímat, a proto bude soustředěna pozornost na § 123 zákona č. 561/2004 Sb. Podrobnější právní výklady k úplatám v jednotlivých druzích škol a typech školských zařízení lze očekávat, jakmile budou příslušné vyhlášky vydány.

      Úplatu podle § 123 zákon dělí na základě různých hledisek. Prvním z nich je již v samotném pojmu obsažené dělení na úplatu za vzdělávání a úplatu za školské služby.

      Vzdělávání v souladu s § 7 odst. 2 a 4 zákona č. 561/2004 Sb. poskytují školy a dále je mohou poskytovat také školská zařízení. Na tomto místě je vhodné připomenout, že postavení školy mají od 1. ledna 2005 také školy mateřské, čímž zaniká kategorie předškolních zařízení.

      Ustanovení § 123 odst. 1 se týká základních, středních a vyšších odborných škol. Ve vyšších odborných školách lze poskytovat vzdělávání za úplatu vždy, v základních a středních pouze tehdy, jde-li o školy dosud označované jako soukromé a církevní, v terminologii nového školského zákona jako školy, které nezřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí. Vzdělávání v ostatních, tzv. veřejných základních a středních školách se poskytuje bezúplatně, což odpovídá pojetí práva na bezplatné vzdělávání v základních a středních školách zakotvené v čl. 33 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 561/2004 Sb.

      Vzdělávání, na které se nevztahuje § 123 odst. 1, je v odstavci 2 označeno jako vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání (v mateřských školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky) a lze je poskytovat za úplatu. Výjimkou je vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a v přípravné třídě základní školy, které se poskytuje bezúplatně.

      U školských služeb byla dosud úprava úplaty zakotvena v ustanoveních o jednotlivých druzích školských zařízení, v § 123 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. se však jednotně stanoví, že školské služby lze poskytovat za úplatu.

      Jednotně je určena osoba příjemce úplaty za vzdělávání a školské služby, jímž je od 1. ledna 2005 vždy právnická osoba vykonávající činnost dané školy nebo školského zařízení.

      Školský zákon v § 123 odst. 4 vymezuje oprávnění stanovit výši úplaty. V případech škol a školských zařízení zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí stanoví výši úplaty ředitel školy nebo školského zařízení. V případech škol a školských zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, bylo nutné zakotvit v zákoně odlišnou úpravu. Ředitel školy nebo školského zařízení zde totiž nemusí být zároveň statutárním orgánem právnické osoby, která vykonává jejich činnost, a pak mu nelze svěřit pravomoc stanovit výši úplaty. Proto ji stanoví právnická osoba, která vykonává činnost dané školy nebo školského zařízení. O snížení nebo prominutí úplaty rozhoduje vždy ředitel školy nebo školského zařízení, a to bez ohledu na zřizovatele.

Ř Úplata v mateřských školách, školních družinách a školních klubech zřizovaných obcí

      Zvláštní pozornost vyžaduje problematika úplaty v případě mateřských škol, školních družin a školních klubů zřizovaných obcí, a to ve vztahu k příspěvku na částečnou úhradu jejich neinvestičních nákladů, který je do konce roku 2004 oprávněna od rodičů nebo jiných zákonných zástupců vybírat obec na základě ustanovení § 19a a násl. zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Příspěvek se v současné době platí obci, která mateřskou školu, školní družinu nebo školní klub zřizuje, na zvláštní k tomu zřízený účet a musí být obcí použit na částečnou úhradu neinvestičních nákladů příslušné školy nebo školského zařízení. Povinnost platit příspěvek, jeho výši a splatnost stanoví obec podle § 19c odst. 1 obecně závaznou vyhláškou.

      Zákon č. 564/1990 Sb., který opravňuje obec vybírat tento příspěvek, však bude s účinností od 1. ledna 2005 zrušen zákonem č. 561/2004 Sb. Namísto příspěvku bude za vzdělávání a školské služby v mateřských školách, školních družinách a školních klubech vybírána úplata podle § 123 zákona č. 561/2004 Sb.
      Úplata, jak již bylo uvedeno, nebude placena obci, ale bude příjmem právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, v tomto případě příspěvkové organizace obce nebo školské právnické osoby zřizované obcí. Podrobnosti týkající se úplaty stanoví v souladu s § 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. ministerstvo vyhláškou, konkrétní výši úplaty stanoví ředitel školy nebo školského zařízení.

      Z uvedeného vyplývá, že k 1. lednu 2005 pozbudou obecně závazné vyhlášky obcí vydané podle § 19c odst. 1 zákona č. 564/1990 Sb. výslovné zákonné opory a vzhledem k odlišné úpravě oprávnění vybírat úplatu se dostanou do rozporu se zákonem. Proto je nezbytné, aby obce k tomuto datu zajistily jejich zrušení.
      Vymáhání splatných pohledávek, které vznikly obcím do 31. prosince 2004, však zrušením zákona č. 564/1990 Sb. a příslušných vyhlášek nebude dotčeno a bude i po tomto datu probíhat v souladu s ustanoveními uvedených předpisů.

      Výslovně dále upozorňujeme, že 1. ledna 2005 bude v souladu s § 123 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., poskytováno bezúplatně vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je. S účinností od 1. ledna 2005 tak nejsou právnické osoby, které vykonávají činnost těchto mateřských škol, oprávněny vyžadovat po zákonných zástupcích dětí v posledním ročníku mateřské školy za předškolní vzdělávání úplatu (úplata za školní stravování tímto není dotčena).

Ř Stanovení úplaty po 1. lednu 2005

      K tomu, aby mohla být ve škole nebo školském zařízení vybírána úplata i po 1. lednu 2005, je nezbytné stanovit její výši, a to výhradně podle ustanovení § 123 zákona č. 561/2004 Sb., popřípadě prováděcích vyhlášek.

      Pro jednotlivé druhy škol a typy školských zařízení zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se podmínky, splatnost úplaty, možnost jejího snížení, prominutí a nejvyšší možná úplata stanoví v obecné rovině vyhláškou ministerstva. Pro konkrétní školu nebo školské zařízení stanoví výši úplaty ředitel školy nebo školského zařízení, a to v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. a příslušnou prováděcí vyhláškou. Rámec vymezený těmito předpisy bude pro ředitele jedině závazný.

      Na školy a školská zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, se co do úpravy úplaty nebudou vztahovat jednotlivé vyhlášky ministerstva a výši úplaty stanoví v souladu s obecným ustanovením § 123 odst. 4 právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení.

Ř Použití správního řádu

V § 183 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. se stanoví, že na rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy podle tohoto zákona se vztahuje správní řád. Rozhodovat o právech a povinnostech v oblasti státní správy ukládá školský zákon řediteli školy nebo školského zařízení zřízeného státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, a to ve věcech vymezených v § 165 odst. 2. Jednou z těchto věcí je i rozhodování o snížení nebo prominutí úplaty za vzdělávání a školské služby podle § 123 odst. 4.

Rozhodovat o právech a povinnostech (tzn. vydávat správní rozhodnutí) lze pouze tehdy, je-li individualizován adresát rozhodnutí – rozhoduje-li se o právech a povinnostech konkrétní osoby. V případě, kdy adresát bude vymezen obecně, i když bude určen některými dalšími druhovými znaky (např. dítě, žák, rodič nebo zákonný zástupce), nepůjde o rozhodnutí. Z dikce § 123 odst. 4 plyne, že o snížení nebo prominutí úplaty ředitel „rozhoduje“, zatímco její výši „stanoví“. Lze proto dovodit, že výši úplaty stanoví ředitel obecně pro vzdělávání nebo školské služby, které jsou nebo budou poskytovány kterémukoliv dítěti, žákovi nebo studentovi. Snížit nebo prominout úplatu však lze vždy jen v konkrétních případech.

Správní rozhodnutí se proto vydává pouze o snížení nebo prominutí úplaty, přičemž se postupuje podle správního řádu. To mimo jiné znamená, že proti rozhodnutí o snížení nebo prominutí úplaty může účastník řízení podat opravný prostředek – odvolání v souladu s § 53 a násl. správního řádu. Odvolacím orgánem je podle § 183 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. krajský úřad.

Stanovení výše úplaty se děje obecně, nejde o správní rozhodování a je tedy již pojmově vyloučeno použití správního řádu. Je pouze nezbytné, aby osoby, které jsou úplatu povinny hradit, byly se stanovenou výší úplaty náležitým způsobem seznámeny.

3. K přijímání do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole pro školní rok 2005/2006

Vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2005 nabývá účinnosti zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), bude již přijímací řízení do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole pro školní rok 2005/2006 probíhat podle tohoto zákona, konkrétně především podle ustanovení § 59 až 61.

Tato ustanovení přinášejí do organizace přijímacího řízení několik významných změn, na které tento text upozorňuje. Cílem těchto změn je zjednodušení procesu přijímacího řízení při zachování práva uchazečů o střední vzdělávání na volbu své vzdělávací dráhy (stávající dvoukolový systém nebyl dostatečně pružný, v některých případech byl ryze formální. Pouze pro úplnost upozorňujeme, že počet volných míst na středních školách není změnou systému dotčen).

Obecně lze říci, že nová zákonná úprava je podstatně podrobnější než stávající úprava obsažená v § 18 a 19 zákona č. 29/1984 Sb. (je rozšířena o povinnosti, které prováděcí předpis nemůže řešit). Přestože bude v souladu s § 64 zákona č. 561/2004 Sb. vydána s účinností od 1. ledna 2005 také nová vyhláška o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách a konzervatořích (která nahradí stávající vyhlášku č. 10/1997 Sb.), je nutné vycházet především z úpravy obsažené v zákoně č. 561/2004 Sb. Nová vyhláška bude stručnější než stávající a bude upravovat pouze podrobnosti týkající se obsahu přihlášky ke vzdělávání, termínů konání přijímacích zkoušek apod.

Nově se všechna ustanovení týkající se přijímání ke vzdělávání ve střední škole vztahují také na střední školy, které nezřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí (s výjimkou ustanovení § 60 odst. 11, neboť rozhodování ředitelů soukromých a církevních škol není rozhodováním správním podle správního řádu - viz § 165 odst. 2 a § 183 odst. 1). K rozlišování v postavení veřejných a ostatních středních škol v otázce organizace a průběhu přijímacího řízení není věcný ani právní důvod. Vše, co je uvedeno dále, se tedy v plném rozsahu vztahuje i na tyto střední školy.

Ř Podmínky přijetí ke vzdělávání ve střední škole

V souladu s § 59 odst. 1 lze ke vzdělávání ve střední škole přijmout uchazeče, kteří buď

Ř splnili povinnou školní docházku, nebo
Ř úspěšně ukončili základní vzdělávání před splněním povinné školní docházky,

a kteří při přijímacím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti.

          Uvedené ustanovení vychází ze stávající úpravy obsažené v § 19 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., který po novele zákonem č. 19/2000 Sb. otevírá přístup ke střednímu vzdělávání všem uchazečům, kteří splnili povinnou školní docházku (viz § 36 odst. 1 a § 43 nového školského zákona), bez ohledu na to, zda úspěšně ukončili základní vzdělávání a získali stupeň základního vzdělání, či nikoliv.

          Dále toto ustanovení výslovně reaguje na možnost přeřazení do vyššího ročníku základní školy bez absolvování předchozího ročníku v případě žáků mimořádně nadaných (§ 17 odst. 3). V případě těchto uchazečů je podmínkou pro přijetí ke vzdělávání ve střední škole úspěšné ukončení základního vzdělávání, přestože ještě nesplnili povinnou školní docházku.

          Výslovně je nutné upozornit také na to, že § 7 odst. 3, který vymezuje druhy škol, hovoří již pouze o střední škole jako takové (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště). Zákon již nevymezuje samostatně druhy speciálních škol (stávající speciální střední školy, odborná učiliště, praktické školy) a učiliště jako druh školy. Tyto školy jsou v souladu s § 185 odst. 3 středními školami podle tohoto zákona a vztahuje se na ně vše, co se týká středních škol, a to v plném rozsahu.

Ř Organizace přijímacího řízení do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole

Další podmínkou pro přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole je prokázání vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti, a to při přijímacím řízení.

V souladu s § 60 odst. 1 je ředitel střední školy povinen vyhlásit nejméně jedno kolo přijímacího řízení pro přijímání do prvního ročníku. To znamená, že stávající povinný dvoukolový systém přijímání na střední školy zřizované státem, krajem nebo obcí bude nabytím účinnosti školského zákona zrušen.

Uchazeči nebo zákonní zástupci nezletilých uchazečů tedy budou v termínu stanoveném novou vyhláškou (přičemž se nepočítá se změnou v tomto ohledu) podávat přihlášku ke vzdělávání ve všech středních školách pouze pro první kolo přijímacího řízení, a to pouze na jednu střední školu.

Postup pro podání přihlášky zůstává zachován a přihláška bude i nadále podávána na předepsaném tiskopisu, který je pro školní rok 2005/2006 zveřejněn na webových stránkách www.msmt.cz (vzor SEVT 461490). Přihláška však nemusí být podána jen na tiskopisu vydávaném SEVT, a.s.; může být použita přihláška vydaná podle uvedeného vzoru jiným vydavatelem nebo vytištěna z webových stránek MŠMT.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy počítá s tím, že nový tiskopis přihlášky bude připraven pro přijímací řízení pro školní rok 2006/2007. V tuto chvíli je tedy nutné informovat uchazeče, že na přihlášce lze vyplnit pouze jednu střední školu, popřípadě, že pokud budou vyplněny dvě střední školy, na školu uvedenou na druhém místě nebude brán zřetel.

Ve smyslu § 60 odst. 4 uvede uchazeč v přihlášce na střední školu také obor vzdělání (a formu vzdělávání), do něhož se pro přijímací řízení hlásí. Tím není dotčena možnost ředitele školy organizovat společné přijímací řízení pro více oborů vzdělání (například v případě, kdy jde o přijímání do společného prvního ročníku).

Ředitel školy může po ukončení prvního kola přijímacího řízení vyhlásit další kola přijímacího řízení k naplnění předpokládaného stavu žáků (§ 60 odst. 8). Tato další kola přijímacího řízení musí být ukončena nejpozději do konce srpna. Přihláška se bude v tomto případě podávat přímo řediteli střední školy. Vzhledem k tomu, že přihláška pro další kola přijímacího řízení se již podává přímo řediteli střední školy (nikoliv prostřednictvím školy, kde uchazeč plní povinnou školní docházku), tiskopis přihlášky by měl být pro tyto případy k dispozici především ve středních školách. Přihlášku lze samozřejmě podat také na tiskopisu staženého z webových stránek MŠMT (viz výše). Přihláška se i pro další kola vyplňuje (a dokládá potřebnými doklady) stejným způsobem jako v kole prvním.

Podání přihlášky do dalších kol přijímacího řízení již není omezeno pouze na jednu střední školu; je tedy možné po prvním kole podat přihlášku na více středních škol, které další kola přijímacího řízení vypsaly.

Vyhlášení dalších kol přijímacího řízení je vázáno na ukončení prvního kola přijímacího řízení, což v případě středních škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí znamená poté, co bude pravomocně ukončeno případné odvolací řízení proti rozhodnutím vydaným ředitelem školy v prvním kole přijímacího řízení (až poté je řediteli střední školy známo, kolik volných míst pro přijetí pro případná další kola přijímacího řízení zůstává, a uchazeč bude s jistotou vědět, že v prvním kole nebyl přijat).

Ředitel školy je povinen oznámit neprodleně místně příslušnému krajskému úřadu, že vyhlásil další kola přijímacího řízení a počet volných míst v jednotlivých oborech a formách vzdělávání. Krajský úřad neprodleně zveřejní přehled středních škol s údaji o počtu volných míst v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 60 odst. 9).

Krajský úřad je tedy vedle ředitelů jednotlivých středních škol informačním místem, kde mohou uchazeči, kteří nebyli přijati v prvním kole přijímacího řízení, získat všechny nezbytné informace o dalších vyhlášených kolech přijímacího řízení.

V souladu s § 60 odst. 10 se dalších kol přijímacího řízení nesmí účastnit uchazeč, který byl přijat ke vzdělávání ve střední škole v některém z předchozích kol přijímacího řízení.

Ř Kritéria přijímacího řízení do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole

Řediteli střední školy zůstává zachováno právo rozhodnout, zda se bude v rámci přijímacího řízení konat přijímací zkouška či nikoliv (§ 60 odst. 3). Obsah a formu přijímací zkoušky stanoví ředitel školy v souladu s rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání (do doby jeho praktické aplikace v souladu se schválenými učebními dokumenty pro základní školu).

Pokud ředitel školy rozhodne, že se přijímací zkouška konat nebude, je povinen o tom informovat uchazeče nebo zákonného zástupce nezletilého uchazeče bez zbytečného odkladu.

Termín přijímací zkoušky v prvním kole přijímacího řízení bude stanoven jednotně pro všechny střední školy vyhláškou (se změnou oproti současnému stavu se v této věci nepočítá).

Nově § 60 odst. 4 výslovně definuje, jakým způsobem stanoví ředitel střední školy kritéria přijímacího řízení a jaká tato kritéria mohou být.

Ředitel střední školy je povinen stanovit jednotná kritéria přijímacího řízení pro všechny uchazeče přijímané v jednotlivých kolech přijímacího řízení do příslušného oboru vzdělání a formy vzdělávání.

Ředitel střední školy může v kritériích přijímacího řízení zohlednit následující skutečnosti:

Ř znalosti uchazeče vyjádřené hodnocením na vysvědčení z předchozího vzdělávání a dále výstupní hodnocení uchazeče ze základního vzdělávání, pokud bylo uchazeči vydáno (výstupní hodnocení bude v souladu s § 185 odst. 20 základními školami vydáváno až od školního roku 2005/2006, takže toto kritérium nelze v přijímacím řízení pro školní rok 2005/2006 použít)
Ř výsledky přijímací zkoušky nebo talentové zkoušky, pokud jí ředitel střední školy stanoví,
Ř další skutečnosti, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče (účast ve vědomostních soutěžích apod.).

Zdůrazňujeme, že kompetenci ke stanovení kritérií přijímacího řízení svěřuje zákon pouze řediteli střední školy. Krajskému úřadu tedy v rámci odvolacího řízení nepřísluší kritéria stanovená ředitelem střední školy žádným způsobem měnit či doplňovat, ale pouze posuzovat jejich zákonnost a respektování při samotném rozhodování.

Zákonným předpokladem pro přijetí uchazeče ke vzdělávání i nadále v souladu s § 60 odst. 5 zůstává splnění podmínek zdravotní způsobilosti uchazeče pro daný obor vzdělání. V souladu s § 3 odst. 5 budou nově podmínky zdravotní způsobilosti pro jednotlivé obory vzdělání obsaženy v nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání (zpočátku jako informace o tom, zda je zdravotní způsobilost vyžadována či nikoliv s tím, že konkrétní podmínky stanoví schválené učební dokumenty).

V případě uchazečů, kteří nejsou státními občany České republiky, získali předchozí vzdělání v zahraniční škole a požádali ředitele školy o prominutí přijímací zkoušky z českého jazyka, pokud se koná, je podmínkou přijetí ke vzdělávání také znalost českého jazyka v rozsahu nezbytném pro vzdělávání v daném oboru vzdělání. Tuto znalost ověří škola rozhovorem s uchazečem (§ 20 odst. 4).

Dále § 60 odst. 6 výslovně stanoví, že pokud splní podmínky přijímacího řízení více uchazečů, než které lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledku hodnocení přijímacího řízení.

Ř Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí ke vzdělávání ve střední škole

Ředitel střední školy je povinen odeslat rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí uchazeči nebo zákonnému zástupci nezletilého uchazeče do 7 dnů po konání přijímací zkoušky nebo ode dne rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná, nejdříve však 20. dubna (§ 60 odst. 7). Termín 7 dnů se tedy uplatní pro všechna kola přijímacího řízení, termín 20. dubna je rozhodný pouze pro první kolo.

Rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí uchazeče ke vzdělávání vydávají ředitelé všech středních škol bez ohledu na zřizovatele, ovšem pouze ředitelé středních škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí postupují při rozhodování podle správního řádu (viz § 165 odst. 2 a § 183 odst. 1).

Proti rozhodnutí ředitele střední školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí o nepřijetí uchazeče ke střednímu vzdělávání je možné podat odvolání, a to ke krajskému úřadu (prostřednictvím ředitele střední školy) do 8 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

Ř Přijímání do prvního ročníku nižšího stupně šestiletého a osmiletého gymnázia

V souladu s § 61 odst. 1 a § 185 odst. 7 budou pro školní rok 2005/2006 poprvé přijímáni uchazeči do prvního ročníku nižšího stupně víceletého gymnázia. Žáci, kteří zahájí vzdělávání ve víceletém gymnáziu v prvním ročníku ve školním roce 2005/2006, tak budou mít jako první vzdělávání rozdělené do dvou stupňů. Na stávající žáky víceletých gymnázií se tato změna nevztahuje. Případné přijímání do vyššího ročníku víceletého gymnázia se řídí § 63.

Do prvního ročníku nižšího stupně víceletého gymnázia lze nově přijmout pouze uchazeče, kteří v daném školním roce úspěšně ukončí pátý, resp. sedmý ročník základní školy (§ 61 odst. 2). Do prvního ročníku nižšího stupně víceletého gymnázia tak již nelze přijmout uchazeče, který ukončil příslušný ročník základní školy dříve; tyto uchazeče je možné případně přijmout pouze do vyššího ročníku za podmínek stanovených v § 63.

Uchazeč, který se hlásí do prvního ročníku nižšího stupně gymnázia, může podat (tak jako dosud) přihlášku pouze na jedno gymnázium. V tomto případě se tedy nepřijatý uchazeč nemůže zúčastnit dalších kol přijímacího řízení ve smyslu § 60 odst. 8.

Zdůrazňujeme, že tito uchazeči budou rozhodnutím ředitele školy nově výslovně přijímáni pouze do prvního ročníku nižšího stupně víceletého gymnázia, nikoliv do víceletého gymnázia jako celku.

V ostatních záležitostech se v rámci přijímacího řízení do prvního ročníku nižšího stupně víceletého gymnázia postupuje obdobně podle § 60.

Ř Přijímání do oborů vzdělání s talentovou zkouškou

V souladu s § 185 odst. 21 se při přijímacím řízení do prvního ročníku vzdělávání v oborech vzdělání s talentovou zkouškou a v konzervatoři pro školní rok 2005/2006 postupuje podle Opatření k zavedení pokusného ověřování organizace talentových zkoušek při přijímání žáků ke studiu ve studijních oborech skupiny 82 Umění, užité umění a rukodílná uměleckořemeslná výroba č.j. 28127/97-71. Ustanovení lze vztáhnout na všechny obory vzdělání, které mají v učebních dokumentech předepsánu talentovou zkoušku.

Ustanovení § 62 a § 88 odst. 2 se tedy použije až pro přijímací řízení pro školní rok 2006/2007.

Ř Přijímání do nástavbového studia

Podmínky pro přijetí do prvního ročníku nástavbového studia jsou obecně stanoveny v § 83 zákona č. 561/2004 Sb. V ostatních záležitostech se postupuje podle § 59 a § 60. Výslovně upozorňujeme také na přechodné ustanovení § 185 odst. 9.

Závěrem upozorňujeme na část 1.3 materiálu „Soubor pedagogicko-organizačních informací pro základní školy, střední školy, vyšší odborné školy a školská zařízení na školní rok 2004/2005“ vydaného pod č.j. 12 711/2004-20 v souladu s dosud platným zákonem č. 29/1994 Sb. Vydáním nového školského zákona pozbývají platnosti ty její části, které jsou tímto zákonem překonány.

4. Použití správního řádu na rozhodování v oblasti výkonu státní správy podle nového školského zákona

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) upravuje také řadu rozhodování, která mají charakter rozhodování o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických nebo právnických osob v oblasti výkonu státní správy.

Z tohoto důvodu zákon výslovně upravuje vztah těchto rozhodování ke správnímu řádu (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předspisů); od 1. ledna 2006 zákon č. 500/2004 Sb., správní řád), a to v § 183 odst. 1 až 3.

Z § 183 odst. 1 vyplývá, že pokud zákon výslovně nestanoví jinak, vztahuje se na rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy podle tohoto zákona správní řád.

1) Rozhodování ředitelů škol a školských zařízení

Jednoznačné určení rozsahu rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob v oblasti státní správy činilo dosud potíže v případě rozhodování ředitelů škol a školských zařízení. Ředitelé škol a školských zařízení totiž nejsou orgánem státní správy, tudíž nelze říci, že jakékoliv jejich rozhodování týkající se práv a povinností fyzických osob je rozhodováním správním.

Na druhou stranu v řadě případů na ně stát zákonem přenáší rozhodování o velmi důležitých otázkách týkajících se přijímání ke vzdělávání a školským službám, jejich průběhu a ukončování, které významným způsobem zasahují do práv a povinností dětí, žáků, studentů a uchazečů, popřípadě jejich zákonných zástupců.
Z tohoto důvodu zákon v § 165 odst. 2 taxativním způsobem vymezuje ta rozhodování ředitelů škol a školských zařízení zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, při kterých ředitel školy a školského zařízení státní správu vykonává, a které lze tedy označit za rozhodování správní.

Jedná se o následující případy:

Ř přeřazení žáka nebo studenta do vyššího ročníku podle § 17 odst. 3 a povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18,
Ř přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání podle § 34 a ukončení předškolního vzdělávání podle § 35,
Ř odklad povinné školní docházky podle § 37,
Ř převedení žáka do odpovídajícího ročníku základní školy podle § 39 odst. 2,
Ř přijetí k základnímu vzdělávání podle § 46, přestupu žáka podle § 49 odst. 1 a převedení žáka do jiného vzdělávacího programu podle § 49 odst. 2, povolení pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 2,
Ř přijetí ke vzdělávání ve střední škole podle § 59 a následujících, vyšší odborné škole podle § 93 a následujících a v konzervatoři podle § 88,
Ř přestup, změna oboru vzdělání a přerušení vzdělávání podle § 66 a 97,
Ř opakování ročníku po splnění povinné školní docházky podle § 52 odst. 6, § 66 odst. 7 a § 97 odst. 8,
Ř snížení nebo prominutí úplaty za poskytování vzdělávání a školských služeb podle § 123 odst. 4,
Ř podmíněné vyloučení a vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení podle § 31 odst. 2 a 4,
Ř uznání dosaženého vzdělání podle § 70 a 100,
Ř povolení a zrušení individuálního vzdělávání žáka podle § 41.

Ředitelé škol a školských zařízení zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí tedy při výše uvedeném rozhodování postupují v plném rozsahu podle správního řádu, (pokud školský zákon výslovně nestanoví konkrétní odchylky), a to s účinností od 1. ledna 2005.

Naopak rozhodování ředitelů škol a školských zařízení jiných zřizovatelů (soukromých a církevních) není ani v těchto případech rozhodováním v oblasti státní správy a správní řád se na ně nevztahuje.

Důležitou novinkou v této oblasti je to, že rozhodování o výše uvedených záležitostech je v prvním stupni ve výlučné kompetenci ředitele školy nebo školského zařízení. Od 1. ledna 2005 tak již nebude v žádném případě kompetence rozdělena mezi ředitele a obec v případě škol a školských zařízení jí zřizovaných (jako tomu bylo dosud v případech uvedených v § 3 odst. 2 písm. c) a § 14 odst. 8 písm. a) zákona č. 564/1990 Sb.).

V souladu s § 183 odst. 3 plní úkoly nadřízeného správního orgánu ředitelů škol a školských zařízení zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí krajský úřad. Krajský úřad tedy bude od 1. ledna 2005 odvolacím orgánem v případě všech rozhodnutí uvedených v § 165 odst. 2.

Jiné případy, ve kterých ředitelé škol a školských zařízení „rozhodují“ (tedy případy neuvedené v § 165 odst. 2), nejsou správním rozhodováním a nevztahuje se na ně správní řád. Z pohledu právního se tedy jedná o „organizační opatření“ (např. zařazení žáka do školní družiny, zařazení žáka do konkrétní třídy školy apod.).

2) Rozhodování krajského úřadu

Kompetence krajského úřadu vymezené zákonem č. 561/2004 Sb. jsou v souladu s § 183 odst. 5 výkonem přenesené působnosti, tedy výkonem státní správy přenesené zákonem na kraj jako územní samosprávný celek.

Obecně se tedy v případě kompetencí krajského úřadu uplatní § 183 odst. 1. Pokud krajský úřad v rámci svých kompetencí podle zákona č. 561/2004 Sb. rozhoduje o právech a povinnostech fyzických či právnických osob, jedná se o správní rozhodování, na které se vztahuje správní řád, pokud nestanoví jinak § 183 odst. 2.

Lze říci, že krajský úřad rozhoduje ve správním řízení podle správního řádu:

Ř ve věci vedení rejstříku škol a školských zařízení (§ 142 a násl.),
Ř o stanovení jiného způsobu plnění povinné školní docházky dítěti s hlubokým mentálním postižením podle § 42 (stávající osvobození od povinné školní docházky podle § 37 odst. 2 zákona č. 29/1984 Sb.),
Ř v případě rozhodování o platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (tzv. nostrifikaci) podle § 108 odst. 2.

Krajský úřad dále rozhoduje ve správním řízení, na které se však v souladu s § 183 odst. 2 nevztahuje správní řád

Ř v případě přezkoumání průběhu a výsledků závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky, absolutoria v konzervatoři a absolutoria ve vyšší odborné škole podle § 82, 90 odst. 12 a § 102 odst. 9.

Nadřízeným správním orgánem krajského úřadu při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy podle zákona č. 561/2004 Sb. je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (viz § 183 odst. 3).

3) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Obecně se v případě kompetencí ministerstva uplatní také § 183 odst. 1. Pokud ministerstvo v rámci svých kompetencí podle zákona č. 561/2004 Sb. rozhoduje o právech a povinnostech fyzických či právnických osob, jedná se o správní rozhodování, na které se vztahuje správní řád, pokud nestanoví jinak § 183 odst. 2.

Lze říci, že ministerstvo rozhoduje ve správním řízení podle správního řádu:

Ř ve věci vedení rejstříku škol a školských zařízení (§ 142 a násl.),
Ř o udělení výjimky podle § 23 odst. 2,
Ř ve věci akreditace vzdělávacího programu vyššího odborného vzdělávání podle § 104 a násl.,
Ř v případě rozhodování o platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (tzv. nostrifikaci) podle § 108 odst. 6.

Ministerstvo dále rozhoduje ve správním řízení, na které se však v souladu s § 183 odst. 2 nevztahuje správní řád

Ř o udělení a odejmutí schvalovací doložky učebnicím a učebním textům pro základní a střední vzdělávání podle § 27 odst. 1.

Proti rozhodnutí ministerstva vydanému podle správního řádu lze podat rozklad k ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy.

4) Česká školní inspekce

Česká školní inspekce je v souladu s § 173 odst. 1 správním úřadem s celostátní působností. To tedy znamená, že obecně se v případě kompetencí České školní inspekce uplatní také § 183 odst. 1. Pokud Česká školní inspekce v rámci svých kompetencí podle zákona č. 561/2004 Sb. rozhoduje o právech a povinnostech fyzických či právnických osob, jedná se o správní rozhodování, na které se vztahuje správní řád, pokud nestanoví jinak § 183 odst. 2 nebo zvláštní zákon.

Lze říci, že v případě kompetencí České školní inspekce se jedná o správní rozhodování ve věci:

Ř přestupku podle § 176.

Na řízení o přestupku podle § 176 se vztahují především příslušná ustanovení zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (§ 51 a násl.). Pokud však zákon o přestupcích nestanoví výslovně odlišnou úpravu, postupuje se i v řízení o přestupcích podle správního řádu.

Ustanovení § 183 odst. 3 pak výslovně stanoví, že o odvolání proti rozhodnutí České školní inspekce ve věci přestupku podle § 176 rozhoduje ústřední školní inspektor.

Pokud jde o samotný výkon inspekční činnosti České školní inspekce na místě, vztahují se na něj procesní pravidla obsažená v části třetí zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (včetně § 26), pokud není v zákoně č. 561/2004 Sb. výslovně stanoveno jinak.

5. Stravování zaměstnanců škol a školských zařízení podle zákona č. 561/2004 Sb.

          Stravování zaměstnanců škol a školských zařízení je s účinností od 1. ledna 2005 na rozdíl od stávající právní úpravy vyhláškou č. 48/ 1993 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů, postaveno na jiném právním základě. V této věci dochází k podstatné změně, a to na základě § 119 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (který je zpracován v souladu se zákonem č. 65/1965 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů).

          V souladu s § 119 může zařízení školního stravování, ve kterém se uskutečňuje školní stravování dětí, žáků a studentů v době jejich pobytu ve škole nebo ve výslovně uvedených školských zařízeních, také zajišťovat stravování zaměstnanců škol a školských zařízení (dále jen „stravování zaměstnanců škol“), a to za úplatu, neboť nejde o školní stravování dětí, žáků a studentů, na které stát poskytuje finanční prostředky ze státního rozpočtu za podmínek stanovených tímto zákonem.

          Výši úplaty za stravování zaměstnanců škol je v tomto případě oprávněn stanovit statutární orgán právnické osoby vykonávající činnost zařízení školního stravování. Stravování zaměstnanců škol je tak postaveno na roveň stravování dalších osob (jiných, než jsou zaměstnanci školy, např. důchodci nebo zaměstnanci jiných zaměstnavatelů).

          Vzhledem k této právní úpravě bude zapotřebí, pokud by mělo být stravování zaměstnancům škol, popřípadě dalším osobám i nadále poskytováno, aby byla v předmětu činnosti ve zřizovacím aktu právnické osoby vykonávající činnost zařízení školního stravování (např. v zakládací listině, zřizovací listině, zakládací nebo společenské smlouvě) tato činnost výslovně uvedena.

          Stravování zaměstnanců škol bude tedy nutné vymezit v případě, že je zařízení školního stravování zřízené v právní formě

a) příspěvkové organizace podle zákona č. 250/2000 Sb., samostatně (jako jeden z předmětů činnosti), nebo jako doplňkovou činnost,
b) státní příspěvkové organizace podle zákona č. 218/2000 Sb., jako provozování zařízení závodního stravování podle § 69,
c) školské právnické osoby, jako doplňkovou činnost.,
d) obecně prospěšné společnosti, jako jeden z druhů poskytovaných obecně prospěšných služeb.
e) společnosti s ručením omezeným (popřípadě dalších obchodních společností), jako jeden z předmětů činnosti.

          Dosavadní právní úprava stravování zaměstnanců škol obsažená ve vyhlášce č. 48/1993 Sb. byla v zásadě v rozporu se zákoníkem práce, neboť podle jeho ustanovení § 140 odst. 1 je zaměstnavatel (tj. právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení) povinen pouze umožnit (nikoliv poskytovat) zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu.
          Ve smyslu § 140 odst. 2 zákoníku práce bylo a je možné také v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit bližší vymezení okruhu zaměstnanců (bývalých zaměstnanců), kterým se stravování poskytuje, organizaci tohoto stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem.

          Při posuzování možností financování stravování zaměstnanců škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí lze rovněž i za nové právní úpravy využít ustanovení těchto platných právních předpisů :
a) u státních příspěvkových organizací vyhlášky č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích, a vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů,
b) u příspěvkových organizací zřízených krajem, obcí nebo svazkem obcí nařízení vlády č. 137/1989 Sb., o závodním stravování, a to na základě čl. VI. odst. 3 zákona č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů.

6. K povolování výjimek z počtu dětí, žáků a studentů od 1. ledna 2005

S účinností zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), dochází ke změně systému udělování výjimek z počtu dětí, žáků a studentů ve třídách a školách. Kritéria pro povolování výjimek a kompetence k jejich udělování byla zpřehledněna a sjednocena. Dosud v případě základních škol o výjimkách rozhodovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě zmocnění v § 6 zákona č. 29/1984 Sb., v případě mateřských škol rozhodoval krajský úřad podle § 3 odst. 1 zákona č. 76/1978 Sb.

Nově pravomoc povolit výjimku podle § 23 odst. 3 jak z nejnižšího, tak z nejvyššího počtu dětí, žáků a studentů ve třídě, studijní skupině nebo v oddělení bude mít dnem 1. ledna 2005 zřizovatel školy.

Od tohoto dne tudíž již nelze použít Pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k udělování výjimek (č.j. 25936/2003-22), ani jednotlivá rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o udělení výjimky pro školní rok 2004/2005 vydaná podle § 6 zákona č. 29/1984 Sb. či rozhodnutí krajských úřadů vydaná podle § 3 odst. 1 zákona č. 76/1978 Sb.

Ministerstvo v prováděcích předpisech ke školskému zákonu stanoví nejnižší počet dětí, žáků a studentů v jednotlivých druzích škol, a dále také nejnižší a nejvyšší počet dětí, žáků a studentů ve třídě, studijní skupině a oddělení.

Z těchto počtů může zřizovatel povolit výjimku ± 4 děti, žáci nebo studenti. Ustanovení o nejnižších a nejvyšších počtech dětí, žáků a studentů v nových vyhláškách ke školskému zákonu však ve většině případů nabudou účinnosti až počátkem příštího školního roku, tj. dnem 1. září 2005 (toto bude vždy uvedeno v přechodných ustanoveních příslušné vyhlášky). Do té doby budou platit počty stanovené v dosavadních právních předpisech s možností povolit výjimku do 4 dětí, žáků nebo studentů.

Možnost povolení výjimky se týká i nejnižšího počtu dětí nebo žáků ve třídách a školách zřízených pro příslušníky národnostních menšin (§ 14 odst. 2 a 3 školského zákona) a dále též nejnižšího počtu dětí v přípravných třídách základních škol ( § 47 odst. 1). V těchto případech lze povolit výjimku do 20 % z počtu uvedeného v citovaných ustanoveních školského zákona.

Vypočtený údaj (tj. 20% z nejnižšího počtu dětí, žáků nebo studentů) se zaokrouhluje směrem nahoru (Tak např. přípravnou třídu základní školy lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 7 dětí. Jestliže zřizovatel povolí výjimku, může být přípravná třída zřízena již při počtu 5 dětí. Výpočet: 20 % ze 7 činí 1,4; číslo 1,4 je oním vypočteným údajem, po jehož zaokrouhlení směrem nahoru dostaneme nejvyšší možnou výjimku, kterou zřizovatel v tomto případě může povolit, tj. 2 děti.).

K uvedenému je možné říci, že výrazy „do 20 %“ a „do 4 dětí, žáků nebo studentů“ jsou analogická omezení při povolení výjimky a jediným výpočtem nezbytným pro stanovení výjimky je převod z procentního vyjádření na celá čísla. Zřizovatel podle § 23 odst. 3 povoluje pouze výjimku ze stanoveného počtu, a proto vůbec nemusí vypočítat snížený počet dětí nebo žáků. Zákon to sice nevylučuje, zároveň však takový výpočet není nezbytným předpokladem pro povolení výjimky. Výraz „vypočtený údaj“ se tedy při současném zachování logické struktury ustanovení může vztahovat výhradně k výjimce, nikoliv počtu dětí či žáků sníženému o povolenou výjimku. Zvolená varianta výkladu dává zřizovateli větší prostor a umožňuje zřizovat třídy při nižším počtu dětí nebo žáků.

Povolení výjimky je možné pouze za předpokladu, že zřizovatel v případě nižšího počtu uhradí zvýšené výdaje na vzdělávací činnost školy (tj. rozdíl mezi krajským normativem určenými výdaji na skutečný počet žáků a skutečnou potřebou). V případě vyššího počtu dětí, žáků, nebo studentů nesmí být tento vyšší počet na újmu kvalitě vzdělávací činnosti a zároveň musí být splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví rámcově stanovené v § 29 školského zákona. Konkrétní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a pracovníků musí být uvedena ve školních řádech.

Zřizovatelé těch škol, které ke dni 1.ledna 2005 nebudou splňovat nejnižší počty dětí, žáků nebo studentů stanovené prováděcími vyhláškami (resp. § 14 odst. 2 a 3 nebo § 47 odst. 1 nového školského zákona), by tedy měli rozhodnout, zda školám od 1. ledna 2005 výjimku povolí či nikoliv (a to i v případě, že těmto školám udělilo na školní rok 2004/2005 výjimku ministerstvo či krajský úřad v souladu s výše uvedenými právními předpisy - ministerstvo i krajský úřad dnem účinnosti nového školského zákona ztrácí pravomoc výjimky udělovat a tyto výjimky tudíž pozbývají aplikovatelnosti).

V případě škol zřizovaných obcemi nebo kraji by dle našeho názoru měla o povolení či nepovolení výjimky v případě nižšího počtu dětí, žáků nebo studentů rozhodovat obecní, resp. krajská zastupitelstva podle § 84 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., resp. podle § 35 odst. 2 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb., neboť tato rozhodnutí (v případě povolení výjimky) znamenají zvýšené nároky na obecní (krajský) rozpočet. Rozhodnutí o povolení či nepovolení výjimky v případě vyššího počtu dětí, žáků nebo studentů, které nebude mít na obecní (krajský) rozpočet vliv, by mělo podle § 102 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., resp. podle § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb. příslušet radě obce (kraje).

7. K uvádění rodného čísla na vysvědčeních

Na základě množících se dotazů ohledně možnosti uvádět rodná čísla žáků a studentů na vysvědčení jsme se obrátili na Úřad pro ochranu osobních údajů s žádostí o oficiální stanovisko k této problematice. Dne 11. listopadu 2004 jsme obdrželi vyjádření předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů RNDr. Karla Neuwirta, ze kterého vyplývá následující:

„Rodné číslo a jeho využívání podléhá speciální právní úpravě – zákonu č. 53/2004 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel, v platném znění (dále jen „zákon“).
Podle výše uvedeného zákona - § 13 odst. 7 je rodné číslo oprávněna užívat nebo rozhodovat o jeho využívání v mezích stanovených zákonem výlučně fyzická osoba, které bylo rodné číslo přiděleno, nebo její zákonný zástupce; jinak lze rodné číslo využívat jen v případech stanovených v § 13c tohoto zákona
Podle § 13c lze rodná čísla využívat jen:

a) jde-li o činnost ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů pověřených výkonem státní správy, soudů, vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti, nebo notářů pro potřebu vedení Centrální evidence závětí,
b) stanoví-li tak zvláštní zákon, nebo
c) se souhlasem nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce.

Na základě výše uvedených skutečností lze konstatovat, že výkon státní správy dle § 3 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, v platném znění, ani jiný zákon neukládá povinnost řediteli školy užívat rodné číslo. Není tak naplněno ustanovení § 13c, písm. a) ani § 13c, písm. b) zákona. Využívat rodné číslo je tedy možno pouze se souhlasem nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce, v souladu s ustanovením § 13c, písm. c) zákona.

Rodné číslo není nezbytným údajem pro vysvědčení. Jeho uvedením by (za současného právního stavu) došlo k porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění, podle kterého je správce povinen shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanoveného účelu.
K této problematice sdělujeme, že nová právní úprava – navrhovaný školský zákon – již umožňuje uvádění rodného čísla na vysvědčení. Tento zákon by měl platit od 1.1. 2005. Tím by měla být otázka uvádění rodného čísla na vysvědčení vyřešena.“

      K tomuto stanovisku doplňujeme, že zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) zavádí v § 28 tzv. školní matriku, tj. evidenci dětí, žáků nebo studentů. V § 28 odst. 2 je výslovně uvedeno rodné číslo jako jeden z údajů o dítěti, žákovi nebo studentovi, které bude školní matrika obsahovat. Zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům a studentům je v § 22 zákona č. 561/2004 Sb. zároveň uložena povinnost oznamovat škole údaje podle § 28 odst. 2 a 3 – tedy i rodné číslo žáka nebo studenta.
      Dále zákon říká, že při předávání a zpracování údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školních matrik postupují jak školy, tak orgány státní správy a samosprávy podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
      Škola jako správce osobních údajů žáků a studentů tedy zejména musí přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů (§ 13 zákona č. 101/2000 Sb.).

Co se týče vysokých škol, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 88 odst. 2, že rodné číslo se zaznamenává do matriky studentů. Při zpracování údajů z matriky studentů se vysoké školy samozřejmě též musí řídit zákonem č. 101/2000 Sb. a plnit povinnosti správce osobních údajů – viz výše.

      Je nutné zdůraznit, že vysvědčení je doklad, který slouží výhradně žákovi nebo studentovi. Pokud má však tento doklad sloužit svému účelu – osvědčení dosaženého vzdělání, je jednoznačná identifikace žáka či studenta pomocí rodného čísla nezbytná.