Č.j. 11966/2006-14

PRÁVNÍ VÝKLADY

2/2006
 
Obsah:
 
1. K omezení nebo přerušení provozu mateřské školy
2. K úplatě za předškolní vzdělávání podle § 123 zákona č. 561/2004 Sb. a k souvisejícím otázkám
3. Nejčastější otázky týkající se rozhodování ředitelů škol a školských zařízení podle nového správního řádu
4. K užívání rodného čísla na dokladech o vzdělání, v dokumentaci školy a školského zařízení a školní matrice
5. Udělování souhlasu se zřízením funkce asistenta pedagoga a třídy, oddělení nebo studijní skupiny pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením
6. K názvům právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení
7. K akreditaci vzdělávacích programů vyššího odborného vzdělávání
8. K některým otázkám souvisejícím se vznikem školské právnické osoby při změně právní formy právnické osoby na školskou právnickou osobu

9. K  některým otázkám k ustanovení § 5 odst. 4 a 7 zákona č. 306/1999 Sb.

10. K povinnosti právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy, základní umělecké školy nebo školského zařízení stanovené v § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 306/1999 Sb.

11. K přístupu „cizinců ze třetích států“ ke vzdělávání, jež neposkytuje stupeň vzdělání, a ke školským službám

12. K pokračování v základním vzdělávání do 26 let věku
13. Pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy
14. Je poskytování dotace podle § 1 nebo § 4 odst. 3 zákona č. 306/1999 Sb. veřejnou podporou ve smyslu Článku 87 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a vztahuje se na její poskytování mechanismus pravidla Evropské unie „de minimis“?
 
 
 
 
 
 
 
1. K omezení nebo přerušení provozu mateřské školy
 
     Dne 1. března 2006 nabyla účinnosti vyhláška č. 43/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání. Mimo jiné došlo i k  zásadním změnám v právní úpravě přerušení nebo omezení provozu mateřské školy, jimž se věnuje toto stanovisko.
 

Ř Způsob omezení nebo přerušení provozu mateřské školy podle § 3 vyhlášky č. 14/2005 Sb.

     Přerušení nebo omezení provozu mateřské školy není věcí dohody ředitele se zákonnými zástupci, ale jde o jednostranný úkon ředitele podmíněný předchozím projednáním se zřizovatelem (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb. (dále jen „vyhláška“), podle něhož ředitel „stanoví rozsah omezení nebo přerušení provozu po projednání se zřizovatelem“). Případná dohoda ředitele se zákonnými zástupci, že dítě nebude do mateřské školy po určitou dobu docházet, není z právního hlediska omezením nebo přerušením provozu mateřské školy.
     Je nutné zdůraznit, že vzdělávání je v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), veřejnou službou. Jako k veřejné službě by k němu měly mít všechny osoby, jimž je určeno, za podmínek stanovených právními předpisy rovný přístup, pokud zákon výslovně nestanoví jinak. Pokud tedy vyhláška umožňuje v § 3 omezení nebo přerušení provozu mateřské školy, může se jednat pouze o omezení, které nebude mít vůči dětem v mateřské škole diskriminující povahu. Omezení nebo přerušení provozu, které by se týkalo jen určitých dětí, je nutné považovat za protiprávní.
     Přípustným omezením provozu mateřské školy bude proto zejména omezení provozu jen na některé dny, a to pro všechny děti mateřské školy bez výjimky, nebo omezení provozu celodenního na polodenní. Jako nepřípustné se naopak jeví omezení provozu týkající se pouze dětí zaměstnaných rodičů, dětí umístěných v jednom z několika odloučených pracovišť mateřské školy apod.
     Příklad: V případě, kdy by mělo být v měsíci červenci v provozu pouze odloučené pracoviště č. 1 a v měsíci srpnu odloučené pracoviště č. 2 mateřské školy, přičemž děti z uzavřeného odloučeného pracoviště nemají možnost chodit na pracoviště, které je v provozu, tedy jde o nepřípustné přerušení provozu mateřské školy podle § 3 vyhlášky. Ředitel mateřské školy se však může dohodnout se zákonnými zástupci dětí, že v daném období děti do mateřské školy docházet nebudou. Potom ovšem nelze použít ustanovení § 6 odst. 4 vyhlášky a případné snížení úplaty je nutné provést u zákonných zástupců, jichž se „omezení“ provozu týká, ve správním řízení na základě § 123 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.
          Jiný případ však je, pokud bude fyzicky zavřeno jedno odloučené pracoviště mateřské školy, avšak děti z tohoto pracoviště budou moci chodit na druhé pracoviště – v tomto případě se vůbec nejedná o přerušení provozu.
      

Ř Předškolní vzdělávání dítěte v jiné mateřské škole po dobu omezení nebo přerušení provozu mateřské školy v měsíci červenci a srpnu

     Předškolní vzdělávání je konkrétní mateřská škola oprávněna poskytovat dítěti, které je v souladu s § 34 zákona č. 561/2004 Sb. přijato ředitelem mateřské školy k předškolnímu vzdělávání.
      V případě omezení nebo přerušení provozu mateřské školy podle § 3 odst. 1 vyhlášky je ředitel mateřské školy povinen ve spolupráci se zřizovatelem projednat s řediteli jiných mateřských škol v obci možnosti a podmínky předškolního vzdělávání dětí mateřské školy v jiných mateřských školách po dobu omezení nebo přerušení provozu. Byla zrušena povinnost ředitele mateřské školy zajistit dítěti pobyt v jiné mateřské škole, neboť k této povinnosti neměli ředitelé mateřských škol efektivní právní nástroje. Účinné zajištění pobytu dětí v jiné mateřské škole přesahovalo pravomoc ředitele mateřské školy i zřizovatele, neboť o tom, zda bude dítěti poskytováno vzdělávání v jiné mateřské škole, rozhoduje její ředitel. Nové znění § 3 odst. 1 vyhlášky tak ukládá řediteli povinnost činit pouze to, co od něj lze vzhledem k jeho pravomoci oprávněně očekávat. Namísto oznamování omezení nebo přerušení provozu zákonným zástupcům dětí bylo nově stanoveno, že informaci o omezení nebo přerušení zveřejní ředitel mateřské školy na přístupném místě ve škole nejméně 2 měsíce předem; zároveň zveřejní výsledky projednání možností a podmínek předškolního vzdělávání dětí v jiných mateřských školách v obci s řediteli těchto mateřských škol, případně také informaci o možnostech a podmínkách zajištění péče o děti v souladu se zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, v době omezení nebo přerušení provozu – tj. zejména informace o osobách provozujících volnou živnost Mimoškolní výchova a vzdělávání (obor č. 114 v příloze k nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných, ve znění pozdějších předpisů).
     Pedagogičtí pracovníci (učitelky), kteří nečerpají v době omezení nebo přerušení provozu mateřské školy dovolenou, případně čerpají dovolenou jen po část doby omezení nebo přerušení provozu, mohou při splnění podmínek uvedených v § 38 odst. 1 a 2 zákoníku práce plnit své úkoly u jiného zaměstnavatele v rámci pracovní cesty mimo sjednané místo výkonu práce. Místo výkonu práce (obec a organizační jednotka nebo jinak určené místo) je povinnou součástí pracovní smlouvy. V této souvislosti je třeba ještě upozornit na § 2 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, kdy pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty. Pravidelným pracovištěm se pro účely zákona o cestovních náhradách rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě.
     Vyhláška naopak neřeší (a ani řešit nemůže), na základě jakého právního titulu budou děti v době omezení nebo přerušení pobytu ve své „domovské“ mateřské škole pobývat v „náhradní“ mateřské škole. Uvedené je ponecháno na rozhodnutí ředitele „náhradní“ mateřské školy, samozřejmě při respektování platných právních předpisů.
 

Ř Omezení nebo přerušení provozu mateřské školy mimo měsíce červenec a srpen

Ze závažných důvodů a po projednání se zřizovatelem lze provoz mateřské školy omezit nebo přerušit i v jiném období než v měsíci červenci nebo srpnu (§ 3 odst. 2 vyhlášky). Závažnými důvody jsou takové organizační či technické příčiny, které znemožňují řádné poskytování předškolního vzdělávání, přičemž by mělo jít opravdu o výjimečné opatření. Informaci o omezení nebo přerušení provozu spolu se stanovenou výší úplaty podle § 6 odst. 4 vyhlášky ředitel mateřské školy zveřejní neprodleně poté, co o omezení nebo přerušení provozu rozhodne.
      

Ř Úplata za předškolní vzdělávání v době omezení nebo přerušení provozu podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky

Ř K bezúplatnosti předškolního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy

     V § 123 odst. 2 věta druhá zákona č. 561/2004 Sb. se stanoví, že vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se poskytuje bezúplatně.
     Bezúplatné je vzdělávání „v posledním ročníku mateřské školy“, jímž je v souladu s § 1a odst. 2 vyhlášky č. 14/2005 Sb. třetí ročník a vzdělávají se v něm děti, které v příslušném školním roce dosáhnou 6 let věku, a děti, kterým byl povolen odklad povinné školní docházky.
     Děti, které v příslušném školním roce dosáhnou 6 a více let věku, se proto musí vzdělávat ve třetím ročníku mateřské školy. Naopak je vyloučeno, aby se v posledním ročníku mateřské školy vzdělávalo dítě, které v příslušném školním roce ještě nedosáhnou 6 let věku. Skutečnost, že se dítě vzdělává v posledním ročníku mateřské školy, proto není podmíněna celkovou dobou, po niž se dítě v mateřské škole vzdělává, ani předpokládaným datem zahájení povinné školní docházky, ale výhradně věkem dítěte.
     Dětem, jimž byl povolen odklad povinné školní docházky, lze tedy bezúplatně poskytovat předškolní vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy dvakrát.
     Jiná je situace dětí, jejichž zákonní zástupci využili možnosti požádat o přijetí dítěte k plnění povinné školní docházky podle § 36 odst. 3 část věty za středníkem zákona č. 561/2004 Sb. Za podmínek stanovených tímto ustanovením může být k plnění povinné školní docházky v daném školním roce přijato dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od počátku školního roku do konce roku kalendářního. V souladu s § 1a odst. 2 vyhlášky č. 14/2005 Sb. toto dítě v období bezprostředně předcházejícím školnímu roku, kdy zahájí povinnou školní docházku, navštěvuje druhý ročník mateřské školy, který sice je posledním ročníkem předškolního vzdělávání u konkrétního dítěte, avšak nikoli posledním ročníkem mateřské školy. Vzdělávání v tomto ročníku se tudíž dítěti poskytuje za úplatu a přijetí k plnění povinné školní docházky podle § 36 odst. 3 část věty za středníkem zákona č. 561/2004 Sb. nezakládá nárok na poskytování vzdělávání bezúplatně.
      

Ř Obecná právní úprava stanovení úplaty za předškolní vzdělávání (§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb.)

      Stanovení výše úplaty za předškolní vzdělávání v mateřských školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí svěřuje § 123 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. řediteli mateřské školy. Zmocňovací ustanovení § 123 odst. 5 ukládá Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy stanovit prováděcím právním předpisem mimo jiné také podmínky úplaty za předškolní vzdělávání v mateřských školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. Na základě tohoto poměrně širokého zmocnění lze v prováděcím právním předpisu v rámci podmínek úplaty za předškolní vzdělávání stanovit také termíny, do kdy je ředitel mateřské školy povinen úplatu stanovit, období, na něž se úplata stanoví, povinnost ředitele mateřské školy stanovit zvláštní výši úplaty pro určité zvláštní případy apod.
      V souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb. je ředitel mateřské školy povinen stanovit měsíční výši úplaty za vzdělávání. Již podle předchozí právní úpravy bylo možné dovodit, že úplata za předškolní vzdělávání je úplatou měsíční, v novém znění § 6 odst. 1 se však tato skutečnost výslovně stanoví. Oproti původnímu znění § 6 již vyhláška nepoužívá pojem „základní částka“, který se v praxi ukázal jako neúčelný.
      Ustanovení § 6 odst. 1 využívá toho, že se v § 1a odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb. pro účely předškolního vzdělávání nově používá pojmu školní rok, a ukládá řediteli mateřské školy stanovit úplatu na období školního roku. Ředitel je povinen tak učinit nejpozději do 30. června předcházejícího školního roku. Ustanovení § 6 odst. 1 se použije již pro školní rok 2006/2007, pro nějž ředitel musí stanovit úplatu do 30. června 2006.
      V právních výkladech č. 1/2005 byla věnována pozornost také formě, jíž ředitel mateřské školy stanoví úplatu za předškolní vzdělávání. Jelikož stanovení úplaty není rozhodováním o právech a povinnostech individuálně určených fyzických osob, nepostupuje se ve správním řízení. Úplata se proto stanoví obecně a jediným formálním požadavkem na její stanovení je zveřejnění na přístupném místě ve škole. Tímto způsobem ředitel zveřejňuje i jiné důležité dokumenty, v nichž stanoví povinnosti zákonných zástupců, jako například školní řád (§ 30 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb.).
      Při přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v průběhu školního roku nestanoví ředitel mateřské školy úplatu zvlášť, ale oznámí zákonnému zástupci dítěte výši úplaty stanovenou podle § 6 pro příslušný školní rok.
      Dikce § 6 odst. 1 je sice kategorická – výraz „se stanoví“ by sám o sobě ukládal řediteli mateřské školy povinnost, toto ustanovení je však nezbytné vykládat v souvislosti s § 123 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., který poskytování předškolního vzdělávání za úplatu umožňuje, ale neukládá. Ředitel mateřské školy se proto může rozhodnout, že úplatu vybírat nebude, musí však o tom vyrozumět zákonné zástupce způsobem, kterým by jinak stanovil výši úplaty (to platí i pro termíny, kdy tak musí učinit), a musí tak stanovit na období celého školního roku.
 

Ř Nejvyšší přípustná výše úplaty za předškolní vzdělávání (§ 6 odst. 2 vyhlášky č. 14/2005 Sb.)

     Při stanovení výše úplaty za předškolní vzdělávání podle § 6 odst. 1 nesmí ředitel mateřské školy překročit nejvyšší možnou výši úplaty, která se na základě zmocnění v § 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. stanoví v § 6 odst. 2 vyhlášky č. 14/2005 Sb. Nejvyšší možná úplata umožňuje zohlednit výši neinvestičních nákladů realizovaných v konkrétní mateřské škole. Stanoví se jako 50% skutečných průměrných měsíčních neinvestičních nákladů právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy, které připadají na předškolní vzdělávání dítěte v mateřské škole, popřípadě dítěte v příslušném druhu provozu mateřské školy, v uplynulém kalendářním roce. Před určením procentního podílu je nutné z uvedených nákladů odečíst náklady, na jejichž úhradu byly použity finanční prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu. Druhový výčet nákladů, které je nutno odečíst, je stanoven v § 6 odst. 2 věta třetí a je totožný s výčtem v § 160 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.
      V původním znění § 6 odst. 2 se namísto pojmu „náklady“ používal pojem „výdaje“. To mělo z pohledu právnických osob vykonávajících činnost mateřských škol negativní důsledky při výpočtu nejvyšší možné úplaty – skutečné neinvestiční výdaje za uplynulý kalendářní rok se z účetnictví zjišťovaly obtížněji než náklady a navíc do konečné částky nebylo možné promítnout náklady, s nimiž nesouvisí odpovídající výdaje.
      Vzhledem k použití pojmu „náklady“ budou ředitelé povinni zahrnout do základu pro výpočet nejvyšší možné úplaty veškeré náklady ve smyslu § 6 odst. 2, které časově a věcně souvisejí s předcházejícím účetním obdobím, a to bez ohledu na to, zda s nimi souvisejí konkrétní výdaje, popřípadě kdy byly tyto náklady právnickou osobou vykonávající činnost mateřské školy uhrazeny. (Do základu pro výpočet nejvyšší možné úplaty se tak rovněž promítnou například účetní odpisy.).
       
      Nové znění § 6 odst. 2 navíc výslovně stanoví některá pravidla, která je sice možné dovodit již z povahy úplaty za předškolní vzdělávání, ve vyhlášce jsou však uvedena, aby se předešlo pochybnostem:

- Do nákladů na dítě pro účely výpočtu nejvyšší možné úplaty podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 14/2005 Sb. nelze zahrnout výdaje jiných subjektů než právnické osoby, která vykonává činnost příslušné mateřské školy. Výše úplaty za poskytované předškolní vzdělávání musí být odvozena z nákladů, které nese subjekt poskytující vzdělávání. Do nákladů podle § 6 odst. 2 proto nepatří například neinvestiční náklady zřizovatele, i když je vynaložil na majetek, který je příspěvkové organizaci vykonávající činnost mateřské školy svěřen do správy podle § 27 odst. 2 písm. e) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Zřizovatel také často neposkytuje příspěvkové organizaci prostředky na provozní náklady, ale hradí je sám, protože například energie v budově školy jsou hlášeny přímo na zřizovatele. Ani tyto jeho náklady nelze do výpočtu nejvyšší možné úplaty zahrnout. Zřizovatel mateřské školy by proto při poskytování prostředků příspěvkové organizaci, která činnost školy vykonává, měl mít na paměti, že tím vytváří podmínky pro stanovení výše úplaty v příštím kalendářním roce.
- Do nákladů podle § 6 odst. 2 nelze zahrnout náklady právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy připadající na poskytování školských služeb nebo jiného než předškolního vzdělávání touto právnickou osobou. Právnická osoba vykonávající činnost mateřské školy zpravidla zároveň vykonává činnost dalších druhů škol a činnost školských zařízení. V § 123 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. a § 6 vyhlášky č. 14/2005 Sb. se upravuje pouze úplata za předškolní vzdělávání, které dětem poskytuje mateřská škola. Nejedná se tedy o úplatu za školské služby, které jsou dětem poskytovány školskými zařízeními. To je potřeba zdůraznit zejména ve vztahu ke školnímu stravování. Úplata za předškolní vzdělávání se netýká školního stravování, ani když je poskytováno zařízením školního stravování, jehož činnost vykonává tatáž právnická osoba, která vykonává činnost mateřské školy. Mateřská škola a zařízení školního stravování jsou vždy od sebe oddělené a vůči sobě jasně obsahově vymezené činnosti. Proto také do nákladů, z nichž se vypočítá nejvyšší možná úplata za předškolní vzdělávání, nelze zahrnovat náklady na poskytování školního stravování.

- jednotně za celou mateřskou školu – potom se celkový objem průměrných měsíčních neinvestičních nákladů právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy připadající na poskytování předškolního vzdělávání v uplynulém kalendářním roce dělí celkovým počtem dětí v mateřské škole (ten se zjistí výše popsaným způsobem),
- zvlášť za jednotlivé druhy provozu, které se v mateřské škole uskutečňují – podle § 6 odst. 2 věta druhá se celkový objem průměrných měsíčních neinvestičních nákladů právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy připadající na poskytování předškolního vzdělávání v uplynulém kalendářním roce rozdělí na podíly odpovídající počtu dětí v jednotlivých druzích provozu a skutečné průměrné denní délce jednotlivých druhů provozů v uplynulém kalendářním roce. Výsledné hodnoty se dělí počty dětí zjištěnými pro jednotlivé druhy provozu. (Počty dětí v daném druhu provozu se tudíž v případě výpočtu nejvyšší možné úplaty podle druhů provozu použijí dvakrát. Určí se při tom výše uvedenou metodou.)

Ř Podmínky existence nároku na rodičovský příspěvek podle § 30 zákona č. 117/1995 Sb. a způsob jejich posuzování v souvislosti s docházkou dítěte do mateřské školy

      Pro účely dalšího výkladu o stanovení úplaty za předškolní vzdělávání podle § 6 odst. 3 věta druhá je na tomto místě nutné uvést základní údaje o posuzování podmínek existence nároku na rodičovský příspěvek, jež se stanoví v § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
      Jedním z prvních důvodů pro novelizaci vyhlášky č. 14/2005 Sb. byla novela § 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb. účinná od 1. ledna 2006.
      Ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. přiznává nárok na rodičovský příspěvek rodiči, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 4 let věku. Podle znění § 30 odst. 3 písm. a) účinného do 31. prosince 2005 náležel rodičovský příspěvek i tehdy, pokud dítě navštěvovalo mateřskou školu nejvýše 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci. S účinností od 1. ledna 2006 je v § 30 odst. 3 nahrazeno písmeno a) novými písmeny a) a b):

- ustanovení § 30 odst. 3 písm. a) se vztahuje na děti, které nedosáhly 3 let věku, a jako podmínku zachování nároku na rodičovský příspěvek stanoví omezení docházky dítěte do jeslí nebo jiného obdobného zařízení pro děti na nejvýše 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci. Jak vyplývá z výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí adresovaného orgánům státní sociální podpory, s nímž bylo dne 28. února 2006 seznámeno také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, budou orgány státní sociální podpory považovat za „jiné obdobné zařízení pro děti“ také mateřskou školu. Ustanovení § 30 odst. 3 písm. a) se proto vztahuje také na děti do 3 let věku, které se vzdělávají v mateřské škole.
- v § 30 odst. 3 písm. b) se nově stanoví omezení docházky dítěte, které dosáhlo 3 let věku, do mateřské školy za účelem zachování nároku na rodičovský příspěvek, a to na 4 hodiny denně. Pro tento případ se v § 6 odst. 3 vyhlášky č. 14/2005 Sb. ukládá řediteli mateřské školy stanovit zvláštní výši úplaty (viz níže).

Ř Úprava stanovení úplaty za předškolní vzdělávání pro případy omezené docházky dětí do mateřské školy (§ 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb.)

          V § 6 odst. 3 věta druhá se řediteli mateřské školy ukládá stanovit zvláštní výši úplaty pro případy dětí, kterým je docházka do mateřské školy omezena na nejvýše 4 hodiny denně z důvodu pobírání rodičovského příspěvku rodičem dítěte.
          Zatímco v původním znění § 6 se řediteli mateřské školy umožňovalo v těchto případech snížit úplatu, a to až na polovinu stanovené základní částky, v novém § 6 odst. 3 se řediteli ukládá povinnost stanovit zvláštní úplatu ve výši, která je dána pevně 2/3 výše úplaty stanovené pro celodenní provoz.
          Zdůrazňujeme, že ustanovení § 6 odst. 3 věta druhá o zvláštní výši úplaty se týká pouze dětí v celodenním, popřípadě internátním provozu. Dětem v polodenním provozu, pokud jeho délka přesahuje 4 hodiny denně, sice také bude nutné omezit docházku za účelem pobírání rodičovského příspěvku, rozdíl omezené docházky od délky polodenního provozu dané mateřské školy však zpravidla nebude tak výrazný, aby zdůvodňoval zvláštní postup stanovení výše úplaty.
 
      Ustanovení § 6 odst. 3 ukládá řediteli mateřské školy stanovit zvláštní výši úplaty v souladu s § 6 odst. 1, což znamená, že ředitel:

a) stanoví úplatu obecně pro případy vymezené v § 6 odst. 3 věta druhá, nevydává tedy správní rozhodnutí, a
b) stanoví měsíční výši úplaty na školní rok a zveřejní ji na přístupném místě ve škole v termínu do 30. června předcházejícího školního roku (srov. však přechodné ustanovení čl. II bod 1 vyhlášky č. 43/2006 Sb.).

Ř Snížení úplaty za předškolní vzdělávání v případě dětí, jimž byla docházka do mateřské školy omezena na nejvýše 5 kalendářních dní v kalendářním měsíci

          Jak bylo uvedeno výše, nevztahuje se § 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb. na děti do 3 let věku, jimž byla docházka do mateřské školy omezena z důvodu pobírání rodičovského příspěvku na nejvýše 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci.
      V případě těchto dětí záleží na správním uvážení ředitele mateřské školy, zda sníží úplatu v souladu s § 123 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. Jelikož bude ředitel rozhodovat ve správním řízení buď na základě žádostí jednotlivých zákonných zástupců, nebo z vlastního podnětu, upozorňujeme opět na výše uvedené pojednání o § 2 odst. 4 správního řádu.
 

Ř Omezení docházky do mateřské školy a úplata za předškolní vzdělávání v kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhne 3 let věku

          V souladu s ustanovením § 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb. se zvláštní výše úplaty stanoví, a tedy i použije, „pro případy dětí..., jimž je docházka do mateřské školy omezena nejvýše na 4 hodiny denně z důvodu pobírání dávek uvedených dále v písmenech a) a b)“. Vzhledem k dikci citovaného ustanovení a ke skutečnosti, že v souladu s § 6 je úplata za předškolní vzdělávání úplatou měsíční, se výše úplaty podle § 6 odst. 3 věta druhá musí vztahovat vždy na celý kalendářní měsíc.
          V kalendářním měsíci, v němž dítě docházející do mateřské školy v souladu s omezením podle § 30 odst. 3 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. dosáhne 3 let věku a začne docházet do mateřské školy nejvýše 4 hodiny denně podle § 30 odst. 3 písm. b), již nastane případ podle § 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb. Proto se na celý tento kalendářní měsíc použije zvláštní výše úplaty stanovená podle § 6 odst. 3 věta druhá.
      Výjimka by byla dána pouze v případě, kdy dítěti byla před dosažením 3 let věku rozhodnutím ředitele snížena úplata za předškolní vzdělávání z důvodu omezení docházky podle § 30 odst. 3 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. na výši nepřesahující 2/3 úplaty stanovené pro denní provoz a z rozhodnutí ředitele lze nesporně dovodit, že se toto snížení úplaty vztahuje i na celý kalendářní měsíc, v němž dítě dosáhne 3 let věku.
 

Ř Omezení docházky do mateřské školy a úplata za předškolní vzdělávání v kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhne 4 let věku

          Odlišná bude situace v kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhne 4 let věku. V § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 117/1995 Sb. se stanoví, že podmínka nároku na rodičovský příspěvek po celý kalendářní měsíc uvedená v § 30 odst. 1 se považuje za splněnou i v kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhlo 4 let věku.
      Bez ohledu na to, jak toto ustanovení vykládají orgány státní sociální podpory, lze učinit pouze dva obecné závěry:

- úplata, jejíž zvláštní výše se stanoví podle § 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb., je úplatou za kalendářní měsíc. V konkrétním kalendářním měsíci se proto použije buď výše úplaty stanovená podle § 6 odst. 3 věta druhá, nebo „běžná“ výše úplaty, nelze je však pro daný kalendářní měsíc kombinovat v poměru odpovídajícím docházce dítěte do mateřské školy.
- výše úplaty podle § 6 odst. 3 věta druhá se použije pouze tehdy, pokud byla v daném kalendářním měsíci omezena docházka dítěte do mateřské školy na 4 hodiny v rozsahu, který je nutný k zachování nároku na rodičovský příspěvek.
 

      Podle našeho názoru, má-li být rodiči zachován nárok na rodičovský příspěvek v kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhne 4 let věku, musí být v celém tomto měsíci splněna podmínka podle § 30 odst. 3 písm. b) zákona č. 117/1995 Sb. Z hlediska úplaty za předškolní vzdělávání to znamená, že za omezení docházky z důvodu pobírání rodičovského příspěvku v tomto kalendářním měsíci lze považovat jedině omezení na nejvýše 4 hodiny denně, které bylo dodrženo po celý kalendářní měsíc.
      Zvláštní výše úplaty stanovená podle § 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb. se tudíž v kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhne 4 let věku, použije pouze tehdy, je-li podmínka podle § 30 odst. 3 písm. b) zákona č 117/1995 Sb. splněna po všechny vyučovací dny v tomto kalendářním měsíci.
      V opačném případě (tzn. přesáhne-li v některém vyučovacím dni docházka dítěte do mateřské školy 4 hodiny) se použije běžná výše úplaty stanovená pro celodenní (popř. internátní) provoz.
 
      Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy však nemůže zaručit, že tentýž výklad § 30 odst. 2 písm. d) a § 30 odst. 3 písm. b) zákona č. 117/1995 Sb. zastávají i orgány státní sociální podpory. Proto doporučujeme, aby ředitel mateřské školy při omezování docházky dítěte do mateřské školy v kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhne 4 let věku, a při aplikaci § 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb. konsultoval výklad citovaných ustanovení zákona č. 117/1995 Sb. s příslušným orgánem státní sociální podpory.
 

Ř Postup podle § 6 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb. ve školním roce 2005/2006

          Na postup podle § 6 odst. 3 věta druhá se vztahuje přechodné ustanovení čl. II bod 1 vyhlášky č. 43/2006 Sb. Pro období od 1. března 2006 do konce školního roku 2005/2006 je ředitel mateřské školy povinen do 15. března 2006 stanovit výši úplaty podle § 6 odst. 3 věta druhá, pokud se v mateřské škole vzdělává alespoň 1 dítě, které splňuje podmínku uvedenou v § 6 odst. 3 písm. a) nebo b). Podíl 2/3 úplaty stanovené v souladu s odstavcem 1 se vypočte z výše úplaty stanovené pro celodenní provoz v souladu s původním zněním § 6 na školní rok 2005/2006. Podle novelizovaného § 6 odst. 1 se stanoví úplata na celodenní provoz až pro školní rok 2006/2007.
          Ředitelé škol nemohli při stanovení úplaty pro celodenní provoz na období školního roku 2005/2006 předpokládat, že bude nutné dělit výši úplaty 3, a proto se často potýkají se zaokrouhlováním výše úplaty podle § 6 odst. 3 věta druhá vyčíslené na haléře.
          V současnosti neexistuje zvláštní právní úprava, která by výslovně upravovala zaokrouhlování úplaty za vzdělávání.
          Doporučujeme proto postupovat analogicky podle § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení se sice týká pouze zaokrouhlování cen (úplatu za vzdělávání nelze v souladu s § 1 odst. 2 a 4 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, považovat za cenu), princip v něm vyjádřený však pokládáme za spravedlivý.
          Podle § 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. se při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu. (Zaokrouhlování podle citovaného ustanovení se tedy vztahuje pouze na účtování cen v hotovosti, ředitel mateřské školy však může uplatnit analogický postup bez ohledu na způsob platby.)
          V případě, že i po zaokrouhlení bude výše úplaty stanovená podle § 6 odst. 3 věta druhá z hlediska účetnictví nepraktická, je možné její další snížení, ovšem již ve správním řízení (viz výše postup ředitele při snížení úplaty z vlastní iniciativy).
      Na školní rok 2006/2007 lze doporučit stanovení výše úplaty pro celodenní provoz dělitelné 3 beze zbytku.
 

Ř Poznámka ke způsobu omezení docházky na nejvýše 4 hodiny denně, resp. 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci (Jak může zákonný zástupce postupovat, odmítne-li ředitel mateřské školy omezit docházku dítěte podle § 1a odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb.?)

      Vyhláška č. 14/2005 Sb. předpokládá, že ředitel mateřské školy omezí v souladu s § 30 odst. 3 písm. a) nebo b) zákona č. 117/1995 Sb. docházku dítěte na základě dohody se zákonným zástupcem podle § 1a odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb.
      V praxi však mohou také nastat případy, kdy ředitel nepřistoupí na dohodu, již § 1a odst. 5 předpokládá jako podmínku omezení docházky. Pasivita ředitele však nemůže být na úkor výkonu práv zákonného zástupce, a proto právní řád skýtá zákonnému zástupci další možnost, jak naplnit podmínku podle § 30 odst. 3 písm. a) nebo b) zákona č. 117/1995 Sb., aniž by před tím došlo k dohodě podle § 1a odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb.
      Přijetím dítěte do mateřské školy vzniká zákonnému zástupci dítěte nárok na to, aby dítěti bylo v dané mateřské škole poskytováno předškolní vzdělávání. Zákonný zástupce však nemá povinnost tento nárok v plném rozsahu uplatnit. V § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb. se řediteli mateřské školy sice umožňuje postihnout neomluvenou absenci dítěte rozhodnutím o ukončení předškolního vzdělávání, to však neznamená, že docházka dítěte do mateřské školy je povinná.
      Dohodu podle § 1a odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb. lze proto pro účely naplnění podmínek zachování nároku na rodičovský příspěvek nahradit jednostrannými úkony zákonného zástupce. (Jedná se pochopitelně o formálně složitější postup, a proto jej lze doporučit pouze pro případy, kdy nelze postupovat podle § 1a odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb.)
      V případě, kdy se jedná o dítě, které nedosáhlo 3 let věku, postačí, zajistí-li zákonný zástupce jeho skutečnou docházku do mateřské školy nepřesahující 5 kalendářních dnů v kalendářním měsíci a ve zbývajícím rozsahu řádně omluví absenci dítěte (srov. § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb.). Zákonnému zástupci lze doporučit, aby doplnil tento postup písemným odůvodněním, jež prokazatelně doručí řediteli mateřské školy. V odůvodnění zákonný zástupce  zejména uvede, že využívá práva na předškolní vzdělávání dítěte v omezeném rozsahu z důvodu pobírání rodičovského příspěvku.
      Jedná-li se o dítě, jež dosáhlo 3 let věku, lze za dostačující postup považovat faktické zajištění jeho docházky do mateřské školy na dobu nepřesahující 4 hodiny denně. Není nutné zároveň omlouvat jeho absenci, neboť sankci podle § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb. může ředitel mateřské školy uplatnit pouze tehdy, pokud se dítě bez omluvy zákonného zástupce nepřetržitě neúčastní předškolního vzdělávání po dobu delší než 2 týdny. Opět doporučujeme, aby zákonný zástupce doručil řediteli mateřské školy písemné odůvodnění tohoto postupu.
      V souladu s § 30 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 117/1995 Sb. je v případě dítěte, které se vzdělává v mateřské škole, podmínkou zachování nároku na rodičovský příspěvek faktické omezení docházky do mateřské školy. Rozhodující tedy bude skutečná doba, po niž dítě dochází do mateřské školy, nikoliv forma, jíž byla docházka omezena.
      To je významné také z hlediska zjišťování rozhodných údajů orgánem státní sociální podpory u právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy podle § 63 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., popřípadě z hlediska kontroly vykonávané orgány státní sociální podpory v souladu s § 65 zákona č. 117/1995 Sb. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sice nemůže právním výkladem závazně předurčovat výkon působnosti orgánů státní sociální podpory, lze však doporučit ředitelům mateřských škol, aby věnovali zvláštní pozornost evidenci skutečné docházky dětí do mateřské školy. Právě údaje o skutečné docházce by podle našeho názoru měly být rozhodující pro účely posuzování podmínky podle § 30 odst. 3 písm. a ) a b) zákona č. 117/1995 Sb.
      Zatímco pro účely zákona č. 117/1995 Sb. je rozhodující faktická docházka dítěte do mateřské školy, z hlediska úplaty za předškolní vzdělávání rozhoduje forma, jíž je docházka dítěte do mateřské školy omezena. Vyplývá to z organizace předškolního vzdělávání stanovené vyhláškou č. 14/2005 Sb. V případě, že nedošlo k omezení docházky podle § 1a odst. 5, je dítě z hlediska vyhlášky č. 14/2005 Sb. nadále dítětem v příslušném druhu provozu mateřské školy bez omezení, a s jako takovým s ním musí ředitel mateřské školy počítat při organizaci předškolního vzdělávání.
       

Ř Zvláštní výše úplaty stanovená pro případ omezení nebo přerušení provozu mateřské školy po dobu delší než 5 vyučovacích dnů v kalendářním měsíci

      Zatímco v dosavadním znění § 6 odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb. se ukládalo řediteli mateřské školy v případě přerušení provozu mateřské školy podle § 3 poměrně snížit úplatu, tzn. postupovat ve správním řízení a vydávat individuální správní rozhodnutí, novelizovaný § 6 v odstavci 4 ukládá řediteli stanovit odlišnou výši úplaty obecně. Ředitel mateřské školy proto podle § 6 odst. 4 již nebude jednotlivým zákonným zástupcům vydávat správní rozhodnutí, ale stanoví výši úplaty způsobem obdobným stanovení běžné výše úplaty. Výslovně mu to ukládá § 6 odst. 4 věta druhá:
      „Takto stanovenou výši úplaty je ředitel mateřské školy povinen zveřejnit na přístupném místě ve škole, a to nejpozději 2 měsíce před přerušením nebo omezením provozu mateřské školy podle § 3 odst. 1 (týká se měsíců července a srpna), v ostatních případech neprodleně po rozhodnutí ředitele mateřské školy o přerušení nebo omezení provozu.“
      V souladu s § 6 odst. 4 vyhlášky č. 14/2005 Sb. je ředitel mateřské školy povinen pro kalendářní měsíc, v němž bude omezen nebo přerušen provoz mateřské školy podle § 3 po dobu delší než 5 vyučovacích dnů, stanovit výši úplaty, která nepřesáhne poměrnou část výše úplaty, která je stanovena pro měsíce, v nichž není omezen provoz, a to odpovídající rozsahu omezení nebo přerušení provozu.
      Nepřesáhne-li omezení provozu 5 vyučovacích dnů v kalendářním měsíci, lze rovněž snížit úplatu, avšak pouze běžným postupem ve správním řízení na základě pravomoci ředitele stanovené obecně v § 123 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.
      Ustanovení § 6 odst. 4 již neukládá řediteli mateřské školy snížit úplatu na poměrnou výši, ale ukládá mu povinnost stanovit úplatu, která nepřesáhne poměrnou výši odpovídající rozsahu omezení nebo přerušení provozu. Aplikaci § 6 odst. 4 je vhodné znázornit na dvou příkladech.
 
Příklady:

- Měsíc červenec 2006 má 19 vyučovacích dnů, přičemž poslední vyučovací den (31. červenec) připadá na pondělí. Z praktických důvodů může ředitel mateřské školy přerušit provoz ve 27. až 30. týdnu, zatímco v 31. týdnu, na nějž připadá 31. července, již bude provoz mateřské školy obnoven. Omezení provozu v měsíci červenci tedy čítá 18 vyučovacích dnů, uplatní se proto ustanovení § 6 odst. 4 a ředitel mateřské školy bude povinen stanovit na měsíc červenec výši úplaty, která nepřesáhne 1/19 úplaty stanovené pro příslušný druh provozu. Pokud však ředitel dá přednost stanovení úplaty na nulu před vybíráním částek, které se pohybují kolem 30 Kč na dítě, § 6 odst. 4 mu to stanovením horní hranice umožňuje.
- Ředitel hodlá přerušit provoz mateřské školy ve 31. a 32. týdnu. První den 31. týdne je 31. červenec, přerušení provozu tedy čítá 1 vyučovací den v měsíci červenci a 9 vyučovacích dnů v měsíci srpnu. Za měsíc červenec není splněna podmínka přerušení provozu na více než 5 vyučovacích dnů v kalendářním měsíci, a pro červenec tedy platí úplata stanovená podle § 6 odst. 1 až 3. Měsíc srpen 2006 má 23 vyučovacích dnů, z toho 9 dnů je přerušen provoz, 14 dnů předškolní vzdělávání poskytováno bude. Maximální výše úplaty za měsíc srpen proto čítá 14/23 úplaty stanovené podle § 6 odst. 1 až 3.

Ř Obecně k možnostem snížení a prominutí úplaty za předškolní vzdělávání

      Stanovením výše úplaty (§ 6 odst. 1 až 4 vyhlášky č. 14/2005 Sb.), jak bylo výše uvedeno, se závazně určuje výše úplaty vůči všem dětem, které se v době, na něž se výše úplaty stanoví, vzdělávají nebo budou vzdělávat v mateřské škole.
      Naproti tomu snížení nebo prominutí úplaty je správním úkonem učiněným vždy vůči jmenovitě určenému dítěti zastoupenému zákonným zástupcem. O snížení nebo prominutí úplaty vydává ředitel mateřské školy v souladu s § 123 odst. 4 a § 165 odst. 2 písm. i) zákona č. 561/2004 Sb. správní rozhodnutí. Správní rozhodnutí je individuálním správním aktem, tzn. musí v něm být jednoznačně určena konkrétní osoba, o jejíchž právech a povinnostech se rozhoduje.
      Procesní stránka snížení nebo prominutí úplaty je upravena ve správním řádu. Ředitele mateřských škol, kteří používají při vydávání správních rozhodnutí šablony nebo vzorová rozhodnutí, upozorňujeme, aby v rozhodnutích o snížení nebo prominutí úplaty, jež vydávají po 1. lednu 2006, nahradili případné odkazy na již zrušený zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, odkazem na nový zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
      Pravomoc ředitele mateřské školy snížit nebo prominout úplatu za předškolní vzdělávání je v § 123 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. vymezena velmi široce. Jako důvod pro snížení nebo prominutí úplaty za předškolní vzdělávání se uvádí „zejména sociální znevýhodnění dítěte“.
      Ředitel mateřské školy je tedy oprávněn rozhodnout o snížení nebo prominutí úplaty za předškolní vzdělávání zejména v následujících případech, jimiž se v § 16 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. vymezuje sociální znevýhodnění:

- jedná-li se o dítě z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním prostředím nebo dítě ohrožené sociálně patologickými jevy,
- jedná-li se o dítě s nařízenou ústavní výchovou,
- jedná-li se o dítě s postavením azylanta nebo účastníka řízení o udělení azylu na území České republiky podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

Ř Osvobození od úplaty podle § 6 odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb.

     Podle ustanovení § 6 odst. 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb. je ředitel mateřské školy povinen osvobodit od úplaty zákonného zástupce dítěte, který pobírá sociální příplatek, nebo fyzickou osobu, která o dítě osobně pečuje a pobírá dávky pěstounské péče, pokud řediteli tuto skutečnost prokáže.
     V souladu s § 51 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb. se sociální příplatek přiznává na období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku nebo v rámci tohoto období na dobu kratší. Dávky se v rámci uvedeného období vyplácejí vždy po období kalendářního čtvrtletí, přičemž aby mohla být vyplácena dávka také v následujícím čtvrtletí, musí se orgánu státní sociální podpory prokázat výše rozhodných příjmů za čtvrtletí předcházející. Podle této poměrně komplikované konstrukce zákona č. 117/1995 Sb. se tedy sociální příplatek přiznává na shora uvedené období, avšak může dojít k tomu, že v průběhu tohoto období přestanou být dávky vypláceny. Pro účely osvobození od úplaty je důležitá právě skutečnost, zda zákonnému zástupci náleží výplata sociálního příplatku, neboť osvobozuje se ten zákonný zástupce, který příplatek „pobírá“. K tomu, aby mohl být osvobozen, však musí pobírání příplatku prokázat řediteli mateřské školy, což učiní předložením písemného oznámení, popřípadě rozhodnutí (resp. jeho úředně ověřené kopie), které by mu měl vydat příslušný orgán státní sociální podpory podle § 70 odst. 1 nebo § 69 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. Orgán státní sociální podpory přizná příplatek rozhodnutím, pouze pokud jej nepřiznává v požadované výši, jinak vydává oznámení. Oznámení nebo rozhodnutí se v souladu s uvedenými ustanoveními zákona vydá na začátku období, na něž se příplatek přiznává, a dále vždy v příslušném čtvrtletí, pokud byla prokázána výše rozhodných příjmů. Pokud zákonný zástupce nepředloží řediteli mateřské školy tento doklad, nemusí být od úplaty osvobozen.
     V praxi bude vhodné vydat například takové rozhodnutí, jímž se zákonný zástupce osvobodí od úplaty za předškolní vzdělávání v každém kalendářním měsíci v období od 1. září do 31. srpna následujícího kalendářního roku, za podmínek, že v tomto měsíci pobírá sociální příplatek a prokáže tuto skutečnost řediteli mateřské školy. Zároveň se zákonnému zástupci uloží prokázat rozhodnutím nebo oznámením vydaným podle § 51 odst. 2 a § 69 odst. 1 písm. a) nebo § 70 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. pobírání sociálního příplatku na příslušný kalendářní měsíc nejpozději do poloviny měsíce následujícího. Lhůtu je vhodné stanovit na polovinu následujícího kalendářního měsíce proto, že v § 51 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb. se oprávněné osobě ukládá povinnost prokázat rozhodné příjmy za předchozí čtvrtletí do konce prvního měsíce následujícího kalendářního čtvrtletí.
      V praxi tak mohou nastat situace v souladu se zákonem č. 117/1995 Sb., kdy zákonný zástupce nebude ještě na konci prvního měsíce kalendářního čtvrtletí disponovat příslušným rozhodnutím nebo oznámením. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí nebo oznámení se vydává na celé kalendářní čtvrtletí, postačí, předloží-li je zákonný zástupce jen jednou. Tím prokáže pobírání sociálního příplatku na všechny měsíce příslušného kalendářního čtvrtletí. Na kalendářní čtvrtletí, v němž se rozhodnutí vydává (k 1. 9 se jedná o poslední měsíc 3. čtvrtletí a osvobození od úplaty se tak v tomto čtvrtletí vztahuje pouze na měsíc září, v praxi však může být rozhodnutí vydáno i k jinému datu), je pobírání sociálního příplatku prokázáno příslušným rozhodnutím nebo oznámením úřadu státní sociální podpory již v průběhu správního řízení o osvobození od úplaty, jehož je rozhodnutí výsledkem.
      
     Narozdíl od předchozí právní úpravy již nebude účelné před vydáním rozhodnutí o osvobození písemně dohodnout se zákonným zástupcem odlišně splatnost úplaty. V novém znění § 6 odst. 6 vyhlášky č. 14/2005 Sb. se splatnost úplaty výslovně stanoví až na 15. den následujícího kalendářního měsíce (pokud ředitel mateřské školy nedohodne se zákonným zástupcem jiný termín úhrady). Tím se zákonnému zástupci poskytuje dostatečný čas na prokázání pobírání příplatku. Zároveň se snižuje pravděpodobnost toho, že v době, kdy se teprve prokazuje důvod k osvobození, bude zákonný zástupce již v prodlení s plněním úplaty, od níž má být osvobozen.
     Dále je potřeba pamatovat na skutečnost, že rozhodnutím stanovená lhůta k prokázání pobírání sociálního příplatku bude pouze lhůtou pořádkovou, což znamená, že samotné její nedodržení nemá vliv na osvobození od úplaty v příslušném kalendářním měsíci. V opačném případě by bylo rozhodnutí v rozporu s vyhláškou, která jako podmínku osvobození stanoví pouze prokázání pobírání sociálního příplatku, nikoliv však ve lhůtě uvedené v rozhodnutí. Proto i tehdy, prokáže-li zákonný zástupce pobírání sociálního příplatku po stanovené lhůtě, je na základě rozhodnutí od úplaty v jednotlivých měsících kalendářního čtvrtletí osvobozen. (To neplatí v případech, kdy již úplatu v příslušném kalendářním měsíci uhradil. Jednalo by se totiž o úplatu podle práva, poněvadž v době její úhrady nebyly splněny podmínky pro osvobození. Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení proto takovou úplatu nemusí zákonnému zástupci vracet.)
     Popsaný způsob osvobození od úplaty není jediným možným řešením. Doporučit lze také čtvrtletní cyklus rozhodování o osvobození od úplaty. Znásobí se tím sice počet rozhodnutí vydaných v průběhu školního roku, zjednoduší se však jejich obsah. Omezí-li se v rozhodnutí osvobození od úplaty na kalendářní čtvrtletí (tedy období totožné s obdobím, po něž se podle § 51 odst. 2 věta druhá zákona č. 117/1995 Sb. vyplácí sociální příplatek), není již nutné v rozhodnutí ukládat zákonnému zástupci povinnost prokázat pobírání příplatku za každé následující čtvrtletí.
     Na následující čtvrtletí bude zákonný zástupce mít možnost znovu požádat o osvobození od úplaty, a v řízení o osvobození bude ve svém vlastním zájmu prokazovat pobírání sociálního příplatku.
     Tomuto postupu vychází vstříc nová úprava splatnosti úplaty za předškolní vzdělávání. V § 6 odst. 6 věta druhá vyhlášky č. 14/2005 Sb. se stanoví:
     „V případě, kdy byla přede dnem splatnosti podána zákonným zástupcem nebo fyzickou osobou uvedenou v odstavci 5 řediteli mateřské školy žádost o osvobození od úplaty za příslušný kalendářní měsíc z důvodu uvedeného v odstavci 5, nenastane splatnost úplaty dříve než dnem, kdy rozhodnutí ředitele mateřské školy o této žádosti nabude právní moci.“
     Splatnost se tak v případě řízení o osvobození od úplaty podle § 6 odst. 5 odkládá přímo na základě § 6 odst. 6 na den, kdy rozhodnutí o osvobození nabude právní moci. Pokud ředitel mateřské školy žádosti nevyhoví, bude zákonný zástupce sice povinen uhradit úplatu za kalendářní měsíc, nebude však ke dni právní moci rozhodnutí v prodlení. Pokud ředitel žádosti o osvobození vyhoví, splatnost úplaty vůbec nenastane.
      
     K pobírání dávek pěstounské péče, které je rovněž jedním z důvodů osvobození od úplaty, je vhodné poznamenat, že v souladu s § 2 zákona č. 117/1995 Sb. nepatří dávky pěstounské péče mezi dávky poskytované v závislosti na výši příjmu. V souladu s § 36 citovaného zákona patří mezi dávky pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Vzhledem k tomu, že poslední dva uvedené příspěvky nemají povahu opakujících se plnění, nelze hovořit o jejich „pobírání“. Rozhodující proto bude především odměna pěstouna, která náleží fyzické osobě podle § 40 zákona č. 117/1995 Sb., a příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který je vyplácen v souladu s § 37 odst. 5. Skutečnost, že pobírá dávky pěstounské péče, prokáže fyzická osoba písemným oznámením (popř. rozhodnutím) o tom, že jí byla dávka přiznána, vydaným orgánem státní sociální podpory. Na rozdíl od sociálního příplatku zde není zákonem stanoveno období, na něž se dávka přiznává, ani čtvrtletní cyklus. Otázka, na jakou dobu osvobodit, zde proto není tak složitá a záleží na úvaze ředitele mateřské školy.
 

Ř Ke způsobu použití prostředků vybraných jako úplaty za vzdělávání

     Především je vhodné upozornit, že omezení výše úplaty za předškolní vzdělávání v § 6 odst. 2 vyhlášky č. 14/2005 Sb. procentním podílem ze skutečných průměrných měsíčních neinvestičních nákladů snížených o určité prostředky poskytované ze státního rozpočtu je pouze způsobem, jak obecně stanovit nejvyšší možnou úplatu a zároveň ji učinit závislou na podmínkách konkrétní školy. Ze způsobu výpočtu nejvyšší možné úplaty však v žádném případě nelze vyvozovat jakékoliv omezení způsobu použití prostředků vybraných na úplatách. Z § 123 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. vyplývá, že úplata za předškolní vzdělávání je příjmem právnické osoby, která vykonává činnost mateřské školy. Jak s tímto příjmem právnická osoba naloží, zákon č. 561/2004 Sb. (s výjimkou pravidel hospodaření školské právnické osoby) neupravuje a zmocnění k takové úpravě vyhláškou rovněž není zakotveno. Prostředky vybrané na úplatách lze proto použít například i na úhradu nákladů, které jsou jinak hrazeny ze státního rozpočtu, tzn. také na částečnou úhradu mzdových nákladů.
     Meze využití těchto prostředků příspěvkovou organizací však lze dovodit ze smyslu § 27 a násl. zákona č. 250/2000 Sb. Činnost školy je hlavní činností příspěvkové organizace podle § 27 odst. 1 a § 27 odst. 2 písm. c) citovaného zákona a prostředky vybrané na úplatách jsou příjmem v hlavní činnosti a účtuje se o nich jako o výnosech hospodaření v hlavní činnosti. Zákon č. 250/2000 Sb. v § 27 odst. 2 písm. g) ukládá příspěvkové organizaci sledovat odděleně činnost doplňkovou a hlavní. Podle § 28 odst. 3 se případný zisk vytvářený v doplňkové činnosti smí použít pouze ve prospěch činnosti hlavní, pokud zřizovatel nepovolí jiné využití tohoto zdroje. Využití příjmů z hlavní činnosti mimo hlavní činnost by navíc mohlo být klasifikováno jako obcházení ustanovení § 28 odst. 4 písm. a) nebo povinnosti tvorby rezervního fondu a fondu odměn, které se tvoří ze zlepšeného hospodářského výsledku podle § 30 odst. 1 a § 32 odst. 1.
     V zákoně č. 250/2000 Sb. je tedy hospodaření v hlavní činnosti příspěvkové organizace relativně izolované, a pokud zákon výslovně připouští přesun prostředků mezi hlavní a doplňkovou činností, pak jedině ve prospěch činnosti hlavní.
     Vzhledem k tomu, že tvorba rezervního fondu a fondu odměn je časově vázána na schválení výše zlepšeného hospodářského výsledku zřizovatelem po skončení kalendářního roku (§ 30 odst. 2, § 32 odst. 2), lze během roku dočasně použít některé příjmy v hlavní činnosti mimo tuto hlavní činnost. Podmínkou však je, že to nevylučuje jejich případné účelové určení (které ovšem u prostředků vybraných na úplatách dáno není), a dále že budou do konce příslušného účetního období do hospodaření v hlavní činnosti vráceny.
     Pokud by činnost mateřské školy vykonávala školská právnická osoba, uplatní se ustanovení § 134 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., které výslovně ukládá školské právnické osobě použít příjmy získané hlavní činností pouze na tuto hlavní činnost.
      

Ř K možnosti příspěvkové organizace přijímat dary

      Časté jsou rovněž dotazy, zda a od kterých osob může „ředitel mateřské školy přijímat nad rámec úplaty finanční dary“. Zde je potřeba uvést na pravou míru některé souvislosti.
      Samozřejmě se má namysli přijímání darů nikoliv ředitelem školy, ale právnickou osobou, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení (v případě příspěvkových organizací a školské právnické osoby bude ředitel školy pouze jednat jako statutární orgán). Finanční dary je možné právnické osobě poskytovat na základě darovací smlouvy podle § 628 až 630 občanského zákoníku. Darovací smlouva je tzv. právním titulem poskytnutí daru a s úplatou za vzdělávání nemá nic společného (úplata není darováním, a proto o případném daru nelze ani hovořit jako o poskytnutém „nad rámec úplaty“). Podotýkáme, že darovací smlouva je dvoustranným právním vztahem, jehož účastníci jsou si rovni a nemohou vůči sobě vynucovat souhlasný projev vůle, který je k uzavření smlouvy nezbytný. Darovací smlouva je v zásadě neformální, což znamená, že se u ní nevyžaduje písemná forma, s výjimkou případů podle § 628 odst. 2 občanského zákoníku, kdy je předmětem daru nemovitost, nebo nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.
     V případě, že není uzavřena smlouva písemnou formou, je však nutné, aby právnická osoba vykonávající činnost školy vystavila jakožto obdarovaný alespoň potvrzení o převzetí plnění, jehož kopii bude vést v účetnictví.
 

Ř K možnosti zřizovatele ovlivnit stanovení výše úplaty za předškolní vzdělávání v jím zřízené mateřské škole

     Otázka stanovení výše úplaty za předškolní vzdělávání je aktuální nejen pro ředitele mateřské školy a zákonné zástupce dětí, ale také pro zřizovatele. Důležitou otázkou v případě obcí je, jak mají postupovat v případě, že ředitel jimi zřízené mateřské školy stanoví úplatu v nesprávné výši.
     Za „nesprávné“ stanovení výše úplaty lze považovat pouze takové její stanovení, které je v rozporu s uvedenými právními předpisy, zejména s ustanoveními § 6 vyhlášky č. 14/2005 Sb., jimiž se stanoví nejvyšší možná úplata a ukládá se řediteli mateřské školy stanovit výši úplaty pro všechny děti v mateřské škole v příslušném druhu provozu ve stejné výši. Je-li úplata stanovena v mezích stanovených právními předpisy, jedná se o úplatu ve „správné“ výši.
     Dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb při stanovení úplaty za vzdělávání, je oprávněna kontrolovat Česká školní inspekce v rámci státní kontroly podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s § 174 a násl. zákona č. 561/2004 Sb. Podle § 175 odst. 4 je osoba, u níž byla provedena inspekční činnost (tzn. příspěvková organizace), povinna bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě stanovené Českou školní inspekcí přijmout opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekční činnosti. Pro ředitele školy to znamená povinnost uvést stanovenou výši úplaty do souladu s právními předpisy. Druhá věta § 175 odst. 4 ukládá zřizovateli na základě výsledků inspekční činnosti přijmout bez zbytečného odkladu opatření ve školách a školských zařízeních, které zřizuje. Upozorňujeme, že se při tom zřizovatel musí pohybovat v mezích svých pravomocí. Toto ustanovení proto nelze vykládat tak, že zřizovateli přiznává oprávnění zasáhnout do pravomoci ředitele a změnit stanovenou úplatu nebo ji stanovit jinak.
     V případě, že ředitel mateřské školy překročí stanovenou nejvyšší možnou úplatu, nedodrží jiné podmínky stanovené vyhláškou, nebo na základě kontrolního zjištění České školní inspekce neuvede stanovenou výši úplaty do souladu s právními předpisy, a bude-li možné takové jednání považovat za závažné porušení právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce ředitele, bude naplněn důvod, pro nějž je zřizovatel oprávněn v souladu s § 166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb. odvolat ředitele příspěvkové organizace či školské právnické osoby z funkce (v souladu s § 166 odst. 1 je ředitel příspěvkové organizace a školské právnické osoby zároveň ředitelem všech škol a školských zařízení, jejichž činnost příspěvková organizace a školská právnická osoba vykonává). Zda se jedná o závažné porušení právních povinností, určí v případě pracovněprávního sporu soud.
      
     Na samotné stanovení výše úplaty za předškolní vzdělávání ředitelem mateřské školy zřizovatel nemůže působit podle zákona č. 561/2004 Sb. Je totiž výhradní pravomocí ředitele školy stanovit výši úplaty, popřípadě stanovit, že úplatu vybírat nebude. Zřizovatel má možnost ovlivnit postup ředitele pouze nepřímo, a to při tvorbě rozpočtu příspěvkové organizace poskytnutím příspěvku na provoz podle § 28 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb. ve výši, která sama o sobě nebude stačit na pokrytí veškerých nákladů příspěvkové organizace. Pro ředitele školy pak bude jedním ze způsobů, jak zajistit vyrovnaný rozpočet příspěvkové organizace, stanovení dostatečné výše úplaty za vzdělávání. I při tomto postupu je však nezbytné, aby měl zřizovatel na zřeteli nejvyšší možnou úplatu stanovenou prováděcím právním předpisem.
 
Poznámka: Toto stanovisko v plném rozsahu nahrazuje stanovisko č. 11 Právních výkladů č. 1/2005.
3. Nejčastější otázky týkající se rozhodování ředitelů škol a školských zařízení podle nového správního řádu
 
          V poslední době se legislativní a právní odbor Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy setkává s častými dotazy týkajícími se nového správního řádu. Přestože výklad správního řádu je v gesci Ministerstva vnitra, nikoliv Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jsme v rámci svých možností připraveni na dotazy týkající se zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, reagovat. V následujícím stanovisku jsme shrnuli odpovědi na nejčastější dotazy.
 

Ř Ředitel školy a školského zařízení zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy v případech uvedených v § 165 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a § 24 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb.

V těchto případech také ředitel školy a školského zařízení vystupuje jako správní orgán ve smyslu § 1 odst. 1 nového správního řádu, a je tedy povinen v těchto případech podle nového správního řádu s účinností od 1. ledna 2006 postupovat. Zároveň ředitel školy a školského zařízení náleží do kategorie správních orgánů – fyzických osob vykonávajících působnost v oblasti veřejné správy, což má z hlediska nového správního řádu své důsledky spočívající ve zproštění některých formálních povinností (viz níže).
Oprávněné úřední osoby ve smyslu § 15 odst. 2 nového správního řádu jsou ty osoby, které v rámci správního orgánu činí úkony ve správním řízení navenek, tedy vůči účastníkům řízení či jiným osobám na správním řízení zúčastněným. Jsou to tedy ty osoby, které především podepisují správní rozhodnutí a další úkony v řízení (tyto osoby jsou pak určeny organizačními řády jednotlivých správních úřadů). Za oprávněné úřední osoby se naopak nepovažují osoby, které pouze připravují pro oprávněné úřední osoby podklady v rámci správního řízení, činí organizační či administrativní úkony apod.
V případě ředitele školy a školského zařízení jako správního orgánu – fyzické osoby vykonávající působnost v oblasti veřejné správy nemá dělení na oprávněné úřední osoby a další úřední osoby v zásadě žádný význam. Správním orgánem je ředitel školy a školského zařízení a ten je také povinen činit veškeré úkony ve správním řízení navenek (má tedy obdobné postavení jako oprávněná úřední osoba). To samozřejmě nevylučuje, aby se na organizačních či administrativních úkolech v rámci správních řízení vedených ředitelem školy a školského zařízení podíleli i další zaměstnanci právnické osoby vykonávající činnost školy (a to jak pedagogičtí pracovníci, tak další zaměstnanci). Navenek však vždy jedná ředitel školy a školského zařízení. Pouze v případě, že je ředitel školy nebo školského zařízení dlouhodobě nepřítomen (z důvodu nemoci, čerpání řádné dovolené či z důvodu, že funkce ředitele není obsazena) může úkony správního orgánu vykonávat zástupce statutárního orgánu oprávněný k tomu organizačním řádem či jiným vnitřním předpisem právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.
          Z ustanovení nového správního řádu (viz § 62 odst. 4 poslední věta) vyplývá, že náklady správního orgánu jsou hrazeny z rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, a zároveň, že pokuty uložené správním orgánem, jsou příjmem tohoto rozpočtu. Činnost ředitele školy nebo školského zařízení jako správního orgánu je tedy hrazena z rozpočtu právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že nový správní řád nepřináší do postavení ředitele školy nebo školského zařízení jako správního orgánu žádné výrazné odlišnosti oproti zákonu č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
 

Ř V souladu s § 26 odst. 1 správního řádu, je každý správní orgán povinen zřídit úřední desku, která musí být nepřetržitě veřejně přístupná. Obsah úřední desky musí být dále zveřejněn i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

          Tato povinnost se nevztahuje pouze na fyzické osoby, které vykonávají působnost správního orgánu, s výjimkou podnikajících fyzických osob, u nichž výkon této působnosti souvisí s předmětem podnikání (§ 26 odst. 2 správního řádu).
          Zákon č. 561/2004 Sb. a zákon č. 109/2002 Sb. svěřuje kompetenci k rozhodování o výše uvedených skutečnostech přímo řediteli školy a školského zařízení, nikoliv právnické osobě vykonávající činnost školy nebo školského zařízení.
          Z hlediska § 1 odst. 1 správního řádu je tak ředitel školy a školského zařízení správním orgánem – fyzickou osobou vykonávající působnost v oblasti veřejné správy, a to pouze při svém rozhodování ve věcech stanovených v § 165 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. a v § 24 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb.
          Z uvedeného vyplývá, že ředitel školy a školského zařízení nemá povinnost zřizovat úřední desku ve smyslu § 26 odst. 1 správního řádu.
 

Ř Účastníkem správního řízení vedeného ředitelem školy nebo školského zařízení v případech uvedených v § 165 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. a ve většině případů uvedených v § 24 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb. je uchazeč, dítě, žák nebo student. Zákonný zástupce, který uchazeče, dítě, žáka nebo studenta zastupuje v rozsahu, v jakém uchazeč, dítě, žák nebo student nemá procesní způsobilost, je procesním zástupcem ve smyslu § 31 nového správního řádu. Jakožto procesní zástupce má zákonný zástupce povinnost hájit práva účastníka řízení, tedy práva uchazeče, dítěte, žáka nebo studenta, nikoliv práva svá – viz např. § 60 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., kdy součástí přihlášky ke vzdělávání ve střední škole musí být v případě nezletilého uchazeče jeho souhlasné vyjádření, nebo § 66 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., dle něhož musí být součástí žádosti zákonného zástupce nezletilého žáka o přestup do jiné střední školy, změnu oboru vzdělání, přerušení vzdělávání, opakování ročníku a uznání předchozího vzdělání vždy souhlas tohoto nezletilého žáka – jde o nepřekročitelnou podmínku a zákonný zástupce tak vždy musí jednat ve prospěch a se souhlasem nezletilého uchazeče, dítěte, žáka nebo studenta, kterého zastupuje.

Co se týče otázky, zda stačí, pokud bude nezletilé dítě zastupovat pouze jeden z rodičů, jsme toho názoru, že rodičovskou zodpovědnost (§ 31 a násl. zákona č. 94/1963, o rodině, ve znění pozdějších předpisů) při zastupování nezletilého dítěte je nutno chápat jako povinnost dítě zastupovat, při jejímž plnění je rodič povinen důsledně chránit zájmy dítěte. Tato povinnost je pak splněna tím, že nezletilé dítě zastupuje jeden z rodičů, a to právě s ohledem na skutečnost, že v řízení je rozhodováno o právech a povinnostech nezletilého, nikoliv jeho zákonného zástupce. Ředitel školy nebo školského zařízení nemůže v mnoha případech ani zjistit, kdo je druhým rodičem dítěte a na jaké adrese se zdržuje, a jedná tudíž s tím procesním zástupcem, který je na podání (přihlášce, žádosti apod.) uveden a který tak zastupuje dítě od zahájení správního řízení.
Jak zákon č. 561/2004 Sb., tak zákon o rodině vycházejí z předpokladu, že pokud je rodičů více, jednají ve vzájemné shodě – proto je používáno jednotné číslo „zákonný zástupce“; např. při odkladu povinné školní docházky podle § 37 zákona č. 561/2004 Sb. je jednou z nezbytných náležitostí písemná žádost zákonného zástupce – postačí tedy žádost jednoho ze zákonných zástupců a rozhodnutí se doručuje tomu zákonnému zástupci, který o odklad povinné školní docházky požádal. Pokud by druhý z rodičů, kterému nebylo rozhodnutí doručeno, s rozhodnutím o odkladu povinné školní docházky nesouhlasil, má právo v souladu s § 49 zákona o rodině obrátit se na soud, aby v dané věci rozhodl – řediteli školy nepřísluší rozhodovat o tom, který z rodičů má „pravdu“.

Ř Pokud by ve správním řízení vedeném ředitelem školy nebo školského zařízení nemohl nezletilého uchazeče, dítě, žáka nebo studenta zastupovat žádný z rodičů, resp. jiných zákonných zástupců nebo žádný z nich nebyl ochoten splnit svou povinnost nezletilého zastoupit (např. v případě dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, na jejichž rodiče nemá zařízení žádný kontakt), je nutno včas požádat soud o ustanovení opatrovníka, který bude nezletilého v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat.

V případě, že takový opatrovník nebyl soudem ustanoven, ustanoví opatrovníka správní orgán podle § 32 odst. 2 nového správního řádu. Nemají-li tedy např. pracovníci školského zařízení pro výkon ústavní výchovy kontakt ani na jednoho ze zákonných zástupců dítěte a hrozí tak například zmeškání termínu pro podání přihlášky ke vzdělávání ve střední škole, může ředitel střední školy jakožto správní orgán ustanovit opatrovníka z důvodu uvedeného v § 32 odst. 2 písm. a) nového správního řádu, tedy pokud účastníka nemůže zákonný zástupce zastupovat a účastník nemá opatrovníka podle zvláštního zákona.
Podle § 32 odst. 4 nového správního řádu ustanoví správní orgán opatrovníkem toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Opatrovníkem tak může být ustanoven např. ředitel školského zařízení nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí, který následně činí veškeré procesní úkony jménem nezletilého.
Vzhledem k tomu, že opatrovníka lze v souladu s § 32 odst. 2 nového správního řádu ustanovit vždy pro konkrétní správní řízení, je podle našeho názoru nezbytné nejprve příslušné správní řízení zahájit (ve většině případů podáním žádosti či přihlášky). Tato žádost bude podána řediteli školy nebo školského zařízení jako správnímu orgánu neúplná, tedy bez podpisu zákonného zástupce nezletilého. Zároveň by měla být doprovozena průvodním dopisem (např. zpracovaným ředitelem školského zařízení pro výkon ústavní výchovy či ochranné výchovy), ve kterém bude důvod absence podpisu vysvětlen a bude požádáno o ustanovení opatrovníka podle § 32 nového správního řádu. Ředitel školy nebo školského zařízení při splnění podmínek uvedených v § 32 odst. 2 písm. a) nového správního řádu ustanoví opatrovníka usnesením, a následně jej vyzve k doplnění podání (k podpisu příslušné žádosti či přihlášky) ve smyslu § 37 odst. 2 nového správního řádu.
 

Ř V souladu s § 69 odst. 1 nového správního řádu obsahuje písemné vyhotovení rozhodnutí „otisk úředního razítka“. Správní řád toto úřední razítko nijak blíže nespecifikuje ani nedefinuje (není ani výslovně uvedeno, že se musí jednat o úřední razítko znějící výslovně na daný správní orgán). V této věci je tedy nezbytné vycházet především z § 6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů a o změně některých zákonů, který pojem „úřední razítko“ používá (byť ve formě legislativní zkratky), a to následovně:

„Razítko, na němž je vyznačen malý státní znak, je kulatého tvaru o průměru 20 mm, 25 mm nebo 36 mm; malý státní znak je vyobrazen uvnitř kruhu, na jehož obvodu je označení oprávněné osoby, popřípadě i označení její organizační součásti a sídla (dále jen "úřední razítko"). Používá-li oprávněná osoba více úředních razítek, musí tato razítka obsahovat i pořadová čísla. Otisk úředního razítka je jednobarevný.“
Malý státní znak mohou používat v souladu s § 5 tohoto zákona oprávněné osoby uvedené v § 2 písm. a) až t) na rozhodnutích a jiných úředních aktech nebo na listinách osvědčujících důležité skutečnosti, vydávaných při výkonu své zákonem stanovené působnosti. Mezi oprávněné osoby patří v souladu s § 2 písm. r) vysoké školy a školy a školská zařízení zapsaná ve školském rejstříku. Zákon tedy umožňuje použití malého státního znaku v úředním razítku obecně školám a školským zařízením, nikoliv samostatně řediteli školy a školského zařízení jako správnímu orgánu.
Podle našeho názoru tak v žádném případě není nezbytné (a s ohledem na znění zákona č. 352/2001 Sb. by to mohlo být i sporné), aby měl ředitel školy či školského zařízení samostatné úřední razítko s malým státním znakem pro účely vydávání správních rozhodnutí ve věcech podle § 165 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. a § 24 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb.
 

Ř Z § 79 odst. 5 nového správního řádu lze dovodit povinnost správního orgánu uložit účastníkovi řízení, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Nový správní řád (zřejmě v souladu se zásadou hospodárnosti vyjádřenou v § 6 odst. 2) neumožňuje správnímu orgánu v těchto případech zvážit, zda náklady řízení účastníkovi řízení k náhradě uloží či nikoliv.

V oblasti rozhodování ředitelů škol a školských zařízení se bude jednat o tato řízení:
- podmíněné vyloučení a vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení podle § 31 odst. 2 a 4 zákona č. 561/2004 Sb.,
- o ukončení předškolního vzdělávání z důvodů uvedených v § 35 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 561/2004 Sb.,
- o povinnosti dítěte uhradit ze svých příjmů náklady spojené s přepravou do zařízení podle § 20 odst. 2 písm. c) zákona č. 109/2002 Sb.

Paušální částka nákladů řízení je stanovena v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, a to ve výši 1000,- Kč.
V souladu s konstrukcí obsaženou v novém správním řádu by tak měl ředitel školy nebo školského zařízení ve výše uvedených řízeních v rozhodnutí ve věci samé rozhodnout zároveň o povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 1000,- Kč (ve druhém výroku rozhodnutí). O povinnosti uhradit náklady řízení lze rozhodnout i v samostatném rozhodnutí (viz § 79 odst. 2 nového správního řádu).
V případech hodných zvláštního zřetele může na „požádání“ ředitel školy nebo školského zařízení následně výši náhrady nákladů řízení snížit (opět rozhodnutím), nikoliv však zcela prominout.
Je zřejmé, že tento postup je v praxi pro ředitele škol a školských zařízení velmi komplikující (a to i s ohledem na skutečnost, že v souladu s § 79 odst. 8 nového správního řádu je ředitel školy a školského zařízení příslušný i k výběru náhrady nákladů a v některých případech i k jejich exekuci), stávající znění nového správního řádu však podle našeho názoru neumožňuje dospět k jinému závěru. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy není gestorem správního řádu (a není tudíž příslušné poskytovat jeho autentický výklad), obrátili jsme se ještě na Ministerstvo vnitra se žádostí o stanovisko v této věci.
 

Ř V otázce rozsahu přezkoumání rozhodnutí vydaného ředitelem školy nebo školského zařízení v odvolacím řízení je nezbytné vycházet především z § 89 odst. 2 nového správního řádu. V souladu s tímto ustanovením přezkoumává odvolací správní orgán v rámci odvolacího řízení

Ř soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy,
Ř správnost napadeného rozhodnutí, ovšem pouze v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.

      Z výše uvedeného a contrario vyplývá, že při posuzování souladu napadeného rozhodnutí a řízení s právními předpisy není odvolací správní orgán vázán námitkami uvedenými účastníkem řízení v odvolání, a že je povinen „zákonnost“ rozhodnutí a řízení posuzovat v celém rozsahu.
      V této souvislosti je nezbytné také vykládat § 82 odst. 2 nového správního řádu. Dalšími náležitostmi odvolání (vedle obecných náležitostí podání) jsou také údaje o tom, v čem účastník řízení spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.
      Pokud podané odvolání nesplňuje náležitosti uvedené v § 82 odst. 2 nového správního řádu, je ředitel školy nebo školského zařízení jako správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, povinen vyzvat účastníka řízení k odstranění nedostatků podání a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu (zároveň může řízení přerušit ve smyslu § 64 odst. 1 písm. a) nového správního řádu).
      Pokud však účastník řízení v dané lhůtě odvolání nedoplní o výše uvedené údaje, není to podle našeho názoru důvod

- k zastavení řízení ze strany ředitele školy nebo školského zařízení podle § 88 odst. 2 nového správního řádu, neboť správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může zastavit odvolací řízení pouze z důvodu uvedených v § 66 odst. 1 písm. a), e), f) nebo g) a § 66 odst. 2 nového správního řádu, ani
- k zastavení řízení ze strany odvolacího orgánu, neboť absence údajů o tom, v čem účastník řízení spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, není podstatnou vadou žádosti, která brání pokračování v řízení (§ 66 odst. 1 písm. c) správního řádu).

      Pokud účastník řízení uvede v odvolání pouze vcelku obvyklý nesouhlas s vydaným rozhodnutím, přezkoumá odvolací správní orgán pouze „zákonnost“ rozhodnutí a řízení v celém rozsahu, a nebude se naopak zabývat správností napadeného rozhodnutí.
      Nový správní řád tak v této věci částečně omezuje revizní princip odvolacího řízení tak, jak jej znal zákon č. 71/1967 Sb., ovšem pouze pokud jde o posuzování správnosti napadeného rozhodnutí. Zákonnost odvoláním napadených výroků rozhodnutí a samotného řízení je odvolací orgán povinen nadále zkoumat v celém rozsahu.
 

Ř Ustanovení § 59 odst. 1, § 61 odst. 2 a 3, § 83 odst. 1, § 84 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. stanoví podmínky, za kterých lze uchazeče přijmout ke vzdělávání ve střední škole v jeho různých organizačních podobách. Vedle skutečnosti, že uchazeč splnil při přijímacím řízení podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti, se dále jedná o podmínky spočívající v dosažení určitého stupně vzdělání, ukončení určitého ročníku či ve splnění povinné školní docházky.

          Zatímco prokázání vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti při přijímacím řízení je podmínkou, bez jejíhož splnění v žádném případě nelze rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání ve střední škole ředitelem školy vydat, v případě ostatních podmínek nemusí být v době konání přijímacího řízení jejich splnění vždy možné.
          Podle našeho názoru však není možné, aby byl výrok správního rozhodnutí ředitele školy o přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole vázán na podmínku spočívající v doložení dosažení příslušného stupně vzdělání, ukončení příslušného ročníku či splnění povinné školní docházky řediteli školy.
          Skutečnost, že uchazeč se může stát žákem střední školy (se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími) až po splnění všech podmínek vymezených v příslušných ustanoveních školského zákona, vyplývá přímo ze zákona. V případě, že uchazeč některou z těchto podmínek nesplní, nemůže se žákem střední školy stát, a rozhodnutí ředitele střední školy o přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole tak nenabude účinnosti (přestože nabylo právní moci).
          Výše uvedené však není podle našeho názoru možné vyjádřit ve výroku rozhodnutí, je však zcela na místě to uvést v odůvodnění rozhodnutí, tak, aby byl uchazeč informován o důsledcích vyplývajících z toho, že nesplní některou ze zákonných podmínek pro přijetí, resp. že splnění této podmínky nedoloží řediteli střední školy, jak mu ukládá § 1 odst. 4 vyhlášky č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách.
 
 
4. K užívání rodného čísla na dokladech o vzdělání, v dokumentaci školy a školského zařízení a školní matrice
 
          Dne 5. května 2006 nabyla účinnosti většina ustanovení části třetí zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), kterou se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
          Tato novelizace se dotkla také uvádění a využívání rodných čísel uchazečů, dětí, žáků a studentů ze strany škol a školských zařízení.
           

Ř V § 28 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb. byla slova „dětí, žáků a studentů“ nahrazena slovy „dětí, žáků, studentů a uchazečů“; školám a školským zařízením tak byla stanovena povinnost a zároveň také oprávnění vést v dokumentaci školy a školského zařízení i doklady o přijímání uchazečů ke vzdělávání, včetně rodných čísel, pokud se v dokladech o přijímání ke vzdělávání uvádějí.

      Uchazečem rozumí zákon č. 561/2004 Sb. každého, kdo se uchází o přijetí ke vzdělávání ve škole či o poskytování školských služeb ve školském zařízení. Doklady vedenými v dokumentaci školy a školského zařízení se tak stanou veškeré doklady, které se v souladu s platnými právními předpisy v rámci daného řízení (ať již správního či nikoliv) předkládají a na základě kterých ředitel školy nebo školského zařízení rozhoduje (např. při přijímacím řízení do prvního ročníku vzdělávání ve střední škole a v konzervatoři je dokladem o přijímání především přihláška vyplněná na předepsaném tiskopisu a doložená náležitostmi stanovenými v § 1 vyhlášky č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách).
 

Ř V § 28 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb. byla za první větu vložena věta "Na vysvědčeních, výučních listech a diplomech o absolutoriu se vždy uvádí rodné číslo žáka nebo studenta, bylo-li mu přiděleno.“ Důvodem tohoto doplnění bylo zvýšení právní jistoty a jasná odpověď na otázku, zda je s ohledem na zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, možné rodná čísla na vysvědčení a dalších uvedených dokladech o vzdělání uvádět bez souhlasu dotčené osoby.

      Nebudou tak již vznikat pochybnosti o tom, zda uvádění rodných čísel na dokladech o vzdělání je v souladu s § 13c zákona o evidenci obyvatel, neboť bude přímo zvláštním zákonem (tj. zákonem č. 561/2004 Sb.) stanoveno, že lze (a zároveň je povinností) rodná čísla na vysvědčeních, výučních listech a dokladech o absolutoriu uvádět. Na výstupním hodnocení podle § 51 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. rodná čísla nadále uváděna nebudou, neboť výstupní hodnocení není vysvědčením ve smyslu § 28 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb.
       

Ř Dále byl zákonem č. 179/2006 Sb. novelizován též § 94 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. upravující přijímání do prvního ročníku vzdělávání ve vyšší odborné škole, kdy na konec tohoto ustanovení byla doplněna věta "V přihlášce se vždy uvádí rodné číslo uchazeče, bylo-li mu přiděleno." Na přihlášce ke vzdělávání ve vyšší odborné škole tak bude povinností uchazeče rodné číslo vyplnit.

      Přihláška ke vzdělávání ve střední škole se podává na předepsaném tiskopisu (§ 60 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.), který stanoví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a zveřejňuje jej na svých webových stránkách (www.msmt.cz – Střední školství – Přijímání na střední školy a konzervatoře) – ve vzorech zveřejněných dne 23. února 2006 se rodná čísla uchazečů neuvádějí, pro příští školní rok však budou vydány tiskopisy nové, které změny v uvádění rodných čísel na přihláškách ke vzdělávání zohlední.
       

Ř Bodem 20. části třetí zákona č. 179/2006 Sb. byl také do zákona č. 561/2004 Sb. nové oprávnění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, popřípadě jím zřízené organizace, využívat při sdružování a zpracovávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a školních matrik a při provádění statistických zjišťování rodných čísel uchazečů, dětí, žáků a studentů. Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení je pro tyto účely povinna rodná čísla uchazečů, dětí, žáků a studentů poskytovat.

Ř Rodné číslo, bylo-li přiděleno (jinak datum narození), bude též povinně uváděným údajem na osvědčení, které je dokladem potvrzujícím úspěšné vykonání zkoušky a získání dílčí kvalifikace podle zákona č.179/2006 (§ 19 odst. 2).

(2) Název právnické osoby a organizační složky státu vykonávající činnost podle odstavce 1 písm. a) a b), může dále obsahovat označení všech druhů nebo typů školských zařízení pokud vykonává činnost těchto školských zařízení.
(3) Součástí názvu může být upřesňující přívlastek, popřípadě čestný název, je-li ministerstvem udělen.“
 
To znamená, že

- pokud právnická osoba vykonává pouze činnost školy (nebo činnost více škol), zůstává dosavadní právní stav nezměněn. Stejně tak je tomu v případě, kdy právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízení, školských zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školských účelových zařízení, výchovných a ubytovacích zařízení a zařízení školního stravování (§ 7 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb.), nebo činnost více těchto školských zařízení. V takovém případě musí být v názvu právnické osoby zohledněny všechny vykonávané činnosti.
- v případě, kdy právnická osoby vykonává činnost školy a současně i činnost některého z výše uvedených školských zařízení, zůstává i nadále plně v kompetenci zřizovatele příslušné právnické osoby, zda v názvu této právnické osoby činnost školského zařízení (a pak opět každého) zohlední či nikoliv.
- ke změně však dochází v případě, kdy právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči podle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V takovém případě musí být činnost tohoto školského zařízení v názvu vždy zohledněna, přičemž není rozhodné, zda právnická osoba vykonává rovněž činnost školy či nikoliv. Pokud právnická osoba vykonává také činnost jiného školského zařízení než školského zařízení upraveného zákonem č. 109/2002 Sb., je ponecháno na rozhodnutí zřizovatele, zda v názvu činnost tohoto dalšího školského zařízení zohlední či nikoliv.

- Ke vzdělávání podle učebních dokumentů schválených podle dosavadních předpisů v programech s délkou trvání 2 roky lze uchazeče přijímat nejpozději pro školní rok 2010/2011.
- Ke vzdělávání podle učebních dokumentů schválených podle dosavadních předpisů v programech s délkou trvání 3 roky lze uchazeče přijímat nejpozději pro školní rok 2009/2010.
- Ke vzdělávání podle učebních dokumentů schválených podle dosavadních předpisů v programech s délkou trvání 3,5 roku lze uchazeče přijímat nejpozději pro školní rok 2008/2009.

 
 

Ř Změnu právní formy právnických osob na školskou právnickou osobu (ŠPO) podle § 187 a násl. zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), lze ode dne účinnosti zákona č. 561/2004 Sb. uskutečnit kdykoliv.

      Podmínkou uvedené transformace je, že právnická osoba vykonává činnost škol a školských zařízení, které byly ke dni účinnosti zákona č. 561/2004 Sb. (tedy k 1. lednu 2005) zařazeny v síti škol, předškolních a školských zařízení. Změnou právní formy na ŠPO právnická osoba nezaniká ani nepřecházejí její práva a povinnosti na jejího právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry.
      Současně se žádostí o zápis ŠPO do rejstříku ŠPO je zapotřebí podat i žádost o změnu příslušných údajů v rejstříku škol a školských zařízení, včetně potřebných dokladů.

Ř Datum vydání zřizovací listiny ŠPO v souvislosti se změnou právní formy právnické osoby na ŠPO podle § 187 a násl. zákona č. 561/2004 Sb. může (ale nemusí) být shodné s datem rozhodnutí zřizovatele o změně právní formy na ŠPO. Důležité je, aby toto rozhodnutí obsahovalo lhůtu, do kdy statutární orgán právnické osoby, která mění svou právní formu, žádost o zápis ŠPO do rejstříku podá (viz § 189 odst. 1 a § 190 odst.1 zákona č. 561/2004 Sb.).

Ř Datum vzniku ŠPO ve zřizovací listině nemusí být uvedeno, v takovém případě tato právnická osoba vzniká  podle § 125 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. dnem zápisu do rejstříku ŠPO. Podle našeho názoru je nejvhodnější uvést ve zřizovací listině jako den vzniku ŠPO den zápisu do rejstříku ŠPO, neboť nelze s jistotou předvídat  datum právní moci rozhodnutí o zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO, a tím i datum vzniku ŠPO.

          Pokud zřizovatel ve zřizovací listině uvede pozdější den vzniku ŠPO než den možného vydání rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) o zápisu ŠPO, resp. den předpokládaného nabytí právní moci takového rozhodnutí, bude ŠPO zapsána (tedy vznikne) k tomuto datu za předpokladu, že budou splněny všechny zákonné podmínky. Pokud zřizovatel uvede nereálné datum vzniku ŠPO (například ve zřizovací listině uvede vznik ŠPO dřívějšího data, než je den možného vydání rozhodnutí ministerstva o zápisu ŠPO, resp. den předpokládaného nabytí právní moci takového rozhodnutí), pak ŠPO vznikne dnem zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO (viz dále).
 

Ř Den zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO je také dnem vzniku ŠPO (viz § 125 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb.). Na základě ustanovení § 153 odst. 2 až 4 zákona č. 561/2004 Sb. bude ministerstvo v rozhodnutích o zápisu ŠPO den zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO stanovovat na den právní moci konkrétního rozhodnutí ministerstva, neboť při aplikaci § 153 odst. 2 až 4 zákona č. 561/2004 Sb. v praxi je den nabytí právní moci konkrétního rozhodnutí podstatnou skutečností. Rozhodnutí ministerstva o zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO může nabýt právní moci standardně, a to marným uplynutím odvolací lhůty poslednímu účastníkovi správního řízení, vzdáním se rozkladu anebo dnem právní moci rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy o zamítnutí podaného rozkladu.

          To znamená, že konkrétní datum zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO nebude v rozhodnutí ministerstva uvedeno. Den zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO bude pozdějšího data než datum vydání rozhodnutí o zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO.
          Provedení zápisu ŠPO do rejstříku ŠPO vzhledem k obsahu § 153 odst. 2 a 3 zákona č. 561/2004 Sb. tudíž ministerstvo zveřejní, až předmětné rozhodnutí nabude právní moci, a to bez zbytečného odkladu (viz § 153 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.). Tato pravidla pro zápis se obdobně použijí i v případě zápisu změny a výmazu z rejstříku ŠPO.
          Výše uvedené však nevylučuje možnost navrhovatele určit ve své žádosti o zápis ŠPO do rejstříku ŠPO konkrétní datum pro den jejího zápisu do rejstříku ŠPO. Pokud by navrhovatel žádal o zápis ŠPO k nereálnému datu, např. požadoval by zápis ŠPO dřívějšího data, než je datum možného vydání rozhodnutí ministerstva o zápisu ŠPO, resp. datum předpokládaného nabytí právní moci takového rozhodnutí, pak ve správním řízení bude postupováno analogicky podle § 159 odst. 2 věty druhé zákona č. 561/2004 Sb.
          Pokud by měl tedy zřizovatel ŠPO úmysl uvést ve zřizovací listně  konkrétní datum vzniku ŠPO, musela by být žádost o zápis ŠPO do rejstříku ŠPO předložena ministerstvu v takovém časovém předstihu, aby ministerstvo mohlo (technicky, i z věcného a právního hlediska) vydat rozhodnutí před datem zápisu do rejstříku ŠPO (poznamenáváme, že pro posouzení žádosti a vydání rozhodnutí je zákonem stanovena 30 denní lhůta).
 

Ř Pro provedení mimořádné účetní uzávěrky při  změně právní formy právnické osoby v průběhu kalendářního roku na ŠPO není právní důvod. Mění se pouze právní forma právnické osoby, právnická osoba jako taková nezaniká (viz § 187 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.). Provedení mimořádné účetní uzávěrky se však doporučuje (neboť ŠPO se řídí vyhláškou č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že u řady právnických osob dojde v souvislosti se změnou jejich právní formy na ŠPO ke změně právního předpisu určujícího metody účtování, směrnou účetní osnovu apod.).

Ř Žádost o zápis do rejstříku ŠPO se podává podle § 157 s přihlédnutím k § 189 odst. 1 a § 190 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., a to zároveň s žádostí o změnu zápisu v rejstříku škol a školských zařízení podle § 149 zákona č. 561/2004 Sb. Tiskopis žádosti o zápis ŠPO do rejstříku ŠPO ministerstvo nestanovilo. Na webových stránkách ministerstva je uveřejněn tiskopis pouze pro žádost o změnu v rejstříku škol a školských zařízení, který lze získat také na odboru školství příslušného krajského úřadu.

          Uvedené žádosti (tj. o zápis ŠPO do rejstříku ŠPO a o změnu v rejstříku škol a školských zařízení), s výjimkou žádostí o změnu zápisu v rejstříku škol a školských zařízení vedených příslušným krajským úřadem podle § 143 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., se podávají přímo ministerstvu, které rozhodne současně o obou žádostech ke stejnému datu.
           O změnách ve školském rejstříku budou krajské úřady informovány ministerstvem, aby v případech, kdy vedou rejstřík škol a školských zařízení (§ 143 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb.), a byla provedena změna právní formy právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení na ŠPO, mohly vydat rozhodnutí o změně údajů v zápisu  škol a školských zařízení.

Ř Jmenovací dekret ředitele ŠPO (v souladu s § 131 odst. 2 a 3 zákona č. 561/2004 Sb.) a členů rady ŠPO (v souladu s § 132 odst. 5  zákona č. 561/2004 Sb.) je nutné datovat shodně s datem rozhodnutí zřizovatele o jmenování ředitele a členů rady ŠPO do funkce. Zřizovatel jmenuje ředitele a členy rady ŠPO do funkce právě vydáním jmenovacích dekretů, žádné další písemné rozhodnutí zřizovatele není potřebné. Ředitele nebo členy rady ŠPO může zřizovatel jmenovat do funkce od okamžiku jejího zřízení, avšak nejdříve s účinností ode dne vzniku ŠPO. Pak datum vydání jmenovacích dekretů bude buď shodné s datem vydání zřizovací listiny, nebo bude pozdější. Ředitel nebo rada ŠPO však může vykonávat svoji činnost až dnem účinnosti jmenování – nejdříve ode dne vzniku ŠPO (viz § 125 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb.). Pokud ŠPO ještě nevznikla (tj. před zápisem do rejstříku ŠPO), lze v  souladu s § 124 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. analogicky postupovat podle § 64 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

          Ustanovení  § 64 obchodního zákoníku upravuje jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku takto:
§ 64
(1) Kdo jedná jménem společnosti před jejím vznikem, je z tohoto jednání zavázán; jedná-li více osob, jsou zavázány společně a nerozdílně. Jestliže společníci, popřípadě příslušný orgán společnosti tato jednání schválí do tří měsíců od vzniku společnosti, platí, že z těchto jednání byla společnost zavázána od počátku.
 (2) Zakladatelé jsou povinni pořídit seznam jednání uvedených v odstavci 1 a předložit jej ke schválení společníkům nebo orgánu oprávněnému je schválit tak, aby mohla být dodržena lhůta podle odstavce 1. Poruší-li zakladatelé tuto povinnost, odpovídají společně a nerozdílně věřitelům za škodu, která jim v důsledku toho vznikne.
(3) Statutární orgán je povinen bez zbytečného odkladu po schválení jednání učiněných před vznikem společnosti oznámit to účastníkům závazkových vztahů vzniklých z těchto jednání.
Poznámka : Při použití analogie při výkladu výše uvedených ustanovení obchodního zákoníku je nutno pod pojmy “zakladatel“ nebo „společník“ z pohledu zákona č. 561/2004 Sb. rozumět „zřizovatele“. 
 
          Vzhledem k tomu, že jednání zřizovatele - jmenování ředitele ŠPO zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou než ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí) vyžaduje návrh rady ŠPO (viz § 124 odst. 2 písm. b) a 131 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb.), a že toto jednání (učiněné bez návrhu rady ŠPO) zároveň bude mít  určité důsledky vůči třetím osobám, bude pak podle našeho názoru na místě postup podle § 132 odst. 1 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., tzn. že bude zapotřebí formální schválení úkonu jmenování ředitele ŠPO ze strany rady ŠPO poté, co ŠPO a rada ŠPO jako jeden z jejích orgánů skutečně (právně) vznikne.
 

9. K  některým otázkám k ustanovení § 5 odst. 4 a 7 zákona č. 306/1999 Sb.

          Poskytování dotací právnické osobě vykonávající činnost školy nebo školského zařízení zapsaného do rejstříku škol a školských zařízení, která není zřízena státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, a které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy (dále jen „právnická osoba“) upravuje zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů.
          Podmínky pro přiznání dotace právnickým osobám a její výši upravuje § 3 a 4 uvedeného zákona a podmínky pro přiznání zvýšení dotace a jeho výši upravuje § 5 tohoto zákona.
Podle § 5 odst. 4 zákona č. 306/1999 Sb. lze smlouvu o zvýšení dotace uzavřít s právnickou osobou na 1 školní rok, pokud před uzavřením smlouvy alespoň po dobu 1 školního roku byla zařazena do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení podle dosavadních právních předpisů nebo zapsána ve školském rejstříku a poskytovala vzdělávání a školské služby v souladu se svým zařazením do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení nebo zápisem do školského rejstříku. Pokud právnická osoba vykonává činnost více škol a školských zařízení, posuzuje se splnění podmínek pro poskytnutí zvýšení dotace u každé školy, oboru vzdělání a školského zařízení samostatně.
 
Při aplikaci citovaných ustanovení v praxi vznikly tyto otázky:
 

Ř Lze této právnické osobě přiznat zvýšení dotace podle zákona č. 306/1999 Sb. na konkrétní obor vzdělání nebo školskou službu v případě, že tento obor vzdělání nebo školskou službu má sice škola nebo školské zařízení v rejstříku škol a školských zařízení několik let zapsanou (resp. zařazenou v síti škol, předškolních a školských zařízení), ale vzdělávání v tomto konkrétním oboru vzdělání nebo tuto konkrétní školskou službu po dobu jednoho školního roku či déle neposkytuje, neboť po tuto dobu nemá žáky či studenty, kteří by se v konkrétním oboru vzdělání vzdělávali nebo by jim byla poskytována konkrétní školská služba?

          Zákon č. 306/1999 Sb. pro uzavření smlouvy o zvýšení dotace vyžaduje splnění obou podmínek, tedy jak
          - zápis (zařazení) konkrétního oboru vzdělání nebo konkrétní školské služby ve školském rejstříku (v síti škol, předškolních, nebo školských zařízení) alespoň po dobu 1 školního roku, tak
          - poskytování vzdělávání v tomto konkrétním oboru vzdělání nebo konkrétní školské služby, rovněž po tuto dobu.
           
Na základě gramatického výkladu § 5 odst. 4 zákona č. 306/1999 Sb. lze konstatovat, že podmínka „1 školního roku poskytování vzdělávání nebo školské služby před uzavřením smlouvy o zvýšení dotace“ pro uzavření smlouvy o zvýšení dotace na konkrétní obor vzdělání nebo na konkrétní školskou službu bude splněna, pokud vzdělávání v konkrétním oboru vzdělání nebo konkrétní školská služba byla po tuto dobu poskytována těsně před uzavřením smlouvy o zvýšení dotace, nikoliv kdykoliv během období před uzavřením předmětné smlouvy (tj. v době ode dne zápisu školy nebo školského zařízení do školského rejstříku do dne uzavření předmětné smlouvy).
Uvedený výklad vychází především z předpokladu, že zvýšení dotace lze poskytnout pouze právnické osobě, která prokázala, že danou činnost skutečně provozuje, a to v souladu s právními předpisy a kvalitně.
 
Příklad: Právnická osoba po dobu 3 školních roků (2003/2004 až 2005/2006) neposkytovala vzdělávání v určitém oboru vzdělání, neboť neměla v tomto oboru žádné žáky. Pro školní rok 2006/2007 bude mít právnická osoba záměr poskytovat vzdělávání žákům v tomto oboru. Jelikož ve školním roce 2005/2006 vzdělávání v tomto oboru neposkytovala, nebude mít nárok pro školní rok 2006/2007 na tento obor vzdělání uzavřít s příslušným krajským úřadem smlouvu o poskytování zvýšení dotace a toto zvýšení dotace obdržet.
 

Ř Lze u právnické osoby vykonávající činnost pouze jedné školy, která má v rejstříku škol a školských zařízení zapsáno více oborů vzdělání, posuzovat samostatně podmínky pro přiznání zvýšení dotace u jednotlivých oborů vzdělání ve smyslu podle § 5 odst. 7 zákona č. 306/1999 Sb.?

10. K povinnosti právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy, základní umělecké školy nebo školského zařízení stanovené v § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 306/1999 Sb.
 
Ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, stanoví pro uzavření smlouvy o poskytnutí dotace právnickým osobám povinnost předložit příslušnému krajskému úřadu do 15. října za předchozí školní rok výroční zprávu o činnosti školy.
 
Výše uvedenou povinnost je nutno vykládat ve spojitosti s § 10 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), podle kterého je povinnost zpracovat výroční zprávu o činnosti školy za školní rok uložena řediteli základní školy, střední školy a vyšší odborné školy. To znamená, že v případě právnické osoby vykonávající činnost mateřské školy, základní umělecké školy nebo školského zařízení, kde ředitel tuto zákonnou povinnost nemá, nemůže krajský úřad na právnické osobě požadovat splnění podmínky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 306/1999 Sb., neboť pro tento požadavek není zákonný podklad.


 

11. K přístupu „cizinců ze třetích států“ ke vzdělávání, jež neposkytuje stupeň vzdělání, a ke školským službám
 
      Legislativní a právní odbor Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) odpovídá na řadu dotazů týkajících se podmínek přístupu tzv. cizinců ze třetích států ke vzdělávání a školským službám.
      Z tohoto důvodu vydáváme následující vyjádření, které však s ohledem na věcnou působnost legislativního a právního odboru neřeší otázku financování vzdělávání a školských služeb tzv. cizinců ze třetích států ze státního rozpočtu a s tím související úplatu za vzdělávání a školské služby. Zabývá se tedy především vymezením pojmu „cizinec ze třetího státu“.
 

Ř Vymezení pojmu „cizinec ze třetího státu“

      Pod pojmem „cizinec ze třetího státu“ rozumí praxe pro účely zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, osobu, která nemá občanství České republiky, ani jiného členského státu Evropské unie, pobývá však oprávněně na území České republiky.
      V souladu s § 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. mají všichni cizinci ze třetích států zaručen přístup k základnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělávání, včetně vzdělávání při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, za stejných podmínek jako občané České republiky.
      K ostatním druhům vzdělávání (tedy k předškolnímu, základnímu uměleckému, zájmovému a jazykovému vzdělávání), jež lze souhrnně označit jako vzdělávání, které neposkytuje stupeň vzdělání, a školským službám nezaručuje ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. cizincům ze třetích států přístup za stejných podmínek jako státním občanům České republiky. U některých skupin cizinců ze třetích států však lze takové oprávnění dovodit z dalších ustanovení zákona č. 561/2004 Sb.
      Na základě § 20 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. mají přístup ke vzdělávání a školským službám za stejných podmínek jako občané České republiky občané jiného členského státu Evropské unie a jejich rodinní příslušníci.
      Pro účely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se rodinným příslušníkem občana Evropské unie mimo jiné rozumí „dítě občana Evropské unie mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a nezaopatřený přímý příbuzný občana Evropské unie ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie“ (§ 15a odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 326/1999 Sb.). Zákon č. 561/2004 Sb. neupravuje vlastní definici pojmu „rodinný příslušník“.
      Je-li tedy cizinec ze třetího státu rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, má zaručen přístup ke všem druhům vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb. a ke školským službám za stejných podmínek jako občan České republiky. Totéž platí pro cizince ze třetího státu, který je ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb. rodinným příslušníkem občana České republiky. V § 20 zákona č. 561/2004 Sb. to sice není výslovně stanoveno, vyplývá to však ze skutečnosti, že občan České republiky je rovněž občanem členského státu Evropské unie a ústavně zaručená rovnost před zákonem vyžaduje, aby český právní řád poskytoval rovné postavení rodinným příslušníkům občana každého členského státu Evropské unie.
      Dne 27. dubna 2006 nabyl účinnosti zákon č. 161/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
      V souladu s čl. IX zákona č. 161/2006 Sb. se pro účely zákona č. 561/2004 Sb. považuje za osobu se státní příslušností jiného členského státu Evropské unie také osoba, které bylo Českou republikou přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, a osoba, které bylo přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky jí bylo uděleno povolení k pobytu.
       
      Přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území České republiky upravuje nové znění § 83 zákona č. 326/1999 Sb., z něhož citujeme odstavce 1 a 2:
      „(1) Policie v rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu přizná cizinci právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území (dále jen „rezident na území“), jestliže cizinec

a) má postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky. Postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta nevzniká fyzické osobě přímo ze zákona, ale přiznává je Policie České republiky v souladu s § 83 odst. 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb. rozhodnutím vydaným na žádost,
b) bylo mu přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky mu bylo uděleno povolení k pobytu. Podmínky přiznání postavení dlouhodobého rezidenta na území jiného členského státu Evropské unie upravuje právní řád příslušného členského státu.

Ř Podmínky přístupu cizinců ze třetích států k předškolnímu vzdělávání

      Cizinci ze třetích států sice mají přístup k předškolnímu vzdělávání, zákonem však není zaručeno, že za stejných podmínek jako občané České republiky. Z toho mimo jiné vyplývá, že bude-li přístup k předškolnímu vzdělávání za stejných podmínek jako občanu České republiky odepřen cizinci ze třetího státu, nemusí to být ještě v rozporu se zákonem č. 561/2004 Sb. nebo prováděcími právními předpisy.
      Je však nutné vyjasnit, co se rozumí podmínkami přístupu k předškolnímu vzdělávání. Podle našeho názoru se jedná o podmínky, které musí být v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. a prováděcími právními předpisy splněny k tomu, aby mohla být fyzická osoba přijata k poskytování vzdělávání, a aby poskytování vzdělávání mohlo pokračovat. Nepatří sem tudíž podmínky, které určují obsah a organizaci předškolního vzdělávání. Ty se totiž stejnou měrou vztahují i na předškolní vzdělávání cizinců ze třetích států. Pro dokreslení příkladmo uvádíme některá pravidla, od nichž se při poskytování předškolního vzdělávání cizincům ze třetích států nelze odchýlit:

1. Pojmovým znakem poskytování vzdělávání ve škole je soulad vzdělávání se vzdělávacími programy uvedenými v § 3 zákona č. 561/2004 Sb. Činnost, která není v souladu se vzdělávacím programem, nemůže být vzděláváním ve škole. Předškolní vzdělávání cizinců ze třetích států proto musí být v souladu s rámcovým a školním vzdělávacím programem.
2. Předškolní vzdělávání cizince ze třetího státu se musí uskutečňovat v některém z druhů provozu mateřské školy upravených vyhláškou č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb.
3. Při předškolním vzdělávání cizinců ze třetích států nelze slevit z požadavků na péči o zdraví a bezpečnost dětí stanovených zejména v § 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb.

- Podmínky přijetí k předškolnímu vzdělávání; jedná se však o podmínky na straně cizince, resp. jeho zákonného zástupce. Ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. proto například nedovoluje řediteli mateřské školy přijmout cizince ze třetího státu, pokud je naplněná kapacita mateřské školy. Umožňuje se však řediteli mateřské školy zamítnout žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání cizince ze třetího státu, i když jsou splněny všechny podmínky, za nichž by byl ředitel povinen přijmout občana členského státu Evropské unie (což by ovšem mělo být vyjádřeno v kritériích přijímání k předškolnímu vzdělávání stanovených ředitelem mateřské školy). Výjimku nelze učinit z procesních pravidel stanovených zákonem č. 500/2004 Sb. Rozhodnutí o nepřijetí proto musí být řádně odůvodněno v souladu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a musí obsahovat poučení o opravných prostředcích podle § 68 odst. 5. Zákonnému zástupci cizince ze třetího státu nelze upřít právo na odvolání, které mu přiznává zákon č. 500/2004 Sb.
Z § 20 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. dále vyplývá, že na cizince ze třetích států se nevztahuje ani právo na přednostní přijetí k předškolnímu vzdělávání za podmínek stanovených v § 34 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.

Poznámka: Tímto stanoviskem se s účinností od 1. července 2007 mění stanovisko č. 10 Právních výkladů č. 1/2005.
 
 
13. Pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy

          V souladu s § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy oprávněn v zájmu úspěšné výchovy dětí povolit dítěti za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem pobyt mimo zařízení.
          Podmínky pobytu dítěte mimo zařízení upravuje § 30 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 359/1999 Sb. používá termín „ústavní zařízení“, kterým se rozumí školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, ústavy sociální péče a zvláštních dětská zdravotnická zařízeních a obdobné ústavy (zařízení), umožňují-li zvláštní právní předpisy, aby byly zřízeny právnickými nebo fyzickými osobami.
          Dne 14. dubna 2006 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 134/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon s účinností od 1. června 2006 mimo jiné mění i výše citovaný § 30 zákona č. 359/1999 Sb., a tím nově upravuje podmínky pobytu dítěte mimo ústavní zařízení. O nejdůležitějších změnách oproti dosavadní právní úpravě informuje toto stanovisko.
   
          Ředitel ústavního zařízení může po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností povolit pobyt u rodičů, případně jiných fyzických osob dítěti umístěnému v ústavním zařízení na základě předběžného opatření nebo rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy anebo dítěti, kterému byla na základě rozhodnutí soudu uložena ochranná výchova.
          První pobyt dítěte mimo ústavní zařízení lze stanovit nejdéle v rozsahu 14 kalendářních dnů. Na základě poznatků získaných z prvního pobytu lze další pobyt stanovit na delší dobu, případně lze první pobyt prodloužit na základě písemného souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Výjimkou jsou děti, jimž byla na základě rozhodnutí soudu uložena ochranná výchova - těmto dětem nelze první pobyt mimo ústavní zařízení prodloužit.
          Podstatnými náležitostmi, které musí písemný souhlas obecního úřadu obce s rozšířenou působností obsahovat, jsou:

- určení osob, u nichž bude dítě pobývat,
- délka pobytu dítěte mimo ústav, na kterou se souhlas vydává,
- místo pobytu dítěte.

          Z důvodu ochrany dítěte byly upřesněny skutečnosti, které budou posuzovány před vydáním souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností s pobytem dítěte mimo ústavní zařízení. Vždy je nutno přihlédnout zejména k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat. Pokud bude dítě pobývat u jiných fyzických osob než u svých nejbližších příbuzných (rodičů, prarodičů nebo sourozenců), je nutno posoudit bezúhonnost těchto jiných fyzických osob (včetně manžela, druha, dítěte a jiných osob tvořících s žadatelem společnou domácnost) podle § 27 odst. 1 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb., ve znění zákona č. 134/2006 Sb. Za bezúhonného se pro tyto účely nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který směřoval proti životu, zdraví, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo pro jiný trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte. Výslovně bylo upraveno oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností požadovat po jiných osobách než rodičích dítěte předložení výpisu z evidence Rejstříku trestů (toto oprávnění se tedy vztahuje na obecní úřad obce s rozšířenou působností, nikoliv na ředitele příslušného ústavního zařízení).
          Kromě bezúhonnosti, jejíž posouzení je povinné, může obecní úřad obce s rozšířenou působností požádat krajský úřad o odborné posouzení jiné fyzické osoby než rodiče, u níž má dítě pobývat. Krajský úřad je povinen takové odborné posouzení provést. Při odborném posuzování se postupuje přiměřeně podle § 27 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění zákona č. 134/2006 Sb. Měla by být v míře přiměřené danému účelu zohledněna tatáž hlediska,
          která se posuzují u žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče, tj. včetně psychického stavu a zdravotního stavu osob, u kterých má dítě dočasně pobývat, nejde-li o pobyt dítěte u rodičů, prarodičů nebo sourozenců.
          Při udělování souhlasu s pobytem dítěte u rodičů je třeba brát zřetel především na postup sociální terapie a na to, jakého pokroku se podařilo dosáhnout z hlediska odstranění důvodů nařízení ústavní výchovy nebo ochranné výchovy dítěte.
          I nadále platí povinnost vyžádat si předchozí písemný souhlas rodičů dítěte nebo jiných zákonných zástupců (pokud získání tohoto souhlasu nebrání vážná překážka), bylo-li dítě umístěno v ústavním zařízení na základě žádosti rodičů nebo jiných zákonných zástupců a pobyt se má uskutečnit u jiných fyzických osob (viz § 30 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění zákona č. 134/2006 Sb.). Nezměněna zůstává i nutnost získat vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností příslušného podle místa trvalého pobytu fyzické osoby, je-li místo trvalého pobytu dítěte odlišné od místa trvalého pobytu rodičů nebo jiných fyzických osob (§ 30 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění zákona č. 134/2006 Sb.).
           
          Ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy může o povolení pobytu dítěte mimo zařízení rozhodnout sám z moci úřední nebo (častěji) na základě žádosti. O zamítnutí žádosti o povolení pobytu rozhoduje ředitel zařízení ve správním řízení (viz § 24 odst. 3 písm. e) ve spojení s § 36 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb.), přičemž podané odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Písemný souhlas obecního úřadu obce s rozšířenou působností s pobytem dítěte mimo zařízení má povahu podmiňujícího závazného stanoviska ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá zamítavé stanovisko, ředitel zařízení bez dalšího žádost o povolení pobytu správním rozhodnutím zamítne (§ 149 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.).
Jestliže se dítě řádně nechová nebo péče o něj není dostatečně zabezpečena nebo došlo ke změně důvodů, pro něž byl pobyt mimo zařízení povolen, je ředitel zařízení oprávněn pobyt zrušit (opět ve správním řízení – viz § 24 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 36 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb.). Případné odvolání proti tomuto rozhodnutí opět nemá odkladný účinek.

14. Je poskytování dotace podle § 1 nebo § 4 odst. 3 zákona č.  306/1999 Sb. veřejnou podporou ve smyslu Článku 87 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a vztahuje se na její poskytování mechanismus pravidla Evropské unie „de minimis“? 
 
 
            Při zodpovězení otázky, zda pravidlo de minimis platí i pro financování právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí, svazkem obcí nebo registrovanou církví  nebo náboženskou společností (dále jen „právnická osoba“), ze státního rozpočtu, je nezbytné vyjít z níže uvedených právních a jiných předpisů, a to:

- zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací  soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů,
- zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb.,
- zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
- zákona č. 215/2004 Sb.,  o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje,
- metodických pokynů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z 1. ledna 2003 o posuzování veřejné podpory poskytované dle pravidla de minimis v souladu se zákonem č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, a
- dále zmíněných právních předpisů Evropských společenství.