2006/108 Sb. Zákon o sociálních službách

 
       108/2006 Sb., ve znění …469/2024
        

Zákon o sociálních službách
        
       Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
       ČÁST PRVNÍ
       ÚVODNÍ USTANOVENÍ
       § 1
       Předmět úpravy
          (1)  Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci (dále jen „osoba”) prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách.
          (2)  Tento zákon dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, u poskytovatelů zdravotních služeb, ve věznicích, v zařízeních pro zajištění cizinců, v azylových zařízeních a v integračním sociálním podniku .
          (3)  Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie54) .
       § 2
       Základní zásady
          (1)  Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství (§ 37 odst. 2) o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení.
          (2)  Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob. Přednost mají takové formy poskytování sociálních služeb, které podporují setrvání osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí.
       § 3
       Vymezení některých pojmů
          Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)  sociální službou činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení,
b)  nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením,
c)  dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb,
d)  přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám blízkým1) , domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity,
e)  sociálním začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný,
f)  sociálním vyloučením vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace,
g)  zdravotním postižením tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby,
h)  střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb strategický dokument obce nebo kraje schválený na dobu 3 let, který je výsledkem aktivního zjišťování potřeb osob na území obce nebo kraje a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů; jeho obsahem je souhrn a výsledky podkladových analýz a dat, popis způsobu zpracování plánu včetně vymezení spolupráce s obcemi, s poskytovateli sociálních služeb a osobami, kterým jsou sociální služby poskytovány, popis a analýza dostupných zdrojů a potřeb osob, kterým jsou sociální služby určeny, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb obsahující popis budoucího žádoucího stavu a opatření, jejichž prostřednictvím by mělo být tohoto stavu dosaženo, povinnosti zúčastněných subjektů, postup sledování a vyhodnocování plnění plánu včetně způsobu, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb a způsob zajištění sítě sociálních služeb na území kraje; střednědobý plán rozvoje sociálních služeb může být doplněn akčními plány zpracovanými na období jednoho roku, které vycházejí ze střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb,
i)  sítí sociálních služeb souhrn sociálních služeb, které v dostatečné kapacitě, náležité kvalitě a s odpovídající místní dostupností napomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob na území kraje a které jsou v souladu se zjištěnými potřebami osob na území kraje a dostupnými finančními a jinými zdroji; síť sociálních služeb je součástí střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje,
j)  sítí sociálních služeb s celostátním nebo nadregionálním charakterem souhrn sociálních služeb, které v dostatečné kapacitě, náležité kvalitě a s odpovídající dostupností napomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob na území České republiky a které jsou v souladu se zjištěnými potřebami osob na území České republiky; síť sociálních služeb s celostátním nebo nadregionálním charakterem je součástí národní strategie rozvoje sociálních služeb,
k)  pečující osobou
1.  osoba blízká uvedená v žádosti o příspěvek na péči poskytující pomoc osobě před přiznáním příspěvku na péči,
2.  osoba blízká poskytující pomoc osobě, jíž byl přiznán příspěvek na péči,
3.  osoba, které je vypláceno dlouhodobé ošetřovné z nemocenského pojištění z důvodu péče o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí,
4.  osoba, jíž bylo vyplácení dlouhodobého ošetřovného ukončeno, ale nadále pečuje o osobu vyžadující péči v domácím prostředí,
5.  osoba poskytující péči osobě, která spadá do cílové skupiny poskytované služby.
       § 4
       Okruh oprávněných osob
          (1)  Nárok na příspěvek na péči má při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně
a)  osoba, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle zvláštního právního předpisu2) , jde-li o státního občana České republiky,
b)  cizinec, který má na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu3) ,
c)  cizinec, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropské unii na území jiného členského státu Evropské unie, pokud mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu4) ,
d)  rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu a), pokud mu byla vydána pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie podle zvláštního právního předpisu3) ,
e)  rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu b), pokud mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu3) ,
f)  cizinec, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu podle zvláštního právního předpisu5) ,
g)  osoba, které byla udělena mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany podle zvláštního právního předpisu6) ,
h)  cizinec, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci podle zvláštního právního předpisu7) ,
i)  cizinec bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tento nárok zaručuje mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu České republiky,
j)  osoba, které nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie54) , nebo osoba zaměstnaná, samostatně výdělečně činná, osoba ponechávající si takové postavení a její rodinní příslušníci mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie63) ,
k)  cizinec, kterému byla vydána zaměstnanecká karta podle zvláštního právního předpisu59) ,
l)  cizinec, který je zaměstnán nebo již byl zaměstnán na území České republiky alespoň po dobu 6 měsíců a je v evidenci uchazečů o zaměstnání60) , pokud mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu61) ,
m)  rodinný příslušník62) osob uvedených v písmenech f), h), k) a l), pokud mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu61) ,
n)  cizinec, kterému bylo vydáno krátkodobé vízum za účelem sezónního zaměstnání65) nebo vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání66) ,
o)  cizinec, kterému byla vydána karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance67) nebo karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance jiného členského státu Evropské unie68) , a je převeden do obchodní korporace nebo odštěpného závodu se sídlem na území České republiky,
p)  rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu o), pokud mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu62) ,
           
          a to, pokud má bydliště na území České republiky, s výjimkou osob uvedených v písmenech j), n) a o); co se rozumí bydlištěm, stanoví zákon o pomoci v hmotné nouzi49) .
          (2)  Sociální služby se při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně poskytují
a)  osobám uvedeným v odstavci 1, s výjimkou osob uvedených v písmenech n) až p); podmínka bydliště na území České republiky zde neplatí,
b)  občanovi členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu3) po dobu delší než 3 měsíce,
c)  rodinnému příslušníkovi občana členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu3) po dobu delší než 3 měsíce.
          (3)  Sociální služby uvedené v § 57, 59 až 63 a 69 se při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně poskytují také osobě, která není uvedena v odstavci 2, pokud oprávněně pobývá na území České republiky podle zvláštního právního předpisu3) . Sociální služby uvedené v § 57, 60 a 69 se poskytují také osobě, která je obětí trestného činu obchodování s lidmi nebo trestného činu zavlečení48) . Sociální služby uvedené v § 37 se poskytují osobě, která je obětí trestného činu, pokud oprávněně pobývá na území České republiky podle zvláštního právního předpisu3) , a osobě, která je obětí trestného činu obchodování s lidmi nebo trestného činu zavlečení.
       § 5
       Působnost v oblasti sociálních služeb
          (1)  Státní správu podle tohoto zákona vykonávají
a)  Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo”),
b)  krajské úřady,
c)  obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
d)  Institut posuzování zdravotního stavu,
e)  Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce”).
          (2)  Výkon působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.
          (3)  V oblasti sociálních služeb vykonávají působnost podle tohoto zákona také obce a kraje.
       § 6
       Poskytovatelé sociálních služeb
          Poskytovateli sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu nebo státní příspěvkové organizace, které jsou právnickými osobami.
       ČÁST DRUHÁ
       PŘÍSPĚVEK NA PÉČI
       HLAVA I
       PODMÍNKY NÁROKU NA PŘÍSPĚVEK NA PÉČI
       § 7
          (1)  Příspěvek na péči (dále jen „příspěvek”) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.
          (2)  Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) nebo dětský domov52) , anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu7a) ; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu7b) poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.
          (3)  Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku.
          (4)  O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.
       § 8
          (1)  Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a)  stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby,
b)  stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb,
c)  stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb,
d)  stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb,
           
          a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.
          (2)  Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a)  stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,
b)  stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,
c)  stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,
d)  stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,
           
          a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
       § 9
          (1)  Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:
a)  mobilita,
b)  orientace,
c)  komunikace,
d)  stravování,
e)  oblékání a obouvání,
f)  tělesná hygiena,
g)  výkon fyziologické potřeby,
h)  péče o zdraví,
i)  osobní aktivity,
j)  péče o domácnost.
          (2)  Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. h) se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem.
          (3)  Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.
          (4)  Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
          (5)  Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
          (6)  Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.
       § 10
          U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.
       HLAVA II
       VÝŠE PŘÍSPĚVKU
       § 11
          (1)  Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc
a)  3 300 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),
b)  7 400 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),
c)  16 100 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),
d)  v případě, že jde o stupeň IV (úplná závislost),
1.  23 000 Kč, pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb podle § 48, 50 až 52, nebo
2.  27 000 Kč v ostatních případech.
          (2)  Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc
a)  880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),
b)  4 900 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),
c)  14 800 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),
d)  v případě, že jde o stupeň IV (úplná závislost),
1.  23 000 Kč, pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb podle § 48 až 52, nebo
2.  27 000 Kč v ostatních případech.
          (3)  Částky příspěvku uvedené v odstavcích 1 a 2 se podle § 12 zvyšují o 2 000 Kč za kalendářní měsíc.
       HLAVA III
       ZVÝŠENÍ PŘÍSPĚVKU
       § 12
          (1)  Zvýšení příspěvku podle § 11 odst. 3 náleží
a)  nezaopatřenému dítěti22) do 18 let věku, kterému náleží příspěvek, s výjimkou
1.  dítěte, kterému náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému dávek pěstounské péče podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí,
2.  dítěte, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému dávek pěstounské péče proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, který je stejný nebo vyšší než tento příspěvek,
3.  dítěte, které je v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež, a
b)  rodiči, kterému náleží příspěvek, a který pečuje o nezaopatřené dítě do 18 let věku,
           
          jestliže rozhodný příjem oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a existenčním minimu27) .
          (2)  Zvýšení příspěvku náleží v kalendářním měsíci, v němž se vyplácí příspěvek.
          (3)  Plné přímé zaopatření v zařízení pro péči o děti nebo mládež se posuzuje podle § 7 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře. Pro účely nároku na zvýšení příspěvku podle odstavce 1 se příjmem oprávněné osoby nebo společně posuzovaných osob rozumí příjmy podle § 5 zákona o státní sociální podpoře. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem, je období kalendářního čtvrtletí, předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu zvýšení příspěvku prokazuje, popřípadě nárok na zvýšení příspěvku uplatňuje. Okruh společně posuzovaných osob se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře, s výjimkou ustanovení o společně posuzovaných osobách pro účely příspěvku na bydlení.
          (4)  Neprokáže-li oprávněná osoba rozhodný příjem podle § 21 odst. 2 písm. e), zastaví se výplata zvýšení příspěvku od splátky náležející za kalendářní měsíc, do jehož konce je třeba prokázat výši příjmů pro výplatu zvýšení příspěvku na následující kalendářní čtvrtletí. Neprokáže-li se rozhodný příjem ani do konce kalendářního čtvrtletí, za které by se mělo uvedené zvýšení příspěvku vyplácet, nárok na zvýšení příspěvku zaniká.
       HLAVA IV
       NÁROK NA PŘÍSPĚVEK A JEHO VÝPLATU
       § 13
          (1)  Nárok na příspěvek vzniká dnem splnění podmínek stanovených v § 7 a 8.
          (2)  Nárok na výplatu příspěvku vzniká podáním žádosti o přiznání příspěvku, na který vznikl nárok podle odstavce 1, není-li řízení o jeho přiznání zahájeno z moci úřední. Příspěvek může být přiznán a vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku; osobě, u které bylo provedeno sociální šetření v průběhu hospitalizace podle § 25 odst. 1 věty druhé, může být příspěvek přiznán nejdříve ode dne, kdy příslušné krajské pobočce Úřadu práce bylo doručeno oznámení a potvrzení podle § 21 odst. 1 písm. e). Nárok na výplatu zvýšení příspěvku podle § 12 odst. 1 vzniká nejdříve od počátku kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla žádost o zvýšení příspěvku podána; tím není dotčeno ustanovení § 12 odst. 2.
          (3)  Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na příspěvek jen po část kalendářního měsíce, náleží příspěvek ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc.
       § 14
       Změna nároku na příspěvek a jeho výplatu
          (1)  Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, příspěvek se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož příspěvek nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však 3 roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na příspěvek nebo jeho zvýšení.
          (2)  Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, příspěvek se odejme nebo se jeho výplata zastaví nebo sníží, a to od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl příspěvek vyplacen.
          (3)  Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že příspěvek má být zvýšen, provede se zvýšení příspěvku od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato změna nastala.
          (4)  Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že příspěvek má být snížen, provede se snížení příspěvku od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí o snížení příspěvku.
          (5)  Změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek tak, že příspěvek nenáleží, příspěvek se odejme od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl příspěvek vyplacen.
       § 14a
          (1)  Příspěvek se nevyplácí, jestliže je oprávněné osobě po celý kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, nejde-li o poskytování sociálních služeb podle § 52; to neplatí v případě, kdy je s oprávněnou osobou k hospitalizaci přijata podle jiného právního předpisu7c) jako průvodce fyzická osoba, která byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášena podle § 21 odst. 1 písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm. c) jako osoba poskytující pomoc. Podmínka celého kalendářního měsíce není splněna, pokud k hospitalizaci došlo první den v kalendářním měsíci nebo k propuštění z tohoto zařízení došlo poslední den v kalendářním měsíci. Výplata příspěvku se zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byla oprávněná osoba k hospitalizaci přijata, není-li podle § 21a odst. 1 ohlášeno propuštění ze zdravotnického zařízení. Výplata příspěvku se obnoví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém hospitalizace netrvala po celý kalendářní měsíc.
          (2)  Dosáhne-li oprávněná osoba 18 let věku, příspěvek se vyplácí od následujícího kalendářního měsíce ve výši podle § 11 odst. 2 odpovídající stupni závislosti stanovenému před 18. rokem věku. Současně krajská pobočka Úřadu práce zahájí řízení z moci úřední za účelem nového stanovení stupně závislosti podle § 8 a tomu odpovídající výše příspěvku.
       § 15
       Zánik nároku na příspěvek a jeho výplatu
          (1)  Nárok na příspěvek nezaniká uplynutím času.
          (2)  Nárok na výplatu příspěvku nebo jeho části zaniká uplynutím 1 roku ode dne, od kterého příspěvek nebo jeho část náleží, nejde-li o případy podle § 14 odst. 1. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o příspěvku.
       § 16
       Přechod nároku na příspěvek a jeho výplatu
          (1)  Zemřel-li žadatel o příspěvek před pravomocným rozhodnutím o příspěvku, vstupuje do dalšího řízení a nabývá nárok na částky splatné do dne jeho smrti osoba blízká, asistent sociální péče uvedený v § 83, zařízení sociálních služeb poskytující pobytové sociální služby podle § 48, 49 nebo 50, zdravotnické zařízení poskytující sociální služby podle § 52, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) , dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu, pokud některá z těchto fyzických nebo právnických osob byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě v průběhu řízení ohlášena podle § 21 odst. 1 písm. d), jako osoba, která poskytuje žadateli o příspěvek pomoc. Účastníky řízení se stávají všechny fyzické nebo právnické osoby uvedené ve větě první, které se od zahájení řízení podílely na pomoci žadateli o příspěvek do dne jeho smrti. Tyto osoby nabývají nárok na částky příspěvku splatné do dne smrti žadatele o příspěvek za kalendářní měsíc, ve kterém poskytovaly pomoc. Pokud se v kalendářním měsíci podílelo na pomoci žadateli o příspěvek více těchto osob, nabývají nárok na částku příspěvku rovným dílem, pokud nepředloží příslušné krajské pobočce Úřadu práce dohodu o jiném rozdělení částky příspěvku. Nárok na výplatu příspěvku nenáleží za kalendářní měsíc, ve kterém žadatel o příspěvek zemřel, pokud mu od prvního dne tohoto kalendářního měsíce do dne smrti byla poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.
          (2)  Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, vyplatí se splatné částky příspěvku, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, fyzické nebo právnické osobě uvedené v odstavci 1 větě první, pokud v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen, poskytovala oprávněné osobě pomoc a byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášena podle § 21 odst. 1 písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm. c). Pokud se v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen, podílelo na pomoci oprávněné osobě více fyzických nebo právnických osob, nabývají tyto osoby nárok na příspěvek rovným dílem, pokud nepředloží příslušné krajské pobočce Úřadu práce dohodu o jiném rozdělení částky příspěvku. Nárok na výplatu příspěvku nenáleží za kalendářní měsíc, ve kterém oprávněná osoba zemřela, pokud jí od prvního dne tohoto kalendářního měsíce do dne smrti byla poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.
          (3)  Nárok na příspěvek není předmětem dědictví.
       § 17
       Postoupení a srážky
          (1)  Nárok na příspěvek nelze postoupit ani dát do zástavy.
          (2)  Příspěvek nepodléhá výkonu rozhodnutí a nemůže být předmětem dohody o srážkách.
       HLAVA V
       VÝPLATA PŘÍSPĚVKU
       § 18
       Způsob výplaty příspěvku
          (1)  Příspěvek se vyplácí měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který náleží.
          (2)  Příspěvek vyplácí krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k rozhodnutí o příspěvku.
          (3)  Příspěvek se vyplácí v české měně převodem na platební účet určený příjemcem příspěvku uvedeným v § 19, popřípadě zvláštním příjemcem příspěvku, nebo poštovním poukazem, a to podle rozhodnutí příjemce příspěvku uvedeného v § 19, popřípadě zvláštního příjemce příspěvku. Požádá-li příjemce příspěvku, popřípadě zvláštní příjemce příspěvku, o změnu způsobu výplaty příspěvku, je krajská pobočka Úřadu práce povinna provést změnu způsobu výplaty od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla taková žádost doručena.
          (4)  Podle odstavce 3 se nepostupuje, jde-li o výplatu příspěvku z důvodu přechodu nároku na jeho výplatu podle § 16, a je-li příspěvek vyplácen do ciziny na základě aplikace přímo použitelných předpisů Evropské unie; v těchto případech způsob výplaty určí plátce příspěvku, a to buď poštovním poukazem, nebo poukazem na platební účet.
          (5)  Dojde-li v době, ve které je příspěvek vyplácen, ke změně místa trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby, zastaví krajská pobočka Úřadu práce, která byla před touto změnou k výplatě příspěvku příslušná, výplatu příspěvku, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž se o změně trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby dozvěděla. Krajská pobočka Úřadu práce uvedená ve větě první předá krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby podklady, na jejichž základě byl příspěvek přiznán. Příslušná krajská pobočka Úřadu práce vyplácí příspěvek od měsíční splátky následující po kalendářním měsíci, v němž byla výplata příspěvku zastavena.
       § 18a
       (zrušen zák. č. 367/2011 Sb. k 1.1.2011)
       § 19
       Příjemce příspěvku
          (1)  Příjemcem příspěvku je oprávněná osoba, není-li dále stanoveno jinak.
          (2)  Namísto oprávněné osoby je příjemcem příspěvku
a)  zákonný zástupce nebo opatrovník, nebo
b)  jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
       § 20
       Výplata příspěvku zvláštnímu příjemci
          (1)  Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví zvláštního příjemce příspěvku, jestliže oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v § 19 odst. 2,
a)  nemůže příspěvek přijímat, nebo
b)  nevyužívá příspěvek nebo nemůže příspěvek využívat k zajištění potřebné pomoci.
          (2)  S ustanovením zvláštního příjemce musí oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v § 19 odst. 2, souhlasit; souhlas této osoby se nevyžaduje, pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření poskytovatele zdravotních služeb nemůže tento souhlas podat, a v případě, kdy zvláštní příjemce je ustanoven z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. b). Zvláštním příjemcem nemůže být ustanoven ten, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy oprávněné osoby.
          (3)  Krajská pobočka Úřadu práce může ustanovit zvláštním příjemcem jen fyzickou osobu, která s tímto ustanovením souhlasí.
          (4)  Zvláštní příjemce je povinen příspěvek používat ve prospěch oprávněné osoby. Zvláštní příjemce ustanovený podle odstavce 1 písm. a) používá příspěvek podle pokynů oprávněné osoby, s výjimkou osoby, která vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření poskytovatele zdravotních služeb nemůže tyto pokyny udělovat. Na žádost oprávněné osoby nebo na žádost krajské pobočky Úřadu práce je zvláštní příjemce povinen podat písemné vyúčtování příspěvku, který mu byl vyplacen, a to ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti.
          (5)  Krajská pobočka Úřadu práce zruší rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce, jestliže odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustanoven, nebo jestliže zvláštní příjemce neplní povinnosti uvedené v odstavci 4.
       HLAVA VI
       POVINNOSTI ŽADATELE O PŘÍSPĚVEK, OPRÁVNĚNÉ OSOBY A JINÉHO PŘÍJEMCE PŘÍSPĚVKU
       § 21
          (1)  Žadatel o příspěvek a oprávněná osoba, jejichž zdravotní stav je třeba posoudit pro stanovení stupně závislosti, jsou povinni
a)  podrobit se sociálnímu šetření,
b)  podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu, podrobit se vyšetření zdravotního stavu u poskytovatele zdravotních služeb určeného Institutem posuzování zdravotního stavu anebo jinému odbornému vyšetření, předložit určenému poskytovateli zdravotních služeb lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které jim byly vydány, sdělit a doložit další údaje, které jsou významné pro vypracování posudku, nebo poskytnout jinou součinnost, která je potřebná k vypracování posudku, jsou-li k tomu Institutem posuzování zdravotního stavu vyzváni, a to ve lhůtě, kterou Institut posuzování zdravotního stavu určí,
c)  osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu,
d)  písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce v průběhu řízení o příspěvku změny ve skutečnostech, které byly uvedeny v žádosti o příspěvek, a změny rozhodné pro průběh řízení, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy taková změna nastala; tato povinnost musí být splněna i v době přerušení řízení,
e)  písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce, že je mu poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče64) pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů, a doložit tuto skutečnost potvrzením poskytovatele zdravotních služeb,
f)  písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce propuštění ze zdravotnického zařízení lůžkové péče v případech uvedených v písmenu e), a to ve lhůtě 5 dnů.
          (2)  Příjemce příspěvku je povinen
a)  písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu,
b)  na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčila-li krajská pobočka Úřadu práce lhůtu delší,
c)  písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce změny týkající se zajištění pomoci, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala; tuto povinnost plní příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem, jehož součástí je písemný souhlas osoby blízké anebo jiné fyzické osoby nebo právnické osoby s poskytováním pomoci oprávněné osobě,
d)  využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v § 83 nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu,
e)  písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí výši příjmu rozhodnou pro zvýšení příspěvku podle § 12 odst. 1; tato povinnost se považuje také za splněnou, pokud příjemce příspěvku písemně sdělí příslušné krajské pobočce Úřadu práce, že ve stanovené lhůtě, popřípadě ve lhůtě uvedené v § 12 odst. 4, prokázal rozhodné příjmy pro účely přídavku na dítě podle zákona o státní sociální podpoře, a že okruh společně posuzovaných osob pro účely zvýšení příspěvku je stejný jako pro účely přídavku na dítě.
          (3)  Výplata příspěvku může být po předchozím písemném upozornění zastavena, příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o příspěvek, oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku nesplní některou povinnost uvedenou v odstavci 1 a 2.
          (4)  Výplata příspěvku se zastaví, jestliže příjemce příspěvku nesplní oznamovací povinnost uvedenou v odstavci 2 písm. a) až c), a to ani na písemnou výzvu krajské pobočky Úřadu práce ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení výzvy, ve které byl příjemce příspěvku na následek porušení oznamovací povinnosti upozorněn. Výplata příspěvku se zastaví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato lhůta uplynula. Výplata příspěvku se obnoví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém byla oznamovací povinnost podle věty první dodatečně splněna.
       § 21a
          (1)  Osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83, který poskytuje oprávněné osobě pomoc, jsou povinni písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce přijetí oprávněné osoby k hospitalizaci a propuštění z hospitalizace, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala, pokud tuto povinnost nemůže splnit příjemce příspěvku podle § 21 odst. 2 písm. a); tuto povinnost má i zařízení sociálních služeb uvedené v § 48 až 50, jestliže poskytuje oprávněné osobě pobytové sociální služby, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) a dětský domov.
          (2)  Osoba blízká, asistent sociální péče uvedený v § 83, poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje pobytové sociální služby podle § 48 až 50, zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle § 52, a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) a dětský domov, pokud poskytovaly oprávněné osobě pomoc, jsou povinny ohlásit úmrtí oprávněné osoby příslušné krajské pobočce Úřadu práce ve lhůtě do 8 dnů ode dne úmrtí oprávněné osoby.
       § 22
       Přeplatky
          (1)  Příjemce příspěvku, který přijal příspěvek nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo jinak způsobil, že příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátit; povinnost vrátit příspěvek nebo jeho část má též osoba, která po smrti oprávněné osoby přijala příspěvek nebo jeho část, které jí nenáleží.
          (2)  Nárok na vrácení přeplatku zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byl vyplacen. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo o žalobě.
          (3)  O povinnosti vrátit přeplatek podle odstavců 1 a 2 rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce, která příspěvek vyplácí nebo naposledy vyplácela. Přeplatky vybírá krajská pobočka Úřadu práce, která o povinnosti vrátit přeplatek rozhodla.
          (4)  Povinnost vrátit přeplatek nevzniká, jestliže tento přeplatek nepřesahuje částku 100 Kč.
          (5)  Krajská pobočka Úřadu práce může rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit přeplatek, jde-li o částku do 20 000 Kč v každém jednotlivém případě nebo na základě předchozího souhlasu ministerstva, jde-li o částku nad 20 000 Kč v každém jednotlivém případě.
          (6)  Vrácené prostředky podle odstavce 1 jsou příjmem státního rozpočtu v případě jejich vrácení v jiném roce, než v roce poskytnutí; tyto prostředky je povinen orgán, který je vybral, bezodkladně odvést do státního rozpočtu. Vrácené prostředky, k jejichž vrácení došlo v roce jejich poskytnutí ze státního rozpočtu, se použijí ke stejnému účelu v tomtéž roce, popřípadě se stávají předmětem finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem.
       HLAVA VII
       ŘÍZENÍ O PŘÍSPĚVKU
       § 23
          (1)  Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem; pokud není osoba schopna jednat samostatně a nemá zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z úřední moci.
          (2)  Je-li nezletilá osoba svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné fyzické osoby, zastupuje ji v řízení o příspěvku tato fyzická osoba.
          (3)  Využívá-li nezletilá osoba pobytové služby (§ 48, 50, 52), vyzve krajská pobočka Úřadu práce osobu uvedenou v odstavci 2 nebo zákonného zástupce nebo opatrovníka, aby požádali o příspěvek nejpozději do 2 měsíců ode dne doručení výzvy. Pokud tak v této lhůtě neučiní nebo pokud pobyt zákonného zástupce nebo opatrovníka této osoby anebo osoby uvedené v odstavci 2 není znám, zastupuje tuto osobu v řízení o příspěvku zařízení sociálních služeb.
          (4)  Řízení o změně výše již přiznaného příspěvku nebo o zastavení jeho výplaty nebo o jeho odnětí se zahajuje na návrh příjemce příspěvku nebo z moci úřední, nejde-li o postup podle § 26a odst. 1, v němž se řízení nevede. Návrh na změnu výše přiznaného příspěvku podává příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem.
          (5)  Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví pro řízení o příspěvku opatrovníka též osobě, která není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jednat samostatně a nemá zástupce; o ustanovení opatrovníka rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb.
       § 24
          Žádost o příspěvek musí kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahovat
a)  označení fyzické nebo právnické osoby, která osobě poskytuje nebo bude poskytovat pomoc, rozsah pomoci a písemný souhlas fyzické nebo právnické osoby s jejím poskytováním,
b)  určení, jakým způsobem má být příspěvek vyplácen,
c)  doklad o výši příjmu oprávněné osoby a společně posuzovaných osob v rozhodném období v případech, kdy má být podle § 12 odst. 1 příspěvek zvýšen.
       § 25
          (1)  Krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální šetření podle věty první provádí příslušná krajská pobočka Úřadu práce také v průběhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, jestliže je této osobě poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů; podmínkou je, že tato skutečnost byla oznámena a doložena podle § 21 odst. 1 písm. e). Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě.
          (2)  Krajská pobočka Úřadu práce zašle Institutu posuzování zdravotního stavu8) žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek.
          (3)  Při posuzování stupně závislosti osoby vychází Institut posuzování zdravotního stavu ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.
          (4)  Institut posuzování zdravotního stavu zašle příslušné krajské pobočce Úřadu práce stejnopis posudku vydaného podle zvláštního právního předpisu51) s uvedením základních životních potřeb, které osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení je součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží žadatel.
          (5)  Krajská pobočka Úřadu práce provádí sociální šetření také, pokud o to Institut posuzování zdravotního stavu požádá v případech, kdy provádí kontrolu původního posouzení zdravotního stavu osoby.
       § 26
          (1)  Krajská pobočka Úřadu práce přeruší řízení o příspěvku na dobu, po kterou
a)  Institut posuzování zdravotního stavu posuzuje stupeň závislosti osoby, nebo
b)  je osobě poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, pokud nebylo do dne přijetí osoby k hospitalizaci provedeno sociální šetření; to neplatí, je-li osobě poskytována v průběhu hospitalizace u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů, a tato skutečnost byla oznámena a doložena podle § 21 odst. 1 písm. e).
          (2)  Krajská pobočka Úřadu práce zastaví řízení o příspěvku, jestliže žadatel o příspěvek zemřel před provedením sociálního šetření podle § 25 odst. 1.
          (3)  Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat.
       § 26a
          (1)  Řízení se nevede, jestliže krajská pobočka Úřadu práce zastaví výplatu příspěvku podle § 14a odst. 1, § 18 odst. 5 nebo § 21 odst. 4 anebo podle § 14a odst. 2 věty první změní výši vypláceného příspěvku. V těchto případech je krajská pobočka Úřadu práce povinna doručit příjemci příspěvku písemné oznámení o zastavení výplaty příspěvku nebo o změně jeho výše. Písemné oznámení se nedoručuje do vlastních rukou.
          (2)  Proti postupu uvedenému v odstavci 1 lze uplatnit námitky nejpozději do 15 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém byla výplata příspěvku zastavena nebo ve kterém došlo ke změně jeho výše.
          (3)  Námitky se podávají písemně u příslušné krajské pobočky Úřadu práce. Tato krajská pobočka Úřadu práce vydá do 30 dnů ode dne, kdy jí námitky došly, rozhodnutí o zastavení výplaty příspěvku nebo o změně jeho výše.
       § 27
          Podá-li osoba žádost o příspěvek a zároveň žádost o zvýšení příspěvku podle § 12, krajská pobočka Úřadu práce vede o těchto žádostech společné řízení. Krajská pobočka Úřadu práce spojí řízení o příspěvku a o zvýšení příspěvku podle § 12 také v případě, kdy žádost o zvýšení příspěvku podle § 12 byla podána v průběhu řízení o příspěvku a nebylo dosud vydáno rozhodnutí.
       § 28
          (1)  O odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce rozhoduje ministerstvo.
          (2)  Stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje ministerstvo9) ; ustanovení § 26 platí obdobně.
          (3)  Odvolání nemá odkladný účinek.
       HLAVA VIII
       KONTROLA VYUŽÍVÁNÍ PŘÍSPĚVKU
       § 29
          (1)  Krajská pobočka Úřadu práce kontroluje, zda
a)  příspěvek byl využit k zajištění pomoci,
b)  pomoc je poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v § 83, nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu7a) ,
c)  pomoc je poskytována osobně tím, kdo byl uveden v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášen podle § 21 odst. 1 písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm. c),
d)  způsob poskytované pomoci a její rozsah odpovídá stanovenému stupni závislosti a zda je zaměřena na základní životní potřeby, které podle výsledku posouzení stupně závislosti Institutem posuzování zdravotního stavu není osoba schopna zvládat,
e)  v případě, kdy je pomoc poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v § 83, je tato osoba zdravotně způsobilá; za zdravotně způsobilou osobu k poskytování pomoci se nepovažuje osoba, která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc poskytovat,
f)  byla s poskytovatelem sociálních služeb uzavřena smlouva o poskytování sociálních služeb.
          (2)  Zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v krajské pobočce Úřadu práce a zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v ministerstvu jsou na základě souhlasu osoby oprávněni vstupovat do obydlí, v němž osoba žije, za účelem provedení sociálního šetření a kontroly využívání příspěvku. Oprávnění k této činnosti jsou povinni prokázat služebním průkazem společně se zvláštním oprávněním vydaným příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce nebo ministerstvem jako doložkou služebního průkazu. Toto zvláštní oprávnění obsahuje označení účelu vydání, číslo služebního průkazu, jméno, popřípadě jména, a příjmení zaměstnance a identifikační údaje vydávající krajské pobočky Úřadu práce nebo ministerstva.
          (3)  Na postup při kontrole podle odstavce 1 se nevztahuje kontrolní řád34) .
          (4)  O výsledku kontroly podle odstavce 1 provede krajská pobočka Úřadu práce záznam do spisu, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. Záznam o výsledku kontroly podepisují osoby, které kontrolu provedly. Se záznamem musí být kontrolovaný seznámen.
          (5)  Zjistí-li krajská pobočka Úřadu práce při kontrole podle odstavce 1 závažné nedostatky v poskytovaných sociálních službách nebo zjistí-li, že sociální služby jsou poskytovány bez oprávnění k jejich poskytování podle § 78 odst. 1, je povinna neprodleně písemně informovat krajský úřad příslušný podle § 78 odst. 2.
          (6)  Poskytuje-li oprávněné osobě pomoc osoba blízká1) nebo asistent sociální péče, krajská pobočka Úřadu práce vydá těmto osobám na jejich žádost bezplatně písemné potvrzení prokazující dobu této péče pro účely hmotné nouze, zdravotního pojištění, důchodového pojištění, zaměstnanosti a uplatnění slev na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; v tomto potvrzení vždy uvede stupeň závislosti osoby, které je péče poskytována. Pro účely důchodového pojištění se v potvrzení uvede též údaj o výši příspěvku, která oprávněné osobě v době poskytování pomoci náležela.
          (7)  Příjemce příspěvku je povinen na vyžádání správního orgánu, který provádí kontrolu využívání příspěvku prokázat, že byl příspěvek využit k zajištění pomoci, a to způsobem, který osvědčí využití příspěvku, nebo dokladem o vyplacení příspěvku fyzickým nebo právnickým osobám, které poskytují pomoc při zvládání základních životních potřeb, uvedeným v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášeným podle § 21 odst. 1 písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm. c), a to nejvýše 1 rok zpětně.
       HLAVA IX
       INFORMAČNÍ SYSTÉM O PŘÍSPĚVKU
       § 30
          (1)  Údaje o žadatelích o příspěvek, o příjemcích příspěvku, výši příspěvku a o fyzických a právnických osobách, které poskytují pomoc, jsou vedeny v informačním systému o příspěvku na péči, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí, jehož správcem je ministerstvo. Krajské pobočky Úřadu práce jsou oprávněny zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o příspěvku, včetně osobních údajů, v informačním systému o příspěvku, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup a zároveň zajišťujícím ochranu osobních údajů10) .
          (2)  Ministerstvo zajišťuje pro provádění zákona na vlastní náklady počítačový program (software), potřebný pro rozhodování o příspěvku, jeho výplatu a kontrolu, včetně jeho aktualizací, a poskytuje bezplatně tento program krajským pobočkám Úřadu práce.
          (3)  Krajské pobočky Úřadu práce jsou povinny zajistit uložení všech údajů z informačního systému, které byly získány na základě zpracování údajů podle odstavce 1, a všech písemností a spisů týkajících se pravomocně ukončených správních řízení o příspěvku po dobu 15 kalendářních let následujících po kalendářním roce, v němž došlo k pravomocnému ukončení takového správního řízení nebo k poslednímu uložení údajů do informačního systému. Pro účely tohoto zákona se písemností a spisem rozumí spis a písemnost podle zvláštního právního předpisu13) .
       HLAVA X
       (zrušena zák. č. 261/2007 Sb. k 1.1.2008)
       ČÁST TŘETÍ
       SOCIÁLNÍ SLUŽBY
       HLAVA I
       DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB A ÚHRADA NÁKLADŮ ZA POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
       Díl 1
       Základní druhy a formy sociálních služeb
       § 32
          Sociální služby zahrnují
a)  sociální poradenství,
b)  služby sociální péče,
c)  služby sociální prevence.
       § 33
       Formy poskytování sociálních služeb
          (1)  Sociální služby se poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo terénní.
          (2)  Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb.
          (3)  Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování.
          (4)  Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí.
          (5)  Při poskytování sociálních služeb lze ty činnosti, u nichž to je možné a vhodné, poskytovat v distanční formě. Poskytováním činnosti v distanční formě se rozumí poskytování činnosti zajišťující potřeby osoby bez přímého vzájemného kontaktu zaměstnanců poskytovatele sociálních služeb a osoby, zejména prostřednictvím elektronických nebo zásilkových služeb.
       § 34
       Zařízení sociálních služeb
          (1)  Pro poskytování sociálních služeb se zřizují tato zařízení sociálních služeb:
a)  centra denních služeb,
b)  denní stacionáře,
c)  týdenní stacionáře,
d)  domovy pro osoby se zdravotním postižením,
e)  domovy pro seniory,
f)  domovy se zvláštním režimem,
g)  chráněné bydlení,
h)  azylové domy,
i)  domy na půl cesty,
j)  zařízení pro krizovou pomoc,
k)  nízkoprahová denní centra,
l)  nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,
m)  noclehárny,
n)  terapeutické komunity,
o)  sociální poradny,
p)  sociálně terapeutické dílny,
q)  centra sociálně rehabilitačních služeb,
r)  pracoviště rané péče,
s)  intervenční centra,
t)  zařízení následné péče,
u)  centra duševního zdraví,
v)  zařízení odlehčovacích služeb,
w)  pracoviště pečovatelské služby,
x)  kontaktní centra.
          (2)  Kombinací zařízení sociálních služeb lze zřizovat mezigenerační a integrovaná centra.
       § 35
       Základní činnosti při poskytování sociálních služeb
          (1)  Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou:
a)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
b)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
c)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
d)  poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,
e)  pomoc při zajištění chodu domácnosti,
f)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
g)  základní sociální poradenství,
h)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
i)  sociálně terapeutické činnosti,
j)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
k)  distanční krizová pomoc,
l)  nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,
m)  podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností,
n)  pomoc při zajištění bezpečí a možnosti setrvání v přirozeném sociálním prostředí,
o)  distanční psychosociální podpora.
          (2)  Rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb stanoví prováděcí právní předpis.
          (3)  Základní činnosti uvedené u jednotlivých druhů sociálních služeb v § 37, 39 až 52 a § 54 až 70a  jsou poskytovatelé sociálních služeb povinni vždy zajistit.
          (4)  Fakultativně mohou být při poskytování sociálních služeb zajišťovány další činnosti.
       § 36
          Rozsah a podmínky zabezpečení a hrazení zdravotní péče o osoby, kterým se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb uvedených v § 34 odst. 1 písm. c) až f), upravují zvláštní právní předpisy19) . Ošetřovatelská a rehabilitační péče je těmto osobám poskytována především prostřednictvím zaměstnanců zařízení uvedených v předchozí větě, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu20) .
       Díl 2
       Sociální poradenství
       § 37
          (1)  Sociální poradenství zahrnuje
a)  základní sociální poradenství,
b)  odborné sociální poradenství.
          (2)  Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Základní sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit.
          (3)  Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí, poradnách pro osoby s potřebou paliativní péče, přirozeném sociálním prostředí osoby a ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností.
          (4)  Služba podle odstavce 3 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
b)  sociálně terapeutické činnosti,
c)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
d)  činnosti poskytující podporu pečujícím a činnosti, které spočívají v nácviku dovedností pečujících osob pro zvládání péče o osoby závislé na jejich pomoci.
          (5)  Základní sociální poradenství poskytované sociálními službami podle § 39, 40, 44 a 46 může být poskytováno také pečujícím osobám v rozsahu činností poskytujících podporu pečujícím a činností, které spočívají v nácviku dovedností pečujících osob pro zvládání péče o osoby závislé na jejich pomoci. Tyto činnosti jsou pro účely financování sociálních služeb považovány za základní činnost.
       Díl 3
       Služby sociální péče
       § 38
          Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.
       § 39
       Osobní asistence
          (1)  Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje zejména tyto základní činnosti:
a)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
b)  pomoc při osobní hygieně,
c)  pomoc při zajištění stravy,
d)  pomoc při zajištění chodu domácnosti,
e)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
f)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
g)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
h)  pomoc při zajištění bezpečí a možnosti setrvání v přirozeném sociálním prostředí.
       § 40
       Pečovatelská služba
          (1)  Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb vyjmenované úkony.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
b)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
c)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
d)  pomoc při zajištění chodu domácnosti,
e)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
f)  pomoc při zajištění bezpečí a možnosti setrvání v přirozeném sociálním prostředí,
g)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 41
       Tísňová péče
          (1)  Tísňová péče je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové situaci,
b)  sociálně terapeutické činnosti,
c)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 42
       Průvodcovské a předčitatelské služby
          (1)  Průvodcovské a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služby mohou být poskytovány též jako součást jiných služeb.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
b)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 43
       Podpora samostatného bydlení
          (1)  Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při zajištění chodu domácnosti,
b)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
c)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
d)  sociálně terapeutické činnosti,
e)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 44
       Odlehčovací služby
          (1)  Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující  osobě nezbytný odpočinek. Pobytová odlehčovací služba může být poskytována v součtu nejdéle 180 dnů v kalendářním roce; do uvedené doby se započítá pouze služba poskytnutá stejným poskytovatelem.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
b)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
c)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
d)  poskytnutí ubytování v případě pobytové služby,
e)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
f)  sociálně terapeutické činnosti,
g)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
h)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
i)  pomoc při zajištění bezpečí a možnosti setrvání v přirozeném sociálním prostředí.
       § 45
       Centra denních služeb
          (1)  V centrech denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
b)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
c)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
d)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
e)  sociálně terapeutické činnosti,
f)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 46
       Denní stacionáře
          (1)  V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
b)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
c)  poskytnutí stravy,
d)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
e)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
f)  sociálně terapeutické činnosti,
g)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 47
       Týdenní stacionáře
          (1)  V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy,
c)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
d)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
e)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
f)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
g)  sociálně terapeutické činnosti,
h)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 48
       Domovy pro osoby se zdravotním postižením
          (1)  V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
          (2)  Osobám mladším 4 let se pobytové služby podle odstavce 1 poskytují pouze v případě, že se považují za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III a IV nebo za osoby, u nichž lze po dosažení 1 roku věku předpokládat naplnění podmínek závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III a IV, a orgán sociálně-právní ochrany dětí písemně potvrdí, že potřebnou péči nelze zajistit v rodinné nebo náhradní rodinné péči. Podmínka podle věty první se považuje za splněnou i tehdy, je-li podána žádost o přiznání příspěvku na péči a neposkytnutí pomoci by podle posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb ohrozilo život nebo zdraví zájemce o službu, a to do skončení tohoto řízení.
          (3)    Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy,
c)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
d)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
e)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
f)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
g)  sociálně terapeutické činnosti,
h)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
          (4)    Nezaopatřeným dětem se v domovech pro osoby se zdravotním postižením poskytuje osobní vybavení, drobné předměty běžné osobní potřeby a některé služby s přihlédnutím k jejich potřebám. Osobním vybavením se rozumí prádlo, šatstvo a obuv; některými službami se rozumí stříhání vlasů, holení a pedikúra. Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře22) .
          (5)    V domovech pro osoby se zdravotním postižením může být vykonávána ústavní výchova, výchovná opatření nebo předběžné opatření podle zvláštních právních předpisů23) . Pro výkon ústavní výchovy nebo předběžného opatření v domovech pro osoby se zdravotním postižením platí s ohledem na specifické potřeby osob se zdravotním postižením přiměřeně ustanovení zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních24) o
a)  právech a povinnostech dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy,
b)  právu ředitele takového zařízení povolit dítěti pobyt mimo zařízení, zakázat nebo přerušit návštěvu osob odpovědných za výchovu nebo jiných osob v zařízení, být přítomen při otevření listovní nebo balíkové zásilky dítětem, převzít od dítěte do dočasné úschovy cenné předměty, finanční hotovost nebo předměty ohrožující výchovu, zdraví nebo bezpečnost dítěte, povolit dětem starším 15 let cestovat do místa pobytu bez dozoru a zastoupit dítě v běžných záležitostech,
c)  povinnosti ředitele takového zařízení seznámit dítě s jeho právy a povinnostmi, dát příslušnému soudu podnět ke zrušení ústavní výchovy, pominuly-li důvody pro její nařízení, podat soudu podnět na prodloužení ústavní výchovy, vyžaduje-li to zájem dítěte, podávat informace o dítěti zákonným zástupcům nebo opatrovníkovi a orgánu sociálně-právní ochrany dětí na jejich žádost, projednat předem opatření zásadní důležitosti se zákonnými zástupci nebo s opatrovníkem dítěte, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, informovat o nadcházejícím propuštění dítěte ze zařízení příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, propustit dítě mladší 15 let pouze v doprovodu osob odpovědných za výchovu,
d)  nároku na kapesné a jeho výši.
       § 49
       Domovy pro seniory
          (1)  V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy,
c)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
d)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
e)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
f)  sociálně terapeutické činnosti,
g)  aktivizační činnosti,
h)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 50
       Domovy se zvláštním režimem
          (1)  V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy,
c)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
d)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
e)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
f)  sociálně terapeutické činnosti,
g)  aktivizační činnosti,
h)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 51
       Chráněné bydlení
          (1)  Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
b)  poskytnutí ubytování,
c)  pomoc při zajištění chodu domácnosti,
d)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
e)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
f)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
g)  sociálně terapeutické činnosti,
h)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 52
       Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče
          (1)  Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče25) do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy,
c)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
d)  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
e)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
f)  sociálně terapeutické činnosti,
g)  aktivizační činnosti,
h)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       Díl 4
       Služby sociální prevence
       § 53
          Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.
       § 54
       Raná péče
          (1)  Raná péče je terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou služby, poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
b)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
c)  sociálně terapeutické činnosti,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 55
       Telefonická krizová pomoc
          (1)  Služba telefonické krizové pomoci je terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  distanční krizovou pomoc,
b)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 56
       Tlumočnické služby
          (1)  Tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
b)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 57
       Azylové domy
          (1)  Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Tyto služby mohou být poskytovány také osobám, které s ohledem na závislost na návykových látkách aktuálně nedokážou abstinovat, a osobám, které pro potřeby doléčení přechodně vyžadují klid na lůžku, avšak jejich zdravotní stav již nevyžaduje hospitalizaci.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
b)  poskytnutí ubytování,
c)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
d)  sociálně terapeutické činnosti.
       § 58
       Domy na půl cesty
          (1)  Domy na půl cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
c)  sociálně terapeutické činnosti,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.
       § 59
       Kontaktní centra
          (1)  Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených se zneužíváním návykových látek.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  sociálně terapeutické činnosti,
b)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
c)  poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.
       § 60
       Krizová pomoc
          (1)  Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
c)  sociálně terapeutické činnosti,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 60a
       Intervenční centra
          (1)  Na základě vykázání ze společného obydlí podle zvláštního právního předpisu26) je osobě ohrožené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání intervenčnímu centru. Pomoc intervenčního centra může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení osoby násilným chováním dozví. Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  sociálně terapeutické činnosti,
b)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
          (3)  Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb obsahuje vedle základních činností uvedených v odstavci 2 tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.
          (4)  Součástí služby je zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti mezi intervenčními centry, poskytovateli jiných sociálních služeb, orgány sociálně-právní ochrany dětí, obcemi, útvary Policie České republiky a obecní policie, jakož i ostatními orgány veřejné správy.
       § 61
       Nízkoprahová denní centra
          (1)  Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
b)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
c)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.
       § 62
       Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
          (1)  Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
b)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
c)  sociálně terapeutické činnosti,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 63
       Noclehárny
          (1)  Noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
b)  poskytnutí přenocování.
       § 64
       Služby následné péče
          (1)  Služby následné péče jsou ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  sociálně terapeutické činnosti,
b)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
c)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
          (3)  Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb v zařízeních následné péče obsahuje vedle základních činností uvedených v odstavci 2 tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.
       § 65
       Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
          (1)  Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
b)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
c)  sociálně terapeutické činnosti,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 66
       Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
          (1)  Sociálně aktivizační služby jsou ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
b)  sociálně terapeutické činnosti,
c)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 67
       Sociálně terapeutické dílny
          (1)  Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
b)  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
c)  nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,
d)  podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností.
       § 68
       Terapeutické komunity
          (1)  Terapeutické komunity poskytují pobytové služby i na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí stravy,
b)  poskytnutí ubytování,
c)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
d)  sociálně terapeutické činnosti,
e)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 69
       Terénní programy
          (1)  Terénní programy jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně.
          (2)  Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
b)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
       § 70
       Sociální rehabilitace
          (1)  Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.
          (2)  Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou terénních nebo ambulantních služeb obsahuje tyto základní činnosti:
a)  nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,
b)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
c)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
          (3)  Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb obsahuje vedle základních činností, obsažených v odstavci 2 tyto základní činnosti:
a)  poskytnutí ubytování,
b)  poskytnutí stravy,
c)  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.
       § 70a
       Centrum duševního zdraví
          (1)  Centrum duševního zdraví poskytuje osobám s duševní poruchou nebo poruchou chování, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, sociální služby podle odstavce 3 a zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem o zdravotních službách (dále jen „služby centra duševního zdraví”).
          (2)  Služby centra duševního zdraví jsou poskytovány prostřednictvím pracovníků uvedených v § 115 odst. 1 písm. a), b) a e) a zdravotnických pracovníků centra duševního zdraví podle zákona o zdravotních službách a v jejich úzké součinnosti.
          (3)  Služby centra duševního zdraví jsou poskytovány v terénní nebo ambulantní formě, přičemž obsahují tyto základní činnosti:
a)  nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,
b)  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
c)  výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
d)  pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
e)  sociálně terapeutické činnosti.
       Díl 5
       Úhrada nákladů za sociální služby
       § 71
          (1)  Sociální služby se poskytují osobám bez úhrady nákladů nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů.
          (2)  Úhradu nákladů za poskytování sociálních služeb hradí osoba ve výši sjednané ve smlouvě uzavřené s poskytovatelem služby podle § 91.
          (3)  Poskytovatel sociální služby se může dohodnout na spoluúčasti na úhradě nákladů s osobou blízkou osobě, které je sociální služba poskytována, popřípadě s jinou fyzickou osobou nebo s právnickou osobou, pokud osoba, které je sociální služba poskytována, nemá vlastní příjem nebo její příjem nepostačuje na úhradu nákladů.
          (4)  Příjmem osoby se pro účely úhrady rozumí příjmy podle zákona o životním a existenčním minimu27) , s výjimkou příspěvku.
       § 72
       Sociální služby poskytované bez úhrady
          Bez úhrady nákladů se poskytují
a)  sociální poradenství (§ 37),
b)  raná péče (§ 54),
c)  telefonická krizová pomoc (§ 55),
d)  tlumočnické služby (§ 56),
e)  krizová pomoc (§ 60),
f)  služby následné péče (§ 64), s výjimkou základních činností poskytovaných podle § 64 odst. 3,
g)  sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (§ 65),
h)  sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením (§ 66),
i)  terénní programy (§ 69),
j)  sociální rehabilitace (§ 70), s výjimkou základních činností poskytovaných podle § 70 odst. 3,
k)  sociální služby v kontaktních centrech (§ 59) a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež (§ 62),
l)  služby sociálně terapeutických dílen (§ 67), s výjimkou základní činnosti poskytované podle § 67 odst. 2 písm. b),
m)  sociální služby intervenčních center (§ 60a),
n)  sociální služby center duševního zdraví (§ 70a).
       Sociální služby poskytované za úhradu
       § 73
          (1)  Za pobytové služby poskytované v
a)  týdenních stacionářích (§ 47),
b)  domovech pro osoby se zdravotním postižením (§ 48),
c)  domovech pro seniory (§ 49),
d)  domovech se zvláštním režimem (§ 50),
e)  zdravotnických zařízeních lůžkové péče (§ 52),
           
          hradí osoba úhradu za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu.
          (2)  Péčí se pro účely stanovení úhrady rozumí základní činnosti uvedené v § 35 odst. 1 písm. a), b), e), f) a h) až j).
          (3)  Maximální výši úhrady za ubytování a stravu stanoví prováděcí právní předpis. Po úhradě za ubytování a stravu při poskytování pobytových služeb v týdenních stacionářích musí osobě zůstat alespoň 25 % jejího příjmu, a při poskytování pobytových služeb uvedených v odstavci 1 písm. b) až e) musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu.
          (4)  Úhrada za péči se stanoví při poskytování
a)  pobytových služeb, s výjimkou týdenních stacionářů, ve výši přiznaného příspěvku,
b)  pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 % přiznaného příspěvku.
          (5)  Osoba, které jsou poskytovány sociální služby podle odstavce 1 a které by po úhradě nákladů za ubytování a stravu nezůstala z jejího příjmu částka uvedená v odstavci 3, je povinna doložit poskytovateli těchto sociálních služeb výši svého příjmu pro účely stanovení úhrady podle odstavce 3 a neprodleně mu oznamovat změny v příjmu, které mají vliv na výši úhrady podle odstavce 3.
       § 74
          (1)  Za pobytové služby poskytované nezaopatřenému dítěti22) v týdenních stacionářích (§ 47) a domovech pro osoby se zdravotním postižením (§ 48) hradí rodiče dítěte nebo rodič, kterému bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu do péče, popřípadě jiná fyzická osoba povinná výživou dítěte, úhradu za stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu. Za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích (§ 47) nezaopatřenému dítěti, které je svěřeno do péče fyzické osoby, která má z tohoto důvodu nárok na dávky pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu28) , hradí úhradu podle věty první tato fyzická osoba.
          (2)  Je-li dítě umístěno do domova pro osoby se zdravotním postižením na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy, výchovného opatření nebo předběžného opatření, stanoví úhradu za stravu a za péči rozhodnutím obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu dítěte. Rodiče se na hrazení úhrady podílejí rovným dílem, není-li dále stanoveno jinak. Úhrada se na žádost osoby, která je podle odstavce 1 povinna hradit úhradu, popřípadě z podnětu zařízení sociálních služeb uvedeného v odstavci 1, nestanoví, jestliže doloží, že tato osoba nebo osoba s ní společně posuzovaná je příjemcem dávek podle zákona o pomoci v hmotné nouzi28a) . Úhrada se na žádost osoby, která je podle odstavce 1 povinna hradit úhradu, popřípadě z podnětu zařízení sociálních služeb uvedeného v odstavci 1, rovněž nestanoví nebo se sníží, jestliže tato osoba doloží, že po zaplacení úhrady by její příjem nebo její příjem a příjem osob s ní společně posuzovaných poklesl pod součet částky životního minima podle zákona o životním a existenčním minimu27) a částky normativních nákladů na bydlení podle zvláštního právního předpisu28b) .
          (3)  Maximální výši úhrady za stravu podle odstavců 1 a 2 stanoví prováděcí právní předpis. Pokud se zařízení sociálních služeb, ve kterém je nezaopatřené dítě umístěno, vyplácí podle zvláštního právního předpisu přídavek na dítě29) , snižuje se úhrada o jeho výši.
          (4)  Úhrada za péči nezaopatřenému dítěti22) se stanoví při poskytování
a)  pobytových služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením ve výši přiznaného příspěvku,
b)  pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 % přiznaného příspěvku.
           
          Ustanovení § 73 odst. 2 platí obdobně.
          (5)  Za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích (§ 47) a domovech pro osoby se zdravotním postižením (§ 48) dítěti, které není nezaopatřeným dítětem22) , a dítěti, které je poživatelem sirotčích důchodů po obou rodičích, hradí úhradu toto dítě podle § 73.
       § 75
          (1)  Za poskytování
a)  osobní asistence (§ 39),
b)  pečovatelské služby (§ 40),
c)  tísňové péče (§ 41),
d)  průvodcovských a předčitatelských služeb (§ 42),
e)  podpory samostatného bydlení (§ 43),
f)  odlehčovacích služeb (§ 44),
g)  služeb v centrech denních služeb (§ 45),
h)  služeb v denních stacionářích (§ 46),
i)  pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb uvedených v § 70 odst. 3,
j)  služeb v chráněném bydlení (§ 51),
           
          hradí osoby úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Maximální výši úhrady stanoví prováděcí právní předpis.
          (2)  Pečovatelská služba se s výjimkou nákladů za stravu poskytnutou v rámci základní činnosti uvedené v § 40 odst. 2 písm. c) poskytuje bez úhrady
a)  rodinám, ve kterých se narodily současně 3 nebo více dětí, a to do 4 let věku těchto dětí,
b)  účastníkům odboje30) ,
c)  osobám, které jsou účastny rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., nebo u nichž bylo odsuzující soudní rozhodnutí pro trestné činy uvedené v § 2 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., zrušeno přede dnem jeho účinnosti, anebo byly účastny rehabilitace podle § 22 písm. c) zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, jestliže neoprávněný výkon vazby nebo trestu odnětí svobody činil celkem alespoň 12 měsíců, popřípadě méně, pokud tento výkon měl činit 12 měsíců, avšak skončil ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců,
d)  osobám, které byly zařazeny v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru, jestliže rozhodnutí o tomto zařazení bylo zrušeno podle § 17 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, anebo ve vojenském táboře nucených prací, jestliže rozkaz o jeho zařazení do tohoto tábora byl zrušen podle § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění zákona č. 267/1992 Sb. a zákona č. 78/1998 Sb., anebo v centralizačním klášteře s režimem obdobným táborům nucených prací, pokud celková doba pobytu v těchto zařízeních činila 12 měsíců, popřípadě méně, pokud tato doba měla činit 12 měsíců, avšak skončila ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců,
e)  pozůstalým manželům (manželkám) po osobách uvedených v písmenech b) až d) starším 70 let.
       § 76
          (1)  Za poskytování sociálních služeb v
a)  azylových domech (§ 57),
b)  domech na půl cesty (§ 58),
c)  terapeutických komunitách (§ 68),
d)  zařízeních následné péče (§ 64 odst. 3),
           
          hradí osoby úhradu za ubytování a stravu, a za poskytování sociálních služeb v sociálně terapeutických dílnách hradí osoby úhradu za stravu v rozsahu stanoveném smlouvou. Maximální výši úhrady stanoví prováděcí právní předpis.
          (2)  Za poskytování sociálních služeb v noclehárnách (§ 63) hradí osoby úhradu ve výši stanovené poskytovatelem.
          (3)  Za poskytování sociálních služeb v nízkoprahových denních centrech (§ 61) hradí osoby úhradu za stravu ve výši stanovené poskytovatelem.
       § 77
          Úhrada za fakultativní činnosti může být stanovena v plné výši nákladů na tyto služby.
       HLAVA II
       PODMÍNKY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
       Díl 1
       Registrace
       Oddíl 1
       Podmínky registrace
       § 78
          (1)  Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, není-li v § 83 a 84 stanoveno jinak; toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci.
          (2)  O registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby, popřípadě podle umístění organizační složky zahraniční právnické osoby na území České republiky; v případě, že zřizovatelem poskytovatele sociálních služeb je ministerstvo, rozhoduje o registraci toto ministerstvo (dále jen „registrující orgán”).
       § 79
          (1)  Podmínkou registrace je
a)  podání písemné žádosti o registraci, která obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 5,
b)  odborná způsobilost všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby,
c)  bezúhonnost
1.  všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby,
2.  právnické osoby, která bude poskytovat sociální služby,
d)  zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány v zařízení sociálních služeb,
e)  vlastnické nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichž budou poskytovány sociální služby,
f)  zajištění personálních, materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu poskytovaných sociálních služeb,
g)  skutečnost, že na majetek fyzické nebo právnické osoby, která je žadatelem o registraci, nebyl prohlášen konkurs nebo proti ní nebylo zahájeno insolvenční řízení anebo nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka,
h)  u centra duševního zdraví oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách v oborech zdravotní péče pro centrum duševního zdraví.
          (2)  Za bezúhonného se podle odstavce 1 písm. c) považuje
a)  pracovník v sociálních službách podle § 116 odst. 1, který nebyl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných, anebo se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen,
b)  fyzická osoba vykonávající odbornou činnost v sociálních službách s výjimkou pracovníka uvedeného v písmenu a) a právnická osoba, které nebyly pravomocně odsouzeny pro úmyslný trestný čin, spáchaný v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných, anebo se na ně hledí, jako by nebyly odsouzeny.
          (3)  Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a dále doklady prokazujícími splnění podmínky bezúhonnosti vydanými státy, ve kterých se fyzická osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě déle než 3 měsíce nebo právnická osoba vykonávala činnost v posledních 3 letech alespoň po dobu 3 měsíců. Výpis z evidence Rejstříku trestů a další doklady, jimiž se dokládá bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců. Při uznávání dokladu o bezúhonnosti, který vydal příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu31) . Za účelem doložení bezúhonnosti si registrující orgán vyžádá podle zvláštního právního předpisu30a) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
          (4)  Odborná způsobilost se posuzuje podle § 110 odst. 4 a 5, § 116 odst. 5 a § 117.
          (5)  Žádost o registraci obsahuje tyto údaje a připojené doklady:
a)  je-li žadatelem právnická osoba, obchodní firmu nebo název, sídlo nebo umístění její organizační složky, identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo”) a statutární orgán,
b)  je-li žadatelem fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého nebo hlášeného pobytu a datum a místo narození,
c)  je-li žadatelem organizační složka státu nebo územní samosprávný celek, jehož jménem bude poskytovat sociální služby organizační složka územního samosprávného celku, její název, sídlo, identifikační číslo jejího zřizovatele, jméno, popřípadě jména, a příjmení vedoucího organizační složky,
d)  údaje o poskytovaných sociálních službách, kterými jsou
1.  název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování sociálních služeb, popřípadě požadavek na nezveřejňování místa zařízení, jde-li o sociální služby poskytované v azylovém domě anebo pobytové sociální služby poskytované v intervenčním centru nebo v zařízení pro krizovou pomoc,
2.  druhy poskytovaných sociálních služeb,
3.  okruh osob, pro které je sociální služba určena, popřípadě jejich věková hranice nebo druh zdravotního postižení,
4.  popis realizace poskytování sociálních služeb,
5.  popis personálního zajištění poskytovaných sociálních služeb,
6.  časový rozsah poskytování sociálních služeb,
7.  kapacita poskytovaných sociálních služeb,
8.  plán finančního zajištění sociálních služeb,
9.  způsob zajištění zdravotní péče, jde-li o poskytování sociálních služeb podle § 34 odst. 1 písm. c) až f),
10.  den započetí poskytování sociálních služeb,
e)  doklad o bezúhonnosti fyzických osob nebo právnické osoby uvedených v odstavci 1 písm. c), s výjimkou výpisu z evidence Rejstříku trestů,
f)  doklady nebo jejich úředně ověřené kopie prokazující odbornou způsobilost fyzických osob uvedených v odstavci 1 písm. b),
g)  rozhodnutí o schválení provozního řádu zařízení sociálních služeb uvedeného v § 34 odst. 1 písm. c) až f) vydané orgánem ochrany veřejného zdraví,
h)  doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektu nebo prostorám, v nichž budou poskytovány sociální služby, z něhož vyplývá oprávnění žadatele tyto objekty nebo prostory užívat,
i)  je-li žadatelem právnická osoba, úředně ověřené kopie zakladatelských dokumentů a dokladů o registraci podle zvláštních právních předpisů, popřípadě výpis z obchodního rejstříku nebo jiné evidence podle zvláštních právních předpisů,
j)  doklad, že žadatel nemá daňové nedoplatky a nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění a na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
k)  čestné prohlášení o skutečnostech uvedených v odstavci 1 písm. g), jde-li o žadatele, na kterého se vztahuje insolvenční zákon56) ,
l)  u centra duševního zdraví rozhodnutí o oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách v oborech zdravotní péče pro centrum duševního zdraví.
          (6)  Registrující orgán může rozhodnout, že doklady, které žadatel přikládá k registraci podle odstavce 5 a § 80, je možno podat také v elektronické podobě ve formátu, který vyhlásí registrující orgán, pokud není předepsán zvláštním právním předpisem.
       § 80
          Poskytovatel sociálních služeb je povinen před započetím jejich poskytování uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních služeb; toto pojištění musí být sjednáno po celou dobu, po kterou poskytuje sociální služby podle tohoto zákona. Poskytovatel sociálních služeb je povinen do 15 dnů ode dne uzavření pojistné smlouvy zaslat její úředně ověřenou kopii registrujícímu orgánu.
       § 81
          (1)  Registrující orgán vydá rozhodnutí o registraci, jestliže žadatel prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 79 odst. 1.
          (2)  Rozhodnutí o registraci obsahuje
a)  označení poskytovatele sociálních služeb s uvedením údajů podle § 79 odst. 5 písm. a), b) nebo c),
b)  identifikační číslo přidělené poskytovateli sociálních služeb; pokud poskytovateli sociálních služeb dosud nebylo identifikační číslo přiděleno, poskytne ho registrujícímu orgánu správce základního registru osob31a) ,
c)  název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování sociálních služeb,
d)  druhy sociálních služeb, které budou poskytovány, číselné označení sociální služby (identifikátor) a formy poskytování sociálních služeb,
e)  okruh osob, kterým budou sociální služby poskytovány,
f)  údaj o kapacitě poskytovaných sociálních služeb,
g)  den započetí poskytování sociálních služeb.
       § 82
          (1)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen písemně oznámit registrujícímu orgánu změny týkající se údajů obsažených v žádosti o registraci a v dokladech předkládaných s touto žádostí podle § 79 odst. 5, s výjimkou údajů, které jsou náležitostí rozhodnutí o registraci podle § 81 odst. 2, a s výjimkou údaje podle § 79 odst. 5 písm. d) bodu 8. Poskytovatel sociálních služeb je povinen tyto změny oznámit do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém změny nastaly, a doložit tyto změny příslušnými doklady.
          (2)  O změnách údajů, které jsou náležitostí rozhodnutí o registraci podle § 81 odst. 2, vydává registrující orgán rozhodnutí o změně registrace, a to na základě písemné žádosti poskytovatele sociálních služeb. Žádost o změnu registrace obsahuje údaje, kterých se změny týkají, doložené příslušnými doklady. Poskytování sociální služby v souladu s těmito změnami je možné až po právní moci rozhodnutí o změně registrace.
          (3)  Registrující orgán rozhodne o zrušení registrace, jestliže
a)  poskytovatel sociálních služeb přestane splňovat podmínky uvedené v § 79 a 80,
b)  poskytovateli sociálních služeb byl uložen správní trest za přestupek v případě zvlášť závažného porušení povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb,
c)  poskytovatel sociálních služeb ani po uložení správního trestu za přestupek podle § 107 odst. 2 písm. m) nesplní opatření uložená k odstranění nedostatků v oblasti dodržování standardů kvality sociálních služeb zjištěných při inspekci poskytování sociálních služeb, nebo
d)  poskytovatel sociálních služeb požádá o zrušení registrace; tato žádost musí být podána nejméně 3 měsíce přede dnem ukončení činnosti.
          (4)  Týkají-li se skutečnosti uvedené v odstavci 3 písm. a) až c) jen některé ze sociálních služeb poskytovaných týmž poskytovatelem sociálních služeb, registrující orgán může rozhodnout jen o změně registrace. Lhůta uvedená v odstavci 3 písm. d) platí i v případě, kdy poskytovatel sociálních služeb požádá o změnu registrace spočívající v ukončení jen některé ze sociálních služeb uvedených v rozhodnutí o registraci.
          (5)  Rozhodnutí o registraci pozbývá platnosti, jestliže poskytovatel sociálních služeb nezapočne poskytovat sociální služby ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o registraci.
          (6)  Registrace je nepřevoditelná a pozbývá platnosti dnem zániku právnické osoby nebo dnem úmrtí fyzické osoby.
          (7)  Registrující orgán informuje bezodkladně Ministerstvo spravedlnosti o změně nebo zrušení rozhodnutí o registraci poskytovatele sociálních služeb, který je podle oznámení Ministerstva spravedlnosti zapsán také v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů podle zákona o obětech trestných činů55) .
       § 82a
          (1)  Registrující orgán kontroluje plnění podmínek stanovených pro registraci u poskytovatelů sociálních služeb, kterým vydal rozhodnutí o registraci.
          (2)  Registrující orgán je oprávněn ukládat poskytovatelům sociálních služeb opatření k odstranění nedostatků zjištěných při této kontrole. Poskytovatel sociálních služeb je povinen splnit tato uložená opatření ve lhůtě stanovené registrujícím orgánem.
          (3)  Pro účely kontroly registračních podmínek platí obdobně ustanovení § 79 odst. 3 věty čtvrté a páté.
       § 82b
          Registrující orgán je oprávněn provádět kontrolu i u fyzických a právnických osob, kterým nebylo vydáno rozhodnutí o registraci, nasvědčují-li skutečnosti tomu, že u těchto osob jsou poskytovány sociální služby bez oprávnění k jejich poskytování.
       § 83
          (1)  Registrace podle § 79 se nevyžaduje, poskytuje-li osobě pomoc osoba blízká nebo asistent sociální péče, který tuto činnost nevykonává jako podnikatel32) .
          (2)  Asistentem sociální péče podle odstavce 1 může být pouze fyzická osoba, která je starší 18 let věku a zdravotně způsobilá. Zdravotní způsobilost se posuzuje podle § 29 odst. 1 písm. e).
          (3)  Asistent sociální péče je povinen poskytovat pomoc osobně a s osobou, které poskytuje pomoc, uzavřít písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Náležitostmi smlouvy je označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc. Pro uzavření smlouvy o poskytnutí pomoci platí obdobně ustanovení § 91 odst. 6.
       § 84
          (1)  Registrace podle § 79 se rovněž nevyžaduje u fyzické nebo právnické osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie, jestliže poskytuje sociální služby ve smyslu tohoto zákona na území České republiky dočasně a ojediněle, pokud prokáže, že je
a)  státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo má sídlo v jiném členském státě Evropské unie,
b)  držitelem oprávnění k výkonu činnosti uvedené v odstavci 1 podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie.
          (2)  Fyzická nebo právnická osoba uvedená v odstavci 1 je povinna oznámit krajskému úřadu příslušnému podle místa poskytování sociálních služeb zahájení činnosti na území České republiky a předložit doklad, který ji opravňuje k poskytování sociálních služeb v jiném členském státě Evropské unie, a to ve lhůtě 8 dnů ode dne zahájení této činnosti.
          (3)  Fyzická nebo právnická osoba uvedená v odstavci 1 může tuto činnost vykonávat ode dne, kdy příslušnému krajskému úřadu oznámila zahájení činnosti na území České republiky; při této činnosti je povinna dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb podle § 88 a 89.
          (4)  Krajský úřad rozhodne o pozastavení výkonu činnosti právnické nebo fyzické osoby uvedené v odstavci 1 na území České republiky, jestliže zjistí, že pozbyla oprávnění k výkonu činnosti ve státě, kde je usazena, nebo jestliže zjistí závažné porušení povinností uvedených v § 88 a 89.
          (5)  Registrace podle § 78 a 79 se dále nevyžaduje u poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52. Při poskytování sociálních služeb jsou tito poskytovatelé lůžkové péče povinni dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb v § 88 písm. b), c), h) a i).
       Oddíl 2
       Registr poskytovatelů sociálních služeb
       § 85
          (1)  Krajský úřad vede registr poskytovatelů sociálních služeb (dále jen „registr”), do kterého zapisuje poskytovatele sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci, a právnické a fyzické osoby uvedené v § 84 odst. 1. Do registru jsou povinni se na žádost zapsat také poskytovatelé sociálních služeb ve zdravotnickém zařízení ústavní péče podle § 52, speciální lůžková zdravotnická zařízení hospicového typu a dětský domov. Místní příslušnost krajského úřadu se řídí podle § 78 odst. 2, není-li dále stanoveno jinak.
          (2)  Registr je veden v listinné a elektronické podobě. Krajský úřad je správcem listinné podoby registru a zpracovatelem elektronické podoby registru. Při zpracování údajů se postupuje podle zvláštního právního předpisu10) .
          (3)  Registr v listinné podobě obsahuje
a)  údaje uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až d),
b)  dokumenty uvedené v § 79 odst. 3 a odst. 5 písm. f) až k) a § 80.
          (4)  Registr v elektronické podobě obsahuje údaje uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až d), identifikační číslo podle § 81 odst. 2 písm. b), číselné označení sociální služby podle § 81 odst. 2 písm. d), informaci o výsledku provedené inspekce poskytování sociálních služeb a informaci o výsledku kontroly plnění podmínek stanovených pro registraci. Obsah informace o výsledku provedené inspekce stanoví prováděcí právní předpis. Krajský úřad, a jde-li o informaci o výsledku provedené inspekce ministerstvo, zapisují do registru údaje podle věty první a jejich změny bez zbytečného odkladu.
          (5)  Registr v elektronické podobě dále obsahuje údaje o kapacitě, materiálním, technickém a personálním zabezpečení, poskytování základních a fakultativních činností a financování jednotlivých sociálních služeb, a zobecněné údaje o žadatelích, osobách, kterým je sociální služba poskytována, a o osobách, se kterými nemohla být uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v § 91 odst. 3, a údaje o počtu osob, u kterých byla použita opatření omezující pohyb osob, a o četnosti jejich použití podle druhů těchto opatření, a to pro účely analytické a koncepční činnosti ministerstva. Poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru, je povinen tyto údaje sdělovat krajskému úřadu uvedenému v odstavci 1 prostřednictvím elektronického systému na tiskopisu předepsaném ministerstvem, a to ve lhůtě do 30. června za předchozí kalendářní rok. Příslušný krajský úřad kontroluje správnost a úplnost těchto údajů.
          (6)  Registr v elektronické podobě dále obsahuje údaje o výši poskytnuté dotace na příslušný kalendářní rok podle § 101a odst. 2 a § 104 na jednotlivé sociální služby. Tyto údaje do registru zapisuje v případě § 101a odst. 2 krajský úřad příslušný podle místa poskytování sociální služby a v případě § 104 ministerstvo, a to do 30. dubna příslušného rozpočtového roku.
          (7)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen sdělit registrujícímu orgánu na základě jeho žádosti zobecněné údaje o počtu osob, kterým poskytuje sociální služby, a o charakteru jejich snížené soběstačnosti a potřebách péče, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení žádosti, pokud registrující orgán neurčí lhůtu delší.
       § 86
          (1)  Ministerstvo je správcem elektronické podoby registru.
          (2)  Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program (software) zpracování údajů potřebný pro vedení registru a poskytuje bezplatně tento program, včetně jeho aktualizací, krajským úřadům. Krajské úřady jsou povinny používat při vedení registru program, kterým je ministerstvo vybaví.
       § 87
          (1)  Registr je veden v informačním systému veřejné správy podle zvláštního právního předpisu33) .
          (2)  Registr je veřejným seznamem v části, která obsahuje údaje uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až d) a v § 85 odst. 5 a 6 a informaci o výsledku provedené inspekce, bez uvedení údaje o datu a místě narození poskytovatele sociálních služeb, který je fyzickou osobou, a bez uvedení místa zařízení, jde-li o poskytování sociálních služeb v azylovém domě anebo poskytování pobytových sociálních služeb v intervenčním centru nebo zařízení pro krizovou pomoc, pokud byl tento požadavek uplatněn v žádosti o registraci; tyto údaje zveřejňuje ministerstvo v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.
          (3)  Na požádání se z veřejné části registru vydá úřední výpis nebo opis.
       Díl 2
       Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb
       § 88
          Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni
a)  zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, okruhu osob, jimž poskytují sociální služby, o kapacitě poskytovaných sociálních služeb a o způsobu poskytování sociálních služeb, a to způsobem srozumitelným pro všechny osoby,
b)  informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby, a to způsobem pro něj srozumitelným,
c)  vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby,
d)  zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby,
e)  zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob, kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby,
f)  plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců nebo opatrovníků a zapisovat hodnocení a jeho výstupy do písemných individuálních záznamů,
g)  vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v § 91 odst. 3 písm. b),
h)  dodržovat standardy kvality sociálních služeb,
i)  uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby, pokud tomu nebrání důvody uvedené v § 91 odst. 3,
j)  v případě, že poskytují sociální službu podle § 48, přednostně poskytnout sociální službu dítěti, kterému byla soudem nařízena ústavní výchova, výchovné opatření nebo předběžné opatření,
k)  neprodleně písemně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uvedenému v § 92 písm. a) ukončení poskytování pobytové služby sociální péče osobě, která se může bez další pomoci a podpory ocitnout v situaci ohrožující její život a zdraví, pokud tato osoba s takovým oznámením souhlasí.
       § 89
       Opatření omezující pohyb osob
          (1)  Při poskytování sociálních služeb nelze používat opatření omezující pohyb osob, jimž jsou sociální služby poskytovány, s výjimkou případů přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných fyzických osob, a to za dále stanovených podmínek pouze po dobu nezbytně nutnou, která postačuje k odstranění přímého ohrožení jejich zdraví a života a života jiných fyzických osob.
          (2)  Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla neúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti, rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.
          (3)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen v případě použití opatření omezujících pohyb osob zvolit vždy nejmírnější opatření. Zasáhnout lze nejdříve pomocí fyzických úchopů, poté umístěním osoby do místnosti zřízené k bezpečnému pobytu, popřípadě lze na základě ordinace přivolaného lékaře a za jeho přítomnosti podat léčivé přípravky.
          (4)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen poskytovat sociální služby tak, aby metody poskytování těchto služeb předcházely situacím, ve kterých je nezbytné použít opatření omezující pohyb osob.
          (5)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen o použití opatření omezujícího pohyb osob informovat bez zbytečného odkladu zákonného zástupce nebo opatrovníka osoby, které jsou poskytovány sociální služby, nebo jde-li o nezletilou osobu, která byla svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné osoby, tuto osobu, anebo fyzickou osobu, kterou osoba, které jsou poskytovány sociální služby, s jejím předchozím souhlasem určí.
          (6)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen vést evidenci případů použití opatření omezujících pohyb osob v rozsahu
a)  jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osoby,
b)  datum, čas počátku a místo použití opatření omezujícího pohyb osob a druh tohoto opatření,
c)  důvod použití opatření omezujícího pohyb osob,
d)  jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby, která opatření omezujícího pohyb osob použila,
e)  podání léčivého přípravku jako opatření omezujícího pohyb osoby,
f)  datum a čas ukončení použití opatření omezujícího pohyb osob,
g)  popis bezprostředně předcházející situace před použitím opatření omezujícího pohyb osob, popis průběhu situace při použití tohoto opatření a její zhodnocení a popis bezprostředně následující situace,
h)  záznam o splnění povinnosti stanovené v odstavci 5,
i)  popis případných poranění osob, ke kterým došlo při použití opatření omezujícího pohyb osob,
j)  popis způsobu informování osoby podle odstavce 2,
           
          a umožnit nahlížení do této evidence osobě, u níž bylo použito opatření omezující pohyb osob, fyzické osobě, kterou osoba s jejím předchozím souhlasem určí, zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi osoby nebo osobě jí blízké nebo fyzické osobě, které byla nezletilá osoba svěřena rozhodnutím příslušného orgánu do péče, zřizovateli zařízení, lékaři, členům inspekčního týmu při provádění inspekce poskytování sociálních služeb a Veřejnému ochránci práv.
       Díl 3
       Smlouva o poskytnutí sociální služby
       § 90
          Osoba může požádat o poskytnutí sociální služby poskytovatele sociálních služeb nebo může požádat obec, ve které má trvalý nebo hlášený pobyt, o zprostředkování možnosti poskytnutí sociální služby anebo o zprostředkování kontaktu s poskytovatelem sociálních služeb.
       § 91
          (1)  O poskytnutí sociální služby uzavírá osoba smlouvu s poskytovatelem sociálních služeb; tato smlouva se neuzavírá v případě poskytnutí sociální služby dítěti na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy, výchovného opatření nebo předběžného opatření. Smlouva o poskytnutí sociální služby poskytované podle § 39 až 52, 57, 58, 64, 67 a 68 musí být uzavřena v písemné formě. Smlouva o poskytnutí sociální služby poskytované podle § 54, 56, 60, 60a, 65 a 70 musí být uzavřena v písemné formě, pokud alespoň jedna smluvní strana při jednání o uzavření smlouvy tuto formu navrhne.
          (2)  Smlouva obsahuje tyto náležitosti:
a)  označení smluvních stran,
b)  druh sociální služby,
c)  rozsah poskytování sociální služby,
d)  místo a čas poskytování sociální služby,
e)  výši úhrady za sociální služby sjednanou v rámci výše úhrady stanovené v § 73 až 77 a způsob jejího placení, včetně způsobu vyúčtování,
f)  ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb,
g)  výpovědní důvody a výpovědní lhůty,
h)  dobu platnosti smlouvy.
          (3)  Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud
a)  neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb,
b)  nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá,
c)  zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis, nebo
d)  osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.
          (4)  Osoba je povinna před uzavřením smlouvy o poskytnutí pobytové služby předložit poskytovateli sociálních služeb posudek registrujícího poskytovatele zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství o zdravotním stavu, nejde-li o poskytování sociálních služeb ve zdravotnickém zařízení podle § 52.
          (5)  Pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku.
          (6)  Osobu, která podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, zastupuje při uzavírání smlouvy obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu osoby, nebo jde-li o poskytnutí pobytových sociálních služeb v zařízení sociálních služeb nebo ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče podle § 52, obecní úřad obce s rozšířenou působností podle sídla tohoto zařízení.
          (7)  Jestliže poskytovatel sociálních služeb odmítne uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v odstavci 3, vydá o tom osobě na její žádost písemné oznámení s uvedením důvodu odmítnutí uzavření smlouvy.
          (8)  K poskytování služby domov pro osoby se zdravotním postižením na základě smlouvy dětem do 15 let věku se vyžaduje souhlas obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 16b zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Po dobu řízení o žádosti o vydání souhlasu trvá závazek ze smlouvy o poskytování sociální služby, nedojde-li k zániku závazku z jiného důvodu.
       § 91a
          (1)  Opatrovník nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, postupuje-li podle § 91 odst. 6, může za osobu, která s uzavřením smlouvy o poskytování pobytové sociální služby v zařízení sociálních služeb neprojevila souhlas, uzavřít takovou smlouvu a její změny pouze v případě, že
a)  neposkytnutí okamžité pomoci při řešení nepříznivé sociální situace by v důsledku oslabení nebo ztráty schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu způsobeného duševní poruchou ohrozilo její život nebo by jí hrozilo vážné poškození zdraví anebo by totéž hrozilo osobám v jejím okolí a
b)  nezbytnou podporu a pomoc jí nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením.
          (2)  Podmínku uvedenou v odstavci 1 písm. a) posuzuje obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb.
       § 91b
          (1)  V případě, kdy osoba, která není schopna vypovědět smlouvu o poskytování pobytové sociální služby, projeví vážně míněný nesouhlas s poskytováním pobytové sociální služby, je poskytovatel sociální služby povinen oznámit tuto skutečnost ve lhůtě 24 hodin soudu, v jehož obvodu je zařízení sociálních služeb, ve kterém se tato osoba nachází.
          (2)  Oznámení soudu o podezření na nepřípustnost držení osoby v zařízení sociálních služeb může učinit každý.
          (3)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen o oznámení soudu podle odstavce 1 informovat bez zbytečného odkladu toho, kdo za osobu uzavřel smlouvu o poskytování pobytové sociální služby.
       § 91c
          Poskytovatel sociálních služeb vede evidenci o osobách, kterým poskytuje pobytovou sociální službu na základě smlouvy uzavřené podle § 91a, a o případech uvedených v § 91b odst. 1. V evidenci jsou vedeny tyto údaje:
a)  jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osoby,
b)  datum zahájení poskytování pobytové sociální služby,
c)  jméno, popřípadě jména, příjmení opatrovníka a adresa pro doručování nebo označení obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který uzavřel smlouvu o poskytování pobytové sociální služby podle § 91a,
d)  datum a četnost projevených vážně míněných nesouhlasů osoby s poskytováním pobytové sociální služby, včetně popisu situace,
e)  záznam o splnění povinnosti oznámit soudu podle § 91b odst. 1 skutečnost, že osoba projevila vážně míněný nesouhlas s poskytováním pobytové sociální služby, a
f)  popis vyřešení situace.
       Díl 4
       Působnost při zajišťování sociálních služeb
       § 92
          Obecní úřad obce s rozšířenou působností
a)  zajišťuje osobě, které není poskytována sociální služba, a je v takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo její život nebo zdraví, poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, a to v nezbytném rozsahu; místní příslušnost se řídí místem trvalého nebo hlášeného pobytu osoby,
b)  prostřednictvím sociálního kurátora zajišťuje výkon činností sociální práce ve prospěch osob, proti kterým je vedeno trestní řízení, osob ohrožených sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy, osob propuštěných z výkonu vazby nebo výkonu trestu, osob, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osob, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností, osob propuštěných po ukončení léčby chorobných závislostí ze zdravotnického zařízení, psychiatrické nemocnice nebo léčebného zařízení pro chorobné závislosti a osob, které nemají uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že jsou osobami bez přístřeší; přitom spolupracuje zejména se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými celky,
c)  na základě oznámení poskytovatele zdravotních služeb25) zjišťuje, zda je nezbytné poskytnout osobě umístěné ve zdravotnickém zařízení služby sociální péče a zprostředkovává možnost jejich poskytnutí; v případě, že nelze služby sociální péče osobě poskytnout, sděluje neprodleně tuto skutečnost poskytovateli zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení je osoba umístěna,
d)  na území svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních služeb a realizuje činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob; přitom spolupracuje s krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem,
e)  zjišťuje ve spolupráci s obcemi ve svém správním obvodu poskytování sociálních služeb bez oprávnění a neprodleně o těchto skutečnostech písemně informuje krajský úřad.
       § 93
          Krajský úřad
a)  zajišťuje ve spolupráci s ostatními poskytovateli sociálních služeb a obecním úřadem obce s rozšířenou působností, příslušným podle místa hlášeného pobytu osob, poskytnutí sociálních služeb v případě, kdy poskytovatel sociálních služeb ukončil poskytování sociálních služeb z důvodu zrušení jeho registrace, pozbytí její platnosti, popřípadě z jiného důvodu, a osoby, kterým tento poskytovatel dosud poskytoval sociální služby, se nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv a zájmů a nejsou schopny samy si zajistit pokračující poskytování sociálních služeb,
b)  koordinuje poskytování sociálních služeb osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby; přitom spolupracuje s obecními úřady obcí s rozšířenou působností,
c)  na území svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních služeb a realizuje a koordinuje činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob.
       § 93a
          (1)  Zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu obce s rozšířenou působností jako sociální pracovníci a zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu jako sociální pracovníci jsou na základě souhlasu osoby, která se nachází v nepříznivé sociální situaci nebo je ohrožena sociálním vyloučením anebo se v tomto stavu nachází, oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle § 92 písm. b) a d) a § 93 písm. c) vstupovat do obydlí, v němž tato osoba žije, a to s cílem vykonávat činnosti sociální práce. Oprávnění k této činnosti jsou povinni prokázat průkazem vydaným příslušným úřadem; náležitosti průkazu stanoví prováděcí právní předpis.
          (2)  Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 jsou v souvislosti s výkonem činností sociální práce povinni vést Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí.
       § 94
          Obec
a)  zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území,
b)  zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území,
c)  spolupracuje s dalšími obcemi, kraji a s poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi poskytovatelem a osobou,
d)  může zpracovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby,
e)  spolupracuje s krajem při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje; za tím účelem sděluje kraji informace o potřebách poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na území obce, o možnostech uspokojování těchto potřeb prostřednictvím sociálních služeb a o jejich dostupných zdrojích,
f)  spolupracuje s krajem při určování sítě sociálních služeb na území kraje; za tím účelem sděluje kraji informace o kapacitě sociálních služeb, které jsou potřebné pro zajištění potřeb osob na území obce a spoluvytváří podmínky pro zajištění potřeb těchto osob.
       § 95
          Kraj
a)  zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území,
b)  zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území,
c)  spolupracuje s obcemi, s dalšími kraji a s poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi poskytovatelem a osobou,
d)  zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, a informuje obce na území kraje o výsledcích zjištěných v procesu plánování; při zpracování plánu kraj přihlíží k informacím obce sděleným podle § 94 písm. e) a k údajům uvedeným v registru podle § 85 odst. 5,
e)  sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb za účasti zástupců obcí, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány,
f)  informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb,
g)  zajišťuje dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb,
h)  určuje síť sociálních služeb na území kraje; přitom přihlíží k informacím obcí sděleným podle § 94 písm. f).
       § 96
          Ministerstvo
a)  řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních služeb, včetně činností sociální práce v oblasti sociálních služeb,
b)  zpracovává národní strategii rozvoje sociálních služeb, sleduje a vyhodnocuje její plnění a ve spolupráci s kraji určuje parametry dostupnosti sociálních služeb.
       § 96a
          (1)  Ministerstvo může zřídit zařízení sociálních služeb jako státní příspěvkovou organizaci. Ministerstvo vydá zřizovací listinu tohoto zařízení. Státní příspěvková organizace vzniká dnem stanoveným ve zřizovací listině. Zřizovací listina musí dále obsahovat tyto údaje:
a)  označení zřizovatele státní příspěvkové organizace,
b)  název, sídlo a identifikační číslo osoby státní příspěvkové organizace,
c)  vymezení účelu, pro který se státní příspěvková organizace zřizuje,
d)  předmět hlavní činnosti, popřípadě jiné činnosti,
e)  označení statutárního orgánu a vymezení základní organizační struktury státní příspěvkové organizace,
f)  vymezení majetku České republiky, který ministerstvo svěřuje státní příspěvkové organizaci při jejím zřízení,
g)  vymezení doby, na kterou je státní příspěvková organizace zřizována, popřípadě údaj, že se zřizuje na dobu neurčitou.
          (2)  Ministerstvo může rozhodnout o rozdělení státní příspěvkové organizace zřízené podle odstavce 1, o jejím sloučení nebo splynutí s jinou státní příspěvkovou organizací zřízenou podle odstavce 1 nebo o jiných změnách takové státní příspěvkové organizace. Současně vydá zřizovací listinu nově vznikající státní příspěvkové organizace nebo dodatek zřizovací listiny. Státní příspěvková organizace zaniká dnem stanoveným v rozhodnutí o jejím rozdělení nebo splynutí, popřípadě dnem stanoveným v rozhodnutí o jejím sloučení, je-li právním nástupcem jiná státní příspěvková organizace.
          (3)  Ministerstvo může rozhodnout o zrušení státní příspěvkové organizace zřízené podle odstavce 1. Současně rozhodne o způsobu vypořádání práv a povinností vykonávaných státní příspěvkovou organizací, včetně příslušnosti hospodařit s majetkem státu, a zruší zřizovací listinu. Nerozhodne-li, přecházejí práva a povinnosti rušené státní příspěvkové organizace na ministerstvo. Státní příspěvková organizace zaniká dnem stanoveným v rozhodnutí o jejím zrušení.
          (4)  Zřízení, rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení státní příspěvkové organizace, o nichž bylo rozhodnuto podle odstavců 1 až 3, oznamuje ministerstvo v Ústředním věstníku České republiky do 30 dnů ode dne, kdy k uvedené skutečnosti došlo. Oznámení obsahuje označení zřizovatele státní příspěvkové organizace, její název, sídlo, identifikační číslo osoby a den, měsíc a rok vzniku, rozdělení, sloučení, splynutí nebo zániku.
       ČÁST ČTVRTÁ
       INSPEKCE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
       § 97
          (1)  Inspekci poskytování sociálních služeb (dále jen „inspekce”) provádí u poskytovatelů sociálních služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci, a u poskytovatelů sociálních služeb uvedených v § 84 ministerstvo.
          (2)  Předmětem inspekce u poskytovatelů sociálních služeb je
a)  plnění povinností poskytovatelů sociálních služeb stanovených v § 88 a 89,
b)  kvalita poskytovaných sociálních služeb,
c)  plnění povinnosti vést evidenci podle § 91c.
          (3)  Při plnění povinnosti poskytovatelů sociálních služeb podle § 88 písm. i) je předmětem inspekce také posouzení, zda smlouva o poskytnutí sociální služby obsahuje náležitosti smlouvy podle § 91 odst. 2, a zda je výše úhrady sjednána v rámci výše úhrady stanovené v § 73 až 77.
          (4)  Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni informovat o závažných nedostatcích zjištěných při inspekci podle odstavce 3 osobu, která uzavřela smlouvu o poskytnutí sociální služby, nebo zákonného zástupce anebo opatrovníka, popřípadě zástupce podle § 91 odst. 6, pokud uzavřeli smlouvu o poskytnutí sociální služby za osobu, která není schopna sama jednat. Za závažný nedostatek se považuje zejména sjednání výše úhrady v rozporu s § 73 až 77 a neuvedení výpovědních důvodů a výpovědních lhůt ve smlouvě.
       § 98
          (1)  Inspekce se provádí vždy v místě poskytování sociálních služeb.
          (2)  Inspekci v každém jednotlivém případě provádí inspekční tým, který tvoří nejméně 3 členové, jde-li o inspekci pobytových sociálních služeb, a nejméně 2 členové v ostatních případech. Alespoň 1 člen inspekčního týmu musí být zaměstnancem státu zařazeným k výkonu práce v ministerstvu.
          (3)  V zájmu odborného posouzení věci mohou být k účasti na inspekci přizváni specializovaní odborníci. Přizvaný odborník nesmí být podjatý vůči poskytovateli sociálních služeb, u kterého je prováděna inspekce. Poskytovatel sociálních služeb, u kterého je prováděna inspekce, je povinen umožnit přizvanému odborníkovi, aby se podílel na provádění inspekce.
          (4)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen umožnit členům inspekčního týmu dotazovat se osob, kterým poskytuje sociální služby, na záležitosti související s poskytováním sociálních služeb, které jsou předmětem inspekce. Podmínkou přitom je, že osoba byla členem inspekčního týmu za účasti poskytovatele sociálních služeb poučena o možnosti odmítnout rozhovor a dala k rozhovoru souhlas.
          (5)  Ministerstvo je oprávněno ukládat poskytovateli sociálních služeb opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci; uložené opatření je součástí kontrolního zjištění. Poskytovatel sociálních služeb je povinen splnit uložená opatření ve lhůtě stanovené ministerstvem a podat písemnou zprávu o jejich plnění, pokud si ji ministerstvo vyžádá. Po podání písemné zprávy o plnění uložených opatření lze provést následnou inspekci, na kterou se ustanovení odstavce 2 nevztahuje.
       § 99
          (1)  Kvalita sociálních služeb se při výkonu inspekce ověřuje pomocí standardů kvality sociálních služeb. Standardy kvality sociálních služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a provozního zabezpečení sociálních služeb a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami.
          (2)  Plnění standardů kvality se hodnotí systémem bodů.
          (3)  Obsah jednotlivých standardů kvality a bodové hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.
       ČÁST PÁTÁ
       MLČENLIVOST
       § 100
          (1)  Zaměstnanci obcí a krajů, zaměstnanci státu a zaměstnanci poskytovatelů sociálních služeb jsou povinni zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se při své činnosti dozvědí, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být osoby uvedené ve větě první zproštěny pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.
          (2)  Povinnost mlčenlivosti stanovená v odstavci 1 platí obdobně pro fyzické osoby, které jsou poskytovateli sociálních služeb nebo se jako přizvaní odborníci účastní inspekce anebo při poskytování sociálních služeb působí jako dobrovolníci.
          (3)  Údaje týkající se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2 při své činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní zákon35) ; jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen s písemným souhlasem osoby, které jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek.
          (4)  Zobecněné informace a souhrnné údaje, které ministerstvo, obce a kraje získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních jmenných údajů využívány zaměstnanci ministerstva, obcí a krajů při vědecké, publikační a pedagogické činnosti, nebo ministerstvem pro analytickou a koncepční činnost.
       § 100a
       Sdělování údajů orgánu sociálně-právní ochrany dětí
          (1)  Poskytovatel sociálních služeb je povinen na písemnou žádost sdělit bezplatně orgánu sociálně-právní ochrany dětí údaje nezbytné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany týkající se osoby, které byla rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí uložena povinnost využít odbornou poradenskou pomoc podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí57) . Poskytovatel sociálních služeb je povinen vždy sdělit, zda s osobou uzavřel smlouvu o poskytování sociální služby, dobu platnosti smlouvy, datum ukončení poskytování sociální služby, popřípadě výpovědní důvod, pokud byla smlouva vypovězena, a zhodnocení průběhu poskytování sociální služby.
          (2)  Poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje pro rodiny s dětmi nebo pro děti sociální službu uvedenou v § 37 odst. 3, § 48, 52, 54, 57, 58, 60, 60a, 62, 65, 69 nebo § 70a , je povinen, pokud nejde o případ uvedený v odstavci 1 nebo neposkytuje-li sociální službu anonymně, na písemnou žádost sdělit bezplatně orgánu sociálně-právní ochrany dětí
a)  zda osobě uvedené v žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytuje nebo poskytoval sociální službu,
b)  druh a formu poskytované sociální služby a dobu poskytování a
c)  zhodnocení průběhu poskytování sociální služby.
           
          Poskytovatel sociálních služeb má povinnost podle věty první jen v těch případech, kdy orgán sociálně-právní ochrany dětí v žádosti současně uvede, že situaci dítěte a jeho rodiny vyhodnotil podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí58) tak, že se jedná o dítě, na něž se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje.
       ČÁST ŠESTÁ
       FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
       § 101
       (zrušen zák. č. 254/2014 Sb. k 1.1.2015)
       § 101a
          (1)  K plnění povinnosti uvedené v § 95 písm. g) a h) se krajům poskytuje ze státního rozpočtu účelově určená dotace na financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním základních druhů a forem sociálních služeb v rozsahu stanoveném základními činnostmi u jednotlivých druhů sociálních služeb. Dotaci poskytuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu37) .
          (2)  Kraj rozhoduje podle zvláštního právního předpisu37a) a předpisů Evropské unie o veřejné podpoře o poskytnutí finančních prostředků z dotace poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru podle § 85 odst. 1, popřípadě o zadání veřejné zakázky na poskytování sociálních služeb. O poskytnutí finančních prostředků na jednotlivé sociální služby a jejich výši rozhoduje zastupitelstvo kraje v souladu s podmínkami stanovenými zastupitelstvem kraje.
          (3)  Kraj předkládá ministerstvu žádost o poskytnutí dotace na příslušný rozpočtový rok. Žádost obsahuje
a)  název kraje, identifikační číslo a číslo účtu, na který bude dotace vyplacena,
b)  popis způsobu rozdělení a čerpání dotace podle odstavce 2,
c)  požadovanou výši dotace na příslušný rozpočtový rok a předpokládaný požadavek na výši dotace na následující 2 rozpočtové roky, který vyplývá ze střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje.
           
          Součástí žádosti je střednědobý plán rozvoje sociálních služeb kraje, který obsahuje ekonomickou analýzu v plánu identifikovaných potřeb a způsob jejich finančního zajištění. Podmínky pro zpracování a strukturu střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb stanoví prováděcí právní předpis.
          (4)  Výši dotace kraji stanoví ministerstvo ve výši procentního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb pro příslušný rozpočtový rok; výše procentního podílu kraje je uvedena v příloze k tomuto zákonu.
          (5)  Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program (software) pro podávání žádostí o dotace a poskytuje bezplatně tento program, včetně jeho aktualizací, krajským úřadům a poskytovatelům sociálních služeb zapsaným v registru podle § 85 odst. 1. Krajské úřady a poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni používat program pro podávání žádostí o dotace, který jim ministerstvo poskytne. Krajské úřady jsou povinny používat program též pro posouzení žádostí o dotace poskytovatelů a stanovení výše finanční podpory. Za podanou žádost poskytovatele sociálních služeb o dotaci podle odstavců 1 a 2 se považuje pouze žádost, která je podána kraji prostřednictvím tohoto programu.
          (6)  Kraj předloží ministerstvu do 31. května příslušného rozpočtového roku prostřednictvím počítačového programu podle odstavce 5 průběžný přehled o čerpání dotace a do 31. března následujícího rozpočtového roku konečný přehled o čerpání dotace za příslušný rozpočtový rok.
          (7)  Prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky pro čerpání dotace, lhůty pro výplatu dotace, formu a obsah žádosti podle odstavce 3 a lhůtu pro její podání a formu a obsah přehledu podle odstavce 6.
       § 102
          Na zajištění povinnosti uvedené v § 93 písm. a) a na zajištění činností sociální práce, které jsou vykonávány v souvislosti s povinnostmi uvedenými v § 93 písm. b) a c), se krajům poskytuje příspěvek formou účelové dotace. Dotaci poskytuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu37) .
       § 103
          Na zajištění povinnosti uvedené v § 92 písm. a) a na zajištění činností sociální práce, které jsou vykonávány v souvislosti s povinnostmi uvedenými v § 92 písm. b) až d), se obcím s rozšířenou působností poskytuje příspěvek formou účelové dotace. Dotaci poskytuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu37) . Dotace ze státního rozpočtu je obcím s rozšířenou působností poskytována prostřednictvím rozpočtu kraje; tato činnost krajů je činností vykonávanou v přenesené působnosti.
       § 104
          (1)  Ze státního rozpočtu mohou být podle zvláštního právního předpisu38) poskytovány účelové dotace k financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru.
          (2)  Dotace podle odstavce 1 poskytuje ministerstvo.
          (3)  Dotaci lze poskytnout
a)  na podporu sociálních služeb, které mají celostátní či nadregionální charakter,
b)  na činnosti, které mají rozvojovou povahu, zejména na vzdělávání pracovníků v sociálních službách, na podporu kvality sociálních služeb a na zpracování střednědobých plánů krajů a plánů obcí v oblasti sociálních služeb,
c)  v případě mimořádných situací; mimořádnou situací se rozumí zejména živelní pohroma, požár, ekologická nebo průmyslová havárie.
          (4)  Na financování činností podle odstavce 3 v oblasti poskytování sociálních služeb se mohou podílet také programy financované v rámci Strukturálních fondů Evropských společenství a dalších programů Evropských společenství.
          (5)  Na poskytnutí dotace není právní nárok36) .
          (6)  Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program (software) pro podávání žádostí o dotace a poskytuje bezplatně tento program, včetně jeho aktualizací, krajským úřadům a poskytovatelům sociálních služeb zapsaným v registru podle § 85 odst. 1. Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni používat počítačový program pro podávání žádostí o dotace, který jim ministerstvo poskytne. Krajský úřad se prostřednictvím počítačového programu vyjadřuje k podpoře pro danou sociální službu.
       § 105
          Obec nebo kraj může poskytnout ze svého rozpočtu účelové dotace podle zvláštního zákona39) k financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru.
       § 105a
          Prováděcí právní předpis stanoví obvyklé náklady na jednotlivé sociální služby s ohledem na regionální specifika sociálních služeb.
       ČÁST SEDMÁ
       PŘESTUPKY
       § 106
          (1)  Zaměstnanec uvedený v § 100 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 1.
          (2)  Přizvaný odborník uvedený v § 100 odst. 2 se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 2.
          (3)  Osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83, kteří poskytovali oprávněné osobě pomoc, se dopustí přestupku tím, že neohlásí úmrtí oprávněné osoby ve lhůtě stanovené v § 21a odst. 2.
          (4)  Asistent sociální péče se dopustí přestupku tím, že neuzavře písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci s osobou, jíž poskytuje pomoc, podle § 83 odst. 3.
          (5)  Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 100 000 Kč a za přestupek podle odstavců 3 a 4 pokutu do 20 000 Kč.
       § 107
          (1)  Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poskytuje sociální služby bez oprávnění k jejich poskytování podle § 78 odst. 1.
          (2)  Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel sociálních služeb dopustí přestupku tím, že
a)  neposkytuje sociální služby v rozsahu stanoveném v rozhodnutí o registraci podle § 81 odst. 2,
b)  nevede záznamy podle § 88 písm. f),
c)  nevede evidenci žadatelů o sociální službu podle § 88 písm. g),
d)  odmítne s osobou uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby v rozporu s § 91 odst. 3,
e)  použije opatření omezující pohyb osob v rozporu s § 89 odst. 1 až 3,
f)  nepodá informaci o použití opatření omezujících pohyb osob podle § 89 odst. 5,
g)  nevede evidenci nebo neumožní nahlížení do evidence podle § 89 odst. 6,
h)  neohlásí úmrtí oprávněné osoby, které poskytovala pomoc, podle § 21a odst. 2,
i)  nesplní lhůtu k podání žádosti o zrušení registrace podle § 82 odst. 3 písm. d) nebo odst. 4,
j)  nesplní oznamovací povinnost podle § 88 písm. k),
k)  nezašle ve stanovené lhůtě údaje uvedené na předepsaném tiskopisu podle § 85 odst. 5,
l)  neoznámí ve stanovené lhůtě změny údajů podle § 82 odst. 1,
m)  nesplní ve lhůtě stanovené ministerstvem opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci nebo nepodá písemnou zprávu o jejich plnění podle § 98 odst. 5,
n)  nesplní ve lhůtě stanovené registrujícím orgánem opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole registračních podmínek podle § 82a odst. 2,
o)  stanoví za poskytnutí sociální služby vyšší úhradu, než je maximální výše úhrady stanovená prováděcím právním předpisem, nebo
p)  uzavře smlouvu, která neobsahuje náležitosti smlouvy podle § 91 odst. 2,
q)  nesdělí ve lhůtě stanovené registrujícím orgánem údaje podle § 85 odst. 7,
r)  nevede evidenci podle § 91c.
          (3)  Podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel sociálních služeb dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 2.
          (4)  Zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle § 52, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc69) , dětský domov a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu se dopustí přestupku tím, že neohlásí úmrtí oprávněné osoby, které poskytovalo pomoc, ve lhůtě stanovené v § 21a odst. 2.
          (5)  Za přestupek lze uložit pokutu do
a)  10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. b), c) a l),
b)  20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a), d), f), g), h), p) a r) a odstavce 4,
c)  50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. i) až k), m), o) a q) a odstavce 3,
d)  250 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. e),
e)  500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. n),
f)  2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1.
       § 108
          Přestupky podle tohoto zákona projednávají
a)  krajská pobočka Úřadu práce, jde-li o
1.  přestupek podle § 106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec státu zařazený do krajské pobočky Úřadu práce,
2.  přestupek podle § 106 odst. 3 a 4,
3.  přestupek podle § 107 odst. 2 písm. h) a § 107 odst. 4,
b)  obecní úřad obce s rozšířenou působností, jde-li o přestupek podle § 106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec obce,
c)  krajský úřad, jde-li o
1.  přestupek podle § 106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec kraje nebo zaměstnanec poskytovatele sociálních služeb, kterému krajský úřad vydal rozhodnutí o registraci,
2.  přestupek podle § 107 odst. 1,
3.  přestupek podle § 107 odst. 2 písm. a), i), k), l), n) a q) a § 107 odst. 3, kterého se dopustí poskytovatel sociálních služeb, kterému krajský úřad vydal rozhodnutí o registraci,
d)  ministerstvo, jde-li o
1.  přestupek podle § 106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec státu zařazený do ministerstva, nebo zaměstnanec poskytovatele sociálních služeb, kterému ministerstvo vydalo rozhodnutí o registraci, a přestupek podle § 106 odst. 2,
2.  přestupek podle § 107 odst. 2 písm. a), i), k), l), n) a q), kterého se dopustí poskytovatel sociálních služeb, kterému ministerstvo vydalo rozhodnutí o registraci,
3.  přestupek podle § 107 odst. 2 písm. b) až g), j), m), o), p) a r).
       ČÁST OSMÁ
       PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA
       HLAVA I
       SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK
       § 109
          Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb.
       § 110
          (1)  Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.
          (2)  Bezúhonnost se posuzuje a prokazuje podle § 79 odst. 2 a odst. 3 věty první až třetí.
          (3)  Zdravotní způsobilost zjišťuje a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti vydává registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktický lékař pro děti a dorost a u zaměstnanců poskytovatel pracovnělékařských služeb.
          (4)  Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je
a)  vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu40) v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost,
b)  vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu41) .
          (5)  Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče podle § 52 má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu42) .
          (6)  Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu31) .
       HLAVA II
       DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ SOCIÁLNÍHOPRACOVNÍKA
       § 111
          (1)  Zaměstnavatel je povinen zajistit sociálnímu pracovníku v rámci prohloubení kvalifikace43) další vzdělávání v rozsahu nejméně 48 hodin za 2 po sobě jdoucí kalendářní roky. V případě, kdy pracovní nebo služební poměr sociálního pracovníka u téhož zaměstnavatele netrvá celý kalendářní rok, nebo v případě omluvené nepřítomnosti v práci v rozsahu delším než 1 kalendářní měsíc, se rozsah dalšího vzdělávání krátí o 2 hodiny za každý takový kalendářní měsíc. Povinnost zabezpečit další vzdělávání se nevztahuje na zaměstnance ve zkušební době.
          (2)  Formy dalšího vzdělávání jsou
a)  specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka,
b)  účast v kurzech s akreditovaným programem,
c)  odborné stáže,
d)  účast na školicích akcích,
e)  účast na konferencích.
          (3)  Další vzdělávání podle odstavce 2 písm. b) se uskutečňuje na základě akreditace vzdělávacích programů udělené ministerstvem na vysokých školách, vyšších odborných školách a ve vzdělávacích zařízeních právnických a fyzických osob (dále jen „vzdělávací zařízení”).
          (4)  Dalším vzděláváním podle odstavce 2 písm. c) se rozumí výkon odborné činnosti na základě písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a zařízením zajišťujícím odbornou stáž.
          (5)  Dalším vzděláváním podle odstavce 2 písm. d) se rozumí vzdělávací akce v maximálním rozsahu 8 hodin ročně organizovaná zaměstnavatelem nebo odbornou organizací, jejíž je zaměstnavatel členem.
          (6)  Dalším vzděláváním podle odstavce 2 písm. e) se rozumí akce odborného charakteru v maximálním rozsahu 8 hodin ročně, jejíž program se týká oboru činnosti sociálního pracovníka.
          (7)  Účast na dalším vzdělávání podle odstavce 2 se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu43) .
          (8)  Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 2 písm. a) a b) je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání pořádalo. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 2 písm. c) a d) je potvrzení vydané zařízením, ve kterém byla zajišťována odborná stáž, nebo zaměstnavatelem jako organizátorem odborné stáže nebo školicí akce. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 2 písm. e) je potvrzení vydané organizátorem konference.
       HLAVA III
       (zrušena zák. č. 206/2009 Sb. k 1.8.2009)
       ČÁST DEVÁTÁ
       PŘEDPOKLADY PRO VÝKON ČINNOSTI V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH
       § 115
       Okruh pracovníků
          (1)  V sociálních službách vykonávají odbornou činnost
a)  sociální pracovníci za podmínek stanovených v § 109 a 110,
b)  pracovníci v sociálních službách,
c)  zdravotničtí pracovníci,
d)  pedagogičtí pracovníci,
e)  manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby.
          (2)  Při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem44a) .
       § 116
       Pracovníci v sociálních službách
          (1)  Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává
a)  přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb,
b)  základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti,
c)  pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence,
d)  pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
          (2)  Podmínkou výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.
          (3)  Bezúhonnost se posuzuje a prokazuje podle § 79 odst. 2 a odst. 3 věty první až třetí.
          (4)  Zdravotní způsobilost zjišťuje a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti vydává registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství a u zaměstnanců poskytovatel pracovnělékařských služeb.
          (5)  Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách
a)  uvedeného v odstavci 1 písm. a) je základní vzdělání nebo střední vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu45) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle § 110, a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem,
b)  uvedeného v odstavci 1 písm. b) je střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu46) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle § 110, a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem,
c)  uvedeného v odstavci 1 písm. c) je základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu45) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle § 110, a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem,
d)  uvedeného v odstavci 1 písm. d) je základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle § 110.
          (6)  Obsah kvalifikačního kurzu podle odstavce 5 a jeho minimální rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
          (7)  Podmínku absolvování kvalifikačního kurzu podle odstavce 5 je třeba splnit do 18 měsíců ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání. Do doby splnění této podmínky vykonává zaměstnanec činnost pracovníka v sociálních službách pod dohledem odborně způsobilého pracovníka v sociálních službách.
          (8)  Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu31) .
          (9)  Zaměstnavatel je povinen zabezpečit pracovníku v sociálních službách další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Účast na dalším vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu43) . Další vzdělávání se uskutečňuje formami uvedenými v § 111 odst. 2. Ustanovení § 111 odst. 1 vět druhé až čtvrté a odst. 3 až 6 a 8 platí obdobně s tím, že program akce odborného charakteru podle § 111 odst. 6 se týká oboru činnosti pracovníka v sociálních službách. Povinnost účasti na dalším vzdělávání podle věty první se nevyžaduje za kalendářní rok, v němž pracovník v sociálních službách absolvoval akreditovaný kvalifikační kurz.
       § 116a
          (1)  Odbornou způsobilostí manželského a rodinného poradce je vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního zaměření současně s absolvováním postgraduálního výcviku v metodách manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného ve zdravotnictví.
          (2)  Odbornou způsobilostí dalšího odborného pracovníka uvedeného v § 115 odst. 1 písm. e) je vysokoškolské vzdělání.
       § 117
          Podmínky výkonu činnosti zdravotnických pracovníků a pedagogických pracovníků stanoví zvláštní právní předpisy47) .
       ČÁST DESÁTÁ
       AKREDITACE VZDĚLÁVACÍCH ZAŘÍZENÍ A AKREDITACE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ
       § 117a
          (1)  Ministerstvo rozhoduje o akreditaci vzdělávacích programů (dále jen „akreditace”) pro účely zajištění vzdělávacích kurzů podle § 110 odst. 4 písm. c) a d) a kvalifikačních kurzů podle § 116 odst. 5, dalšího vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, vzdělávání vedoucích pracovníků zaměstnanců uvedených v § 115 odst. 1 a pro účely odborné podpory fyzických osob, které poskytují pomoc příjemci příspěvku.
          (2)  Písemná žádost o akreditaci se podává ministerstvu na tiskopisu předepsaném ministerstvem.
          (3)  Žádost o akreditaci vzdělávacího programu, kromě náležitostí podání47a) , obsahuje
a)  oprávnění ke vzdělávací činnosti podle zvláštního právního předpisu47b) a přehled o dosavadní činnosti žadatele o akreditaci,
b)  název, druh, formu, obsah a časový rozsah vzdělávacího programu, který žadatel hodlá uskutečňovat,
c)  doklady o materiálním a technickém zabezpečení vzdělávacího programu,
d)  seznam fyzických osob, které se budou podílet na vzdělávání, a doklady o jejich odborné způsobilosti nebo osvědčení o uznání odborné kvalifikace,
e)  formu osvědčení o absolvování vzdělávacího programu s uvedením identifikačních údajů vzdělávacího zařízení, údajů uvedených v písmenu b), identifikačních údajů o osobě, která vzdělávací program absolvovala, a datum vydání osvědčení.
          (4)  K žádosti podle odstavce 3 musí být připojen doklad o zaplacení správního poplatku za přijetí žádosti47c) .
       § 117b
          (1)  Ministerstvo zřizuje jako svůj poradní orgán akreditační komisi k posouzení žádosti o udělení akreditace a k posouzení návrhu na odejmutí akreditace.
          (2)  Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí.
          (3)  Složení akreditační komise, způsob jednání, vnitřní organizaci a důvody pro odvolání jejího člena stanoví statut a jednací řád, které vydává ministerstvo.
          (4)  Účast člena v akreditační komisi je jiným úkonem v obecném zájmu47d) , při němž náleží členům této komise náhrada jízdních výdajů, náhrada výdajů za ubytování a náhrada zvýšených stravovacích výdajů ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem47e) ; poskytovatelem těchto náhrad je ministerstvo. Členům akreditační komise může být ministerstvem poskytnuta odměna.
       § 117c
          (1)  Na základě posouzení skutečností uvedených v žádosti o akreditaci zpracuje akreditační komise stanovisko k žádosti o akreditaci, které ve lhůtě 60 dnů od posledního dne kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla tato žádost podána, předloží ministerstvu.
          (2)  Ministerstvo rozhodne o akreditaci ve lhůtě 30 dnů po obdržení stanoviska komise.
          (3)  Ministerstvo při rozhodování přihlíží ke stanovisku akreditační komise.
          (4)  Akreditace se uděluje na dobu 4 let.
          (5)  Akreditace je nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce.
       § 117d
          (1)  Ministerstvo kontroluje činnost vzdělávacích zařízení při uskutečňování akreditovaných vzdělávacích programů.
          (2)  Ministerstvo rozhodne o odejmutí akreditace, jestliže akreditovaný vzdělávací program nesplňuje podmínky, za nichž mu byla akreditace udělena.
          (3)  Podle § 117c odst. 1 až 3 se postupuje i v případě rozhodování o odejmutí akreditace.
       § 117e
          (1)  Vzdělávací zařízení vede evidenci osvědčení vydaných v rámci realizace akreditovaného vzdělávacího programu.
          (2)  Ministerstvo zveřejňuje v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam akreditovaných vzdělávacích programů, dobu, na kterou byla akreditace udělena, a seznam vzdělávacích zařízení, kterým byla akreditace vzdělávacího programu odejmuta.
       ČÁST JEDENÁCTÁ
       SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
       HLAVA I
       SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
       § 118
       (zrušen zák. č. 366/2011 Sb. k 1.1.2012)
       § 119
       Zmocňovací ustanovení
          (1)  Vláda vydá nařízení k provedení § 101a odst. 7.
          (2)  Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 6, , § 35 odst. 2, § 73 odst. 3, § 74 odst. 3, § 75 odst. 1, § 76 odst. 1, § 85 odst. 4, § 91 odst. 3 písm. c), § 93a odst. 1, § 99 odst. 3, § 101a odst. 3, § 105a a § 116 odst. 5 a 6.
       HLAVA II
       PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
       § 120
          (1)  Řízení o poskytnutí služeb sociální péče zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
          (2)  Osoby, kterým ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považují za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby
a)  ve stupni I (lehká závislost), jde-li o osoby částečně bezmocné,
b)  ve stupni II (středně těžká závislost), jde-li o osoby převážně bezmocné,
c)  ve stupni III (těžká závislost), jde-li o osoby úplně bezmocné.
          (3)  Dítě, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo podle dosavadních právních předpisů považováno za dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost).
          (4)  Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona náleží osobám uvedeným v odstavcích 2 a 3 příspěvek ve výši podle § 11 odpovídající stanovenému stupni závislosti podle odstavců 2 a 3, pokud není na základě kontroly posouzení zdravotního stavu stanoven jiný stupeň závislosti a vydáno rozhodnutí o výši příspěvku podle takto stanoveného stupně závislosti, nebo pokud není dále stanoveno jinak. Osobám uvedeným v odstavci 2 písm. a), které jsou starší 80 let a o něž pečuje fyzická osoba, které z tohoto důvodu náležel ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona podle dosavadních právních předpisů příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, náleží příspěvek ve výši podle stupně závislosti II (středně těžká závislost). Osobám uvedeným v odstavci 2 písm. b), o něž pečuje fyzická osoba, které z tohoto důvodu náležel ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu podle dosavadních právních předpisů, náleží po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona příspěvek ve výši podle stupně závislosti III (těžká závislost); po uplynutí této doby náleží těmto osobám příspěvek ve výši podle stupně závislosti stanoveného na základě kontroly posouzení zdravotního stavu.
          (5)  Právnické a fyzické osoby, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona poskytovaly služby sociální péče nebo sociální služby podle dosavadních právních předpisů a hodlají v této činnosti pokračovat i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinny podat žádost o registraci ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a v této lhůtě jsou rovněž povinny uzavřít pojistnou smlouvu podle § 80. Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do vydání rozhodnutí o registraci se tyto právnické a fyzické osoby považují za poskytovatele sociálních služeb podle tohoto zákona.
          (6)  Rozhodnutí o přijetí do zařízení sociální péče a o úhradě za ni podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 3 let, pokud se osoba a poskytovatel sociálních služeb nedohodnou jinak nebo se nedohodnou na jiném rozsahu poskytování sociálních služeb. Namísto úhrady za pomoc poskytovanou z důvodu bezmocnosti podle dosavadních právních předpisů je osoba, které byl přiznán příspěvek, povinna hradit ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona úhradu za péči ve výši podle § 73 odst. 4.
          (7)  Rozhodnutí o poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení a o úhradě za ni podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 3 let, pokud se osoba a zdravotnické zařízení nedohodnou jinak. Osoba, které je poskytována sociální péče podle věty první a které byl přiznán příspěvek, je povinna kromě úhrady podle dosavadních právních předpisů hradit ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zdravotnickému zařízení také úhradu za péči ve výši podle § 73 odst. 4.
          (8)  Pořadníky čekatelů na umístění do ústavu sociální péče vedené podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 3 let. Zřizovatelé ústavů sociálních služeb, kteří vedli tyto pořadníky, předají tyto pořadníky ve lhůtě 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona jednotlivým poskytovatelům sociálních služeb a o této skutečnosti vyrozumí ve stejné lhůtě osoby zapsané do pořadníku.
          (9)  Ústavy sociální péče podle dosavadních právních předpisů se považují za zařízení sociálních služeb uvedené v § 34 odst. 1 písm. c) až f).
          (10)  Dobrovolní pracovníci pečovatelské služby poskytují pečovatelskou službu podle dosavadních právních předpisů i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
          (11)  Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonával činnost, na niž se vztahuje kvalifikační předpoklad uvedený v § 110 odst. 4, a tento předpoklad nesplňuje, je povinen splnit tento kvalifikační předpoklad ve lhůtě
a)  7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nezískal střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním,
b)  10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud získal střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním.
          (12)  Ustanovení odstavce 11 neplatí, jestliže ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnanec uvedený v odstavci 11 písm. a) a b) dosáhl věku 50 let; u těchto osob se považuje kvalifikační předpoklad uvedený v § 110 odst. 4 za splněný.
          (13)  Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonával činnost, na niž se vztahuje povinnost absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu podle § 116 odst. 5, je povinen absolvovat tento kurz nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
          (14)  Pro účely prvního zvýšení částek příspěvku podle tohoto zákona je prvním měsícem rozhodného období říjen 2006.
       HLAVA III
       ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
       § 121
       Zrušovací ustanovení
          Zrušuje se:
1.  Vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče.
2.  Vyhláška č. 138/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče.
3.  Vyhláška č. 146/1995 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění vyhlášky č. 138/1994 Sb.
4.  Vyhláška č. 66/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
5.  Vyhláška č. 262/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
6.  Vyhláška č. 205/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
7.  Vyhláška č. 145/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
8.  Vyhláška č. 172/1999 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
9.  Vyhláška č. 73/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
10.  Vyhláška č. 425/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
11.  Vyhláška č. 551/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
12.  Vyhláška č. 5/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
13.  Vyhláška č. 34/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
14.  Vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče.
15.  Vyhláška č. 139/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče.
16.  Vyhláška č. 147/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění vyhlášky č. 139/1994 Sb.
17.  Vyhláška č. 263/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
18.  Vyhláška č. 146/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
19.  Vyhláška č. 6/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
20.  Vyhláška č. 310/1993 Sb., o úhradě za poskytování sociální péče ve zdravotnických zařízeních.
21.  Vyhláška č. 7/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.
       § 122
       Účinnost
          Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.
       * * *
       Článek II zák. č. 206/2009 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Řízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
          2. Osobám, kterým podle ohlášení učiněného podle § 21 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném do dne účinnosti tohoto zákona, neposkytuje k tomuto dni pomoc osoba blízká anebo jiná fyzická nebo právnická osoba uvedená v § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, náleží příspěvek na péči naposledy za měsíc předcházející dni účinnosti tohoto zákona. O odejmutí příspěvku na péči ode dne účinnosti tohoto zákona vydá příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnutí.
          5. Poskytovatel sociálních služeb splní ohlašovací povinnost uvedenou v § 85 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, poprvé za rok 2009, a to do 31. května 2010.
          6. Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka u zaměstnance, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonával činnost sociálního pracovníka, je absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v § 110 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, v rozsahu nejméně 200 hodin, za podmínky, že získal přede dnem účinnosti tohoto zákona nejméně 10 let praxe při výkonu činnosti sociálního pracovníka a absolvoval před tímto dnem rekvalifikační kurz zaměřený na činnost sociálního pracovníka akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy; tento zaměstnanec je povinen absolvovat akreditované vzdělávací kurzy ve stanoveném rozsahu do 31. prosince 2013.
          7. Absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách podle § 116 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, se nevyžaduje u zaměstnance narozeného přede dnem 1. ledna 1957, pokud přede dnem účinnosti tohoto zákona získal nejméně 2 roky praxe při výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách.
          8. Odborná způsobilost manželského a rodinného poradce podle § 116a odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, se považuje za splněnou u zaměstnance narozeného před 1. lednem 1957, pokud ke dni účinnosti tohoto zákona vykonával činnost, na niž se vztahoval kvalifikační předpoklad uvedený v § 110 odst. 4 písm. e) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném přede dnem účinnosti tohoto zákona.
       * * *
       Článek IV zák. č. 366/2011 Sb. zní:
       Čl. IV
       Přechodná ustanovení
          1. Řízení o příspěvku na péči zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle předpisů účinných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízení o příspěvku na péči zahájeném a pravomocně neskončeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede posouzení stupně závislosti za období do 31. prosince 2011 podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
          2. Příspěvek na péči náležející ke dni účinnosti tohoto zákona osobám do 18 let věku ve výši podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží naposledy za měsíc prosinec 2011. Příslušná krajská pobočka Úřadu práce doručí nejpozději do dne výplaty příspěvku na péči za měsíc leden 2012 těmto osobám písemné sdělení o změně výše tohoto příspěvku podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
          3. Děti starší 1 roku věku, které podle § 30 odst. 1 písm. e) zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zakládaly ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nárok na rodičovský příspěvek z důvodu zdravotního postižení, a kterým nenáležel k tomuto dni příspěvek na péči, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považují za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby
a)  ve stupni I (lehká závislost), jde-li o děti dlouhodobě zdravotně postižené,
b)  ve stupni II (středně těžká závislost), jde-li o děti dlouhodobě těžce zdravotně postižené.
          Těmto osobám náleží ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona příspěvek na péči ve výši podle § 11 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud si nezvolí rodičovský příspěvek nejpozději do 31. ledna 2012, a to po dobu, než je na základě nového posouzení zdravotního stavu vydáno rozhodnutí o příspěvku na péči, nejdéle však do 31. prosince 2012.
          4. Příslušný orgán, který vydal rozhodnutí o registraci podle § 78 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vyzve nejpozději do 31. ledna 2012 písemným sdělením poskytovatele sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aby ve lhůtě do 1 měsíce od doručení výzvy na tiskopisu předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí sdělili číslo platebního účtu, na který bude vyplácena úhrada za potřebnou pomoc z příspěvku na péči podle § 18 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
          5. Poskytovatelé pomoci osobám závislým na pomoci jiné osoby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče podle § 52, speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu a v dětských domovech, kteří poskytují pomoc podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a tuto pomoc poskytují i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinni podat žádost o zapsání do registru poskytovatelů podle § 85 ve lhůtě nejpozději do 31. března 2012.
       * * *
       Článek IL zák. č. 420/2011 Sb. zní:
       Čl. IL
       Přechodné ustanovení
          Řízení o žádostech o vydání rozhodnutí o registraci poskytovatelům sociálních služeb zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
       * * *
       Článek II zák. č. 384/2012 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Zařízení sociálních služeb Ústav sociální péče pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích, Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež Zbůch, Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež v Brně-Králově Poli a Diagnostický ústav sociální péče v Tloskově, zřízená Ministerstvem práce a sociálních věcí jako organizační složky státu, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají státními příspěvkovými organizacemi podle § 96a zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jejich zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí.
          2. Ministerstvo práce a sociálních věcí vydá zřizovací listiny státních příspěvkových organizací uvedených v bodě 1. Pro náležitosti zřizovací listiny se § 96a odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije obdobně.
          3. Práva a povinnosti České republiky z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zařazených k výkonu práce v organizačních složkách státu uvedených v bodě 1 přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na státní příspěvkové organizace uvedené v bodě 1.
          4. Státní příspěvkové organizace uvedené v bodě 1 jsou počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona příslušné hospodařit s majetkem České republiky, včetně evidence, práv a pohledávek, ostatních majetkových hodnot a dalších aktiv, se kterým byly ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona příslušné hospodařit organizační složky státu uvedené v bodě 1.
          5. Závazky a další pasiva České republiky, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona příslušela organizačním složkám státu uvedeným v bodě 1, jsou počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona závazky a pasivy státních příspěvkových organizací uvedených v bodě 1.
          6. Peněžní prostředky fondů organizačních složek státu uvedených v bodě 1 soustředěné v těchto fondech podle § 48 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), se stávají prostředky obdobných fondů státních příspěvkových organizací. Peněžní prostředky, se kterými byly organizační složky státu uvedené v bodě 1 příslušné ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona hospodařit nebo je spravovat, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převádějí na účet cizích prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí. Tyto peněžní prostředky převede Ministerstvo práce a sociálních věcí bezodkladně na účty státních příspěvkových organizací.
          7. Státní příspěvkové organizace uvedené v bodě 1 jsou počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nositeli práv a povinností vyplývajících z rozhodnutí o registraci podle § 81 zákona č. 108/2006 Sb. a práv a povinností vyplývajících z uzavřených smluv o poskytování sociálních služeb podle § 91 zákona č. 108/2006 Sb., jejichž nositeli byly ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona organizační složky státu uvedené v bodě 1.
          8. Dosavadní státní příspěvková organizace Ústav sociální péče pro tělesně postižené v Hrabyni, zřízená Ministerstvem práce a sociálních věcí, se počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za státní příspěvkovou organizaci podle § 96a zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
       * * *
       Článek X zák. č. 306/2013 Sb. zní:
       Čl. X
       Přechodná ustanovení
          1. Osoba, které byla vydána karta sociálních systémů a které je příspěvek na péči vyplácen způsobem podle § 18 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bude písemně vyzvána krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky nejpozději do 1 kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aby osobně nebo písemně sdělila způsob výplaty příspěvku na péči v návaznosti na zrušení karty sociálních systémů.
          2. Krajská pobočka Úřadu práce České republiky je povinna provést změnu způsobu výplaty příspěvku na péči nejpozději do 2 měsíců ode dne sdělení podle bodu 1. Lhůta uvedená v § 18 odst. 3 větě druhé zákona č. 108/2006 Sb. zde neplatí.
          3. Pokud osoba nesdělí krajské pobočce Úřadu práce České republiky způsob výplaty příspěvku na péči podle bodu 1 do 3 kalendářních měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bude příspěvek na péči ode dne určeného krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky, nejpozději však od šestého kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, vyplácen na účet naposledy sdělený Úřadu práce České republiky příjemcem příspěvku na péči uvedeným v § 19 zákona č. 108/2006 Sb., popřípadě zvláštním příjemcem tohoto příspěvku, a nebude-li takový účet, bude vyplácen poštovním poukazem.
       * * *
       Článek II zák. č. 313/2013 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Podmínka bydliště na území České republiky podle § 4 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro nárok na příspěvek na péči vzniklý přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona prokazuje ode dne 1. ledna 2015.
          2. Řízení o odvolání a řízení o rozkladu podanému proti usnesení o přerušení řízení o příspěvku na péči podle § 26 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená a pravomocně neskončená před tímto dnem, se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
          3. Řízení o registraci zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
          4. Řízení o správním deliktu podle § 107 odst. 2 písm. l) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená a pravomocně neskončená před tímto dnem, se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
          5. Řízení o akreditaci vzdělávacích zařízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
          6. Řízení o rozkladu podaném proti rozhodnutí o akreditaci vzdělávacích zařízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
          7. Podle § 101a zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje poprvé pro účely poskytnutí dotací v roce 2015.
       * * *
       Článek II zák. č. 254/2014 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zařazených k výkonu práce v Úřadu práce České republiky, kteří ke dni 31. prosince 2014 plnili úkoly v oblasti inspekce poskytování sociálních služeb, přechází dnem 1. ledna 2015 na Ministerstvo práce a sociálních věcí.
          2. Řízení o správních deliktech podle § 107 odst. 2 písm. b) až g), j), m), o) a p) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2015, zjištěných při výkonu inspekce poskytování sociálních služeb, zahájená a pravomocně neskončená před tímto dnem se dokončí podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2015.
          3. Inspekce poskytování sociálních služeb zahájené přede dnem 1. ledna 2015 Úřadem práce České republiky - krajskými pobočkami a pobočkou pro hl. m. Prahu dokončí Ministerstvo práce a sociálních věcí.
          4. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hl. m. Prahu předají nejpozději do 31. ledna 2015 Ministerstvu práce a sociálních věcí spisy a dokumenty související s výkonem inspekce poskytování sociálních služeb.
          5. Informaci o výsledku inspekce provedené a ukončené přede dnem 1. ledna 2015 zapíše do registru Úřad práce České republiky - krajské pobočky nebo pobočka pro hl. m. Prahu do 31. ledna 2015.
          6. Za správní delikt podle § 107 odst. 2 písm. m) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2015, je považováno i nesplnění opatření uloženého přede dnem 1. ledna 2015 Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hl. m. Prahu nebo nepodání zprávy o plnění opatření.
          7. Odborná způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka získaná podle § 110 odst. 4 písm. c) nebo d) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2017, se považuje za splněnou i po tomto dni.
       * * *
       Článek II zák. č. 189/2016 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu upraví částky příspěvku na péči podle § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne 1. srpna 2016, bez žádosti. O změně výše příspěvku na péči se učiní záznam do spisu.
          2. Příspěvek na péči ve výši podle § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne 1. srpna 2016, náleží poprvé od splátky náležející za měsíc srpen 2016.
          3. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu doručí nejpozději do dne výplaty příspěvku na péči za měsíc srpen 2016 příjemcům příspěvku na péči písemné sdělení o změně výše příspěvku na péči podle bodu 1 věty první; toto sdělení se nedoručuje do vlastních rukou.
          4. Řízení o příspěvku na péči zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
       * * *
       Článek II zák. č. 47/2019 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Řízení o příspěvku na péči zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
          2. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu upraví částky příspěvku na péči podle § 11 odst. 1 písm. c) bodu 2 a písm. d) bodu 2 a § 11 odst. 2 písm. c) bodu 2 a písm. d) bodu 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bez žádosti. O změně výše příspěvku na péči se učiní záznam do spisu.
          3. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu doručí příjemcům příspěvku na péči nejpozději do dne výplaty příspěvku na péči písemné sdělení o změně výše příspěvku na péči podle bodu 2 věty první; toto sdělení se nedoručuje do vlastních rukou.
          4. Nárok na zvýšení příspěvku na péči ve stupni III (těžká závislost) a ve stupni IV (úplná závislost), které náleží nezaopatřenému dítěti od 4 do 7 let věku podle § 12 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká v kalendářním měsíci následujícím po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vztahující se ke zvýšení příspěvku na péči v daném stupni závislosti. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu doručí příjemcům zvýšení příspěvku na péči písemné sdělení o zániku nároku na zvýšení příspěvku na péči podle věty první; toto sdělení se nedoručuje do vlastních rukou.
       * * *
       Článek II zák. č. 328/2021 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Řízení o příspěvku na péči zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
          2. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu upraví částky příspěvku na péči podle § 11 odst. 1 písm. c) a d) a § 11 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bez žádosti. O změně výše příspěvku na péči se učiní záznam do spisu. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu doručí příjemcům příspěvku na péči nejpozději do dne výplaty příspěvku na péči písemné sdělení o změně výše příspěvku na péči podle věty první; toto sdělení se nedoručuje do vlastních rukou.
       * * *
       Článek XIII zák. č. 363/2021 Sb. zní:
       Čl. XIII
       Přechodné ustanovení
          Smlouvy o poskytování sociální služby dětem do 15 let věku v domově pro osoby se zdravotním postižením, které byly uzavřeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
       * * *
       Článek II zák. č. 164/2024 Sb. zní:
       Čl. II
       Přechodná ustanovení
          1. Řízení o příspěvku na péči zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že příspěvek na péči v nové výši podle § 11 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží poprvé od splátky náležející za kalendářní měsíc, ve kterém tento zákon nabyl účinnosti.
          2. Krajská pobočka Úřadu práce upraví částky příspěvku na péči podle § 11 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bez žádosti. O změně výše příspěvku na péči se nevydává oznámení, ale učiní se záznam do spisu.
       * * *
       Článek VIII zák. č. 371/2021 Sb. zní:
       Čl. VIII
       Přechodné ustanovení
          Za centrum duševního zdraví podle § 70a zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje též poskytovatel sociálních služeb, který přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona poskytoval sociální služby alespoň v rozsahu podle § 70 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a zároveň zdravotní služby alespoň v rozsahu podle § 44c odst. 1 a 3 zákona č. 372/2011 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podal žádost o registraci centra duševního zdraví podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to do dne nabytí právní moci rozhodnutí o registraci.
       Příloha k zákonu č. 108/2006 Sb.
        

       Výše procentního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb pro příslušný rozpočtový rok

       Kraj

       V %

       Praha

       8,08

       Jihočeský

       6,67

       Jihomoravský

       9,21

       Karlovarský

       3,40

       Královéhradecký

       5,46

       Liberecký

       4,14

       Moravskoslezský

       11,99

       Olomoucký

       7,81

       Pardubický

       5,37

       Plzeňský

       4,86

       Středočeský

       10,93

       Ústecký

       9,71

       Vysočina

       5,30

       Zlínský

       7,07


       
       Poznámky pod čarou
1)  § 116 občanského zákoníku.
2)  Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
3)  Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
4)  § 42c zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
5)  § 42f zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6)  § 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7)  § 42i zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7a)  § 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 340/2006 Sb.
7b)  § 23 zákona č. 48/1997 Sb.
§ 36 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
7c)  § 25 zákona č. 48/1997 Sb.
8)  § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
9)  § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 109/2006 Sb.
10)  Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
11)  Zákon č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
12)  § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
13)  Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.
14)  Zákon o nemocenském pojištění.
15)  Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
16)  § 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
17)  § 33 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb.
18)  § 106 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 428/2005 Sb.
19)  Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
20)  Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.
22)  § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb.
23)  § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
§ 13 a 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
24)  § 20, § 23 odst. 1 písm. a), e) až h) a l), § 24 odst. 1 písm. a), d), g) až j) a l) a § 31 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
25)  Zákon č. 372/ 2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).
26)  § 21a a 21b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
27)  Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
28)  § 43 zákona č. 117/1995 Sb.
28a)  Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.
28b)  § 26 odst. 1 a § 28 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
29)  § 19 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb.
30)  Zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.
Zákon č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům.
30a)  Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
31)  Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
31a)  Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech.
32)  § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.
33)  Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
34)  Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
35)  Například § 128 občanského soudního řádu, § 8 trestního řádu.
36)  Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.
37)  Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
37a)  Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
38)  § 7 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 218/2000 Sb.
39)  § 9 odst. 1 písm. i) a § 10 odst. 1 písm. e) a j) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
40)  Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb.
41)  Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
42)  § 5, 10, § 43 odst. 2 písm. d) a § 96 zákona č. 96/2004 Sb.
43)  § 230 zákoníku práce.
44a)  Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů.
45)  § 36 zákona č. 96/2004 Sb.
46)  § 7 zákona č. 96/2004 Sb.
47)  Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění zákona č. 125/2005 Sb.
Zákon č. 95/2004 Sb., ve znění zákona č. 125/2005 Sb.
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb.
47a)  § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.
47b)  Například zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
47c)  Položka 22 písm. l) a m) přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 206/2009 Sb.
47d)  § 200 a § 203 odst. 1 zákoníku práce.
47e)  § 157 až 160, 162 a 163 zákoníku práce.
48)  § 168 a 172 trestního zákoníku.
49)  § 5 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.
50)  § 42i zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 427/2010 Sb.
51)  § 16a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 347/2010 Sb. a zákona č. 364/2011 Sb.
52)  Zákon č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
54)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.
55)  Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů).
56)  Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
57)  § 12 a 13 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
58)  § 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
59)  § 42g zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
60)  Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
61)  § 42 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
62)  § 42a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
63)  Čl. 7 a 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS.
64)  § 9 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 372/2011 Sb.
65)  § 21 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
66)  § 32 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
67)  § 42k zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
68)  § 42m zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
69)  Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.